Výrok
I. Žaloba o zaplacení 87 243,79 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 87 243,79 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 237,65 Kč od 19.10.2022 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný dne 17.12.2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO žalobce A] (dále jen „banka“), smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 120 000 Kč, který se zavázal uhradit v 76 měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem 10,2 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek banky, kde si žalovaný nastavil parametry úvěru a následně podal žádost o úvěr, kde uvedl informace o svých příjmech a výdajích. Banka následně žalovaného lustrovala v registrech SOLUS, NRKI a BRKI a žalovaným předložený návrh smlouvy poté akceptovala. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, v dané souvislosti byl opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 18.10.2022 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru, od následujícího dne je v prodlení s úhradou dluhu jako celku, který tvoří 83 237,65 Kč na jistině a částku 4 006,14 Kč představují smluvní úroky. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s bankou dne 18.12.2023. Žalovaný dluhu neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. Z nedatovaného výpisu z interního systému banky vyplynulo, že žalovaný je zde evidován s tím, že má dva úvěry, když u jednoho zbývá uhradit 80 546 Kč po 3 670 Kč měsíčně, druhý je kontokorent s limitem 5 000 Kč, z toho využito 3 226 Kč. Z nedatované lustrace z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaný touto neprochází. Z žádosti ze dne 17.12.2020 vyplynulo, že tuto adresoval žalovaný bance s tím, že žádá o úvěr ve výši 121 500 Kč. Žalovaný zde dále prohlásil údaje o svých poměrech s tím, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnán s příjmem 35 000 Kč. Žalovaný vynaloží 3 671 Kč na splátky úvěrů, má kontokorent s limitem 5 000 Kč, měsíční výdaje činí 0 Kč. Ze smlouvy ze dne 17.12.2020 vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s bankou, když jejím předmětem byl úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem po 76 splátkách ve výši 2 395 Kč měsíčně a dále hradit pojistné ve výši 218 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce též doložil formulář s informacemi o předmětném úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný dne 21.12.2020 čerpal 121 500 Kč, 1 500 Kč bylo odečteno jako poplatek, ke dni 30.9.2022 zbývalo uhradit 103 237,65 Kč, po splatnosti byla jistina ve výši 6 608,80 Kč. Z oznámení ze dne 17.12.2020 vyplynulo, že toto adresovala banka žalovanému s tím, že přijala jeho návrh na uzavření úvěrové smlouvy. Z oznámení ze dne 18.10.2022 vyplynulo, že tímto oznámila banka žalobci, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru ke dni 18.10.2022, dluh činí 110 961,11 Kč. Dle připojeného podacího archu byla tato písemnost odeslána dne 20.10.2022. Z oznámení ze dne 21.12.2023 vyplynulo, že toto adresovala banka žalovanému s tím, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Dle připojeného podacího archu byla tato písemnost odeslána dne 27.12.2023. Z předžalobní výzvy ze dne 9.10.2024 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobce žalovanému, kde jej vyzval k úhradě dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost odeslána dne 9.10.2024. Dále žalobce doložil tabulku se jmény a rodnými čísly blíže neurčených osob, jimž jsou přiřazeny čísla smluv a „částka“. Součástí několika desítek jmen je i jméno a příjmení žalovaného včetně čísla předmětné úvěrové smlouvy.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s bankou shora specifikovanou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě čerpal 120 000 Kč. Banka měla před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici žádost o úvěr, kde žalovaný deklaroval shora uvedené údaje o svých poměrech. Banka zaslala žalovanému shora uvedená oznámení, právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku, jak je shora uvedeno.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předně neprokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, a to z toho důvodu, že nebyl nijak doložen přechod předmětného práva na žalobce. Žalobce doložil, že došlo ke vzniku relevantního právního vztahu z úvěrové smlouvy mezi bankou a žalovaným, nicméně již pak nedoložil smlouvu o postoupení pohledávek, na níž ve svých tvrzeních upozorňoval, tuto pak ani nijak neoznačil jako důkaz. Již z tohoto důvodu je tedy nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když doložené důkazy mohou svědčit určitým povinnostem ze strany žalovaného, nicméně pouze vůči bance, která není účastníkem řízení.
7. Žalobce také netvrdil, kolik a kdy měl žalovaný bance a případně i žalobci na základě předmětného nároku uhradit. S ohledem na celkový kontext a výši žalované částky je zřejmé, že žalovaný musel po určitou dobu dluh hradit, není ovšem vůbec zřejmé, kolik a kdy uhradil. Žalobce takovou skutečnost netvrdí, což je jeho primární procesní povinností, ale taková pak ani nevyplývá z žádného důkazu. Nelze tak ze strany soudu dojít k jednoznačnému závěru, kolik předmětná pohledávka činí a zda je v uplatněné výši oprávněná, případně kolik činí nárok dle § 87 zákona o SP, když je nutno dále shledat, že nebylo nijak dostatečně doloženo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou. I z tohoto důvodu by bylo nutno žalobu shledat nedůvodnou. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu doplnění tvrzení a důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24.3.2010).
8. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.