Rozsudek ze dne 5. 5. 2026
Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 12 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 18. 8. 2024 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela bezhotovostně 12 000 Kč, kterou nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], která následně pohledávku postoupila žalobci. Žalobce zhodnotil, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavírání předmětné smlouvy, proto je tato neplatná a žalobce požaduje pouze úhradu poskytnuté jistiny, k níž nedošlo i přes zaslání předžalobní upomínky žalované.
2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobce předložil Smlouvu o úvěru (a formulář s informacemi o úvěru) ze dne 18. 8. 2024, kde jsou jako smluvní strany uvedeny společnost [právnická osoba]. a žalovaná, a kde je vymezen již shora specifikovaný závazek, a to s uvedeném PIN kódu místo podpisu žalované. Dalším důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 31. 7. 2025 adresovaná žalované, jež byla dle podacího lístku žalované odeslána před podáním žaloby v této věci. Z potvrzení o platbě ze dne 29. 4. 2024 vyplynulo, že na bankovní účet č. [č. účtu] označený jménem a příjmením žalované společnost [právnická osoba]. odeslala 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2024 vyplynulo, že společnost [právnická osoba]. jako postupitel postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba] jako postupníkovi. Ze smlouvy ze stejného dne uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem vyplynulo, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek, mj. i předmětné pohledávky za žalovanou.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost [právnická osoba]. zaslala dne 29. 4. 2024 na bankovní účet žalované 12 000 Kč. Mezi danými subjekty byla elektronicky uzavřena smlouva o úvěru. Pohledávka za žalovanou, která z daného titulu ničeho neuhradila byla následně postoupena žalobci, jak je shora uvedeno.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce sám potvrdil, že se jeho právní předchůdce úvěruschopností žalované řádně nezabýval, resp. že nedisponuje v daném ohledu důkazy. Nelze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Pro tento rozpor se zákonem je na uzavřenou smlouvu třeba nahlížet jako na neplatnou. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 12 000 Kč. Dále soud pro úplnost dodává, že předložený doklad o vyplacení dané částky předchází uzavření smlouvy, a to významně. Není tedy zřejmé, proč by právní předchůdce žalobce vyplácel žalované finanční prostředky na