8 C 363/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 166 731,22 Kč spolu s příslušenstvím dále specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal dne 1.8.2018 úvěr ve výši 250 000 Kč, který se zavázal splácet po 3 806,78 Kč měsíčně. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 20.5.2024. Dlužná částka 123 563,26 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 107 904,51 Kč, úroky ve výši 4 696,17 Kč, úrok z prodlení za dobu od 15.5.2019 do 19.9.2024 a od 28.9.2024 do 25.11.2024 ve výši 8 367,58 Kč a poplatky ve výši 1 695 Kč a 900 Kč. Dále žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal dne 1.6.2020 úvěr ve výši 70 000 Kč, který se zavázal splácet po 1 258,32 Kč měsíčně. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 24.5.2024. Dlužná částka 40 166,62 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 34 181,33 Kč, úroky ve výši 1 301,36 Kč, úrok z prodlení za dobu od 20.10.2022 do 19.9.2024 a od 28.9.2024 do 25.11.2024 ve výši 2 558,93 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč a 625 Kč. Dále žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal dne 7.10.2020 úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet po 606,37 Kč měsíčně. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 24.5.2024. Dlužná částka 22 030,69 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 18 120,38 Kč, úroky ve výši 751,89 Kč, úrok z prodlení za dobu od 20.10.2023 do 19.9.2024 a od 28.9.2024 do 25.11.2024 ve výši 1 353,42 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč a 305 Kč. Žalovaný shora uvedené dluhy nevyrovnal i přes upomínání ze strany žalobce. Dále žalobce zevrubně uvedl, že se u všech tří úvěrů řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobce vycházel z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, ale na tyto se nespolehl a dále vycházel z dostupných registrů a matematických modelů, kdy např. zohledňoval normativní náklady na bydlení či životní minimum a také bankovní účet žalovaného. Dále žalobce upozornil, že žalovaný po dlouhou dobu úvěry splácel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023. Dále také žalobce upozornil, že ze zákonné úpravy a související judikatury nevyplývá jeden konkrétní způsob zkoumání úvěruschopnosti, nelze tedy vyloučit žádný způsob zkoumání. Dále pak také odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20.3.2019, kde bylo upozorněno, že po poskytovatelích úvěru nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž pouze přiměřenou.

2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora). Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

3. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období srpna 2018 vyplynulo, že dne 1.8.2018 čerpal úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný v daném období obdržel také 25 167 Kč od společnosti [právnická osoba] a 2 761,90 Kč od [jméno FO] s poznámkou „[Anonymizováno] “. Počáteční zůstatek na účtu činil -52 392,56 Kč, konečný pak 94 040,67 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období července 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -35 753,49 Kč, konečný pak -52 392,56 Kč. Žalovaný obdržel 24 962 Kč od shora uvedené společnosti a 500 Kč od neznámého adresáta, záporné platby činily celkem 42 101,07 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období června 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -46 272,97 Kč, konečný pak -35 753,49 Kč. Žalovaný obdržel 31 999 Kč od shora uvedené společnosti a 8 392 Kč od neznámého adresáta, záporné platby činily celkem 29 871,52 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období května 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -29 539,29 Kč, konečný pak -46 272,97 Kč. Žalovaný obdržel 23 071 Kč od shora uvedené společnosti a 76 Kč od Penzijní společnosti a.s., záporné platby činily celkem 39 889,86 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období dubna 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -36 852,93 Kč, konečný pak -29 539,29 Kč. Žalovaný obdržel 27 641 Kč od shora uvedené společnosti a 30 000 Kč jako úvěr, záporné platby činily celkem 50 327,36 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období března 2018 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -17 799,56 Kč, konečný pak -36 852,93 Kč. Žalovaný obdržel 29 448 Kč od shora uvedené společnosti, záporné platby činily celkem 49 221,37 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1.8.2018 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách po 3 806,78 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též produktové podmínky, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru. Z oznámení ze dne 22.5.2024 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 20.5.2024. Dle poštovního podacího archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 23.5.2024.

5. Z platební historie úvěru a výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný v době od 1.8.2018, kdy čerpal 250 000 Kč do 20.5.2024 uhradil na úvěr specifikovaný v předchozím odstavci celkem 265 521,93 Kč.

6. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno v žalobě, odkázal na související judikaturu a zpřesnil tvrzení o výpočtu disponibilního příjmu. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, jeho čistý příjem činí 27 639 Kč, čistý příjem domácnosti pak činí 35 000 Kč, žalovaný hradí 78,97 % nákladů na bydlení, žije ve vlastním bydlení. Žalovaný aktuálně splácí úvěry ve výši 3 610,65 Kč a 4 160,14 Kč. Z žádosti o úvěr podepsané žalovaný dne 1.8.2018 vyplynulo, že zde prohlásil údaje o svých příjmech, jak je v tomto odstavci již uvedeno, dále uvedl, že ostatní měsíční náklady činí 0 Kč a jiné měsíční splátky pak 3 000 Kč, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1.6.2020 do 23.6.2020 vyplynulo, že dne 1.6.2020 čerpal úvěr ve výši 70 000 Kč. Jiné kladné platby v tomto období žalovaný neobdržel, počáteční zůstatek činil 250,36 Kč, konečný pak 23 662,77 Kč.8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1.6.2020 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 383,32 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též produktové podmínky, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru. Z oznámení ze dne 26.5.2024 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 24.5.2024. Dle poštovního podacího archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 28.5.2024.9. Z amortizace úvěru, platební historie a výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný v době od 1.6.2020, kdy čerpal 70 000 Kč do 20.12.2023 uhradil na úvěr specifikovaný v předchozím odstavci celkem 58 706,20 Kč.10. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno v žalobě, odkázal na související judikaturu a zpřesnil tvrzení o výpočtu disponibilního příjmu. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, jeho čistý příjem činí 34 000 Kč, čistý příjem domácnosti pak činí 44 000 Kč, žalovaný hradí 77,27 % nákladů na bydlení, žije ve vlastním bydlení. Žalovaný aktuálně splácí úvěry ve výši 8 965 Kč a 4 564,05 Kč. Z elektronické žádosti o úvěr vyplynulo, že zde jsou údaje o příjmech žalovaného, jak je v tomto odstavci již uvedeno a dále, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti a jeden zdroj příjmu. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 27.3.2020 vyplynulo, že žalovaný na formuláři žalobce prohlásil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s příjmem 29 700 Kč měsíčně.11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 30.9.2020 do 27.10.2020 vyplynulo, že dne 7.10.2020 čerpal úvěr ve výši 33 000 Kč a ve stejný den ještě obdržel 152 Kč. Jiné kladné platby v tomto období žalovaný neobdržel, počáteční zůstatek činil 4 301,99 Kč, konečný pak 18 123,17 Kč.12. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7.10.2020 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 33 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po 667,37 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též produktové podmínky, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru. Z oznámení ze dne 26.5.2024 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 24.5.2024. Dle poštovního podacího archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 28.5.2024.13. Z amortizace úvěru, platební historie a výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný v době od 7.10.2020, kdy čerpal 33 000 Kč do 20.12.2023 uhradil na úvěr specifikovaný v předchozím odstavci celkem 25 962,90 Kč.14. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno v žalobě a zpřesnil tvrzení o výpočtu disponibilního příjmu. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, jeho čistý příjem činí 34 000 Kč, čistý příjem domácnosti pak činí 44 000 Kč, žalovaný hradí 77,27 % nákladů na bydlení, žije ve vlastním bydlení. Žalovaný aktuálně splácí úvěry ve výši 8 875 Kč a 6 751,97 Kč. Z elektronické žádosti o úvěr vyplynulo, že zde jsou údaje o příjmech žalovaného, jak je v tomto odstavci již uvedeno a dále, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti a jeden zdroj příjmu.15. Ze tří předžalobních upomínek adresovaných žalovanému právním zástupcem žalobce dne 1.10.2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě tří předmětných dluhů s výstrahou jejich soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího archu byly tyto výzvy žalovanému odeslány před podáním žaloby dne 1.10.2024.16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 353 000 Kč (250 000 + 70 000 + 33 000), žalovaný v této souvislosti splatil celkem 350 191,03 Kč. Žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a v listině Posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobce zaslal žalovanému shora uvedená oznámení o zesplatnění všech tří úvěrů a následně také tři předžalobní upomínky.17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29.5.2022 (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 353 000 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.19. Jediným objektivním důkazem o poměrech žalovaného, který si žalobce opatřil, byl výpis z bankovního účtu žalovaného. Tento si však v dostatečné šíři opatřil (resp. v řízení doložil) pouze u chronologicky prvního úvěru, v případě dalších dvou úvěrů se již jednalo pouze o období zhruba tří týdnů, navíc následujících až po poskytnutí úvěru. Z těchto důkazů navíc vyplývá zcela opačný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisů za rok 2018 (viz odstavec 3. tohoto rozsudku) je zřejmé, že žalovaný soustavně dosahoval na svém účtu záporných zůstatků, a to velmi výrazných, zvláště v kontextu jeho pravidelných příjmů kolem 27 000 Kč měsíčně. Kladného zůstatku dle doložených výpisů žalobce dosáhl jen výjimečně, a to v zanedbatelné výši nedosahující možnosti splácení předmětných úvěrů, pokud bylo ve výjimečných případech shora specifikovaných dosáhnuto kladného zůstatku výrazného, tak pouze v měsíci, kde žalovaný čerpal úvěr, přičemž i v řádu dnů výraznou částku utratil. Nejvýrazněji se jedná o srpen 2018, kdy žalovaný obdržel úvěr 250 000 Kč a dalších 25 167 Kč ze mzdy, přesto konečný zůstatek na konci měsíce činil pouze 94 040,67 Kč.20. Další doložené důkazy o poměrech žalovaného obsahují pouze jednostranná prohlášení žalovaného, přičemž z žádného nevyplývá, že by se žalobce jakkoli zabýval výdaji žalovaného, které jsou deklarovány ve zcela nepravděpodobné výši 0 Kč v žádosti k prvnímu úvěru, pak již nijak. V této žádosti je také uvedeno, že žalovaný splácí úvěry po 3 000 Kč měsíčně, ač je z následného šetření žalobce zřejmé, že úvěrové zatížení žalovaného je více než dvojnásobné. Již v případě chronologicky prvního úvěru žalovaný z doloženého, sice stabilního, ale poměrně nízkého, příjmu kolem 27 000 Kč splácel bezmála 8 000 Kč měsíčně, poskytnutím úvěru se pak zavázal celkem ke splátkám ve výši kolem 11 600 Kč měsíčně, tedy výrazně se blížících polovině nevelkých příjmů, a to za situace, kdy měl žalovaný dvě vyživovací povinnosti a příjem domácnosti měl činit o pouhých cca 10 000 Kč navíc oproti příjmu žalovaného (příjem domácnosti nebyl doložen nijak). Další úvěry tuto výrazně rizikovou situaci jen prohlubovaly, když navýšení příjmů žalovaného na deklarovaných 34 000 Kč nebylo doloženo nijak, přičemž u chronologicky druhého úvěru se již jednalo o zatížení ve výši zhruba 15 000 Kč při doložených příjmech kolem 27 000 Kč.21. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl výrazně rizikovým klientem, který dosahoval sice stabilních, ale poměrně nízkých příjmů, jimž neodpovídalo splátkové zatížení, kterému ho vystavily předmětné úvěry. Žalovaný dle doložených důkazů nebyl dlouhodobě schopen dosahovat alespoň nulové bilance na svém bankovním účtu, žalobce se výdaji žalovaného nijak blíže nezabýval kromě splátek úvěrů. Jistě nelze paušálně odmítat žádný způsob zkoumání úvěruschopnosti včetně matematických modelů, nicméně nelze ani paušálně počítat s údaji jako je životní minimum, za nějž reálně většina obyvatel nevyžije, což je obecně známo, zvláště u výrazně rizikového klienta. Díky nevelkému příjmu žalovaný jistě nebyl nijak výrazně solventním klientem a nelze shledat u žalobce odpovědným přístup, kdy pouze zjistil příjem žalovaného a šířeji jeho majetkovou sféru neobjasňoval. Tzv. příjem domácnosti nebyl objasněn rovněž nijak, nebyl ani blíže specifikován. Není tedy zřejmé, jakých by se měl týkat osob a z jakého důvodu by jejich majetkové poměry měly být zohledňovány. Soud je pak přesvědčen, že ani skutečnost, že žalovaný po určitou delší dobu úvěr řádně splácel, není důvodem pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, když není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů tak žalovaný činil a daná skutečnost nezbavuje žalobce povinnosti se úvěruschopností zabývat v době před uzavřením smlouvy. Žalobci např. ničeho nebránilo, aby si opatřil širší výpisy z bankovního účtu žalovaného, které jsou poměrně spolehlivým a poměrně komplexním dokladem o finanční bilanci či obecně majetkových poměrech dané osoby. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Co se týče rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023, na nějž žalobce odkazuje, tak tento není dle názoru soudu přiléhavý na nyní projednávanou věc, neboť v případu posuzovaném Nejvyšším soudem došlo k úplnému splacení celého úvěrového závazku včetně veškerého příslušenství. Na základě doložených podkladů v této věci musela panovat důvodná obava, že dlužník nebude schopen úvěr splácet, k čemuž následně, byť po delší době, také došlo.22. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být poučen o nutnosti v daném ohledu doplnit tvrzení a důkazy dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.23. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 353 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 350 191,03 Kč na výsledných 2 808,97 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících z neplatných smluv soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobních upomínek).24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.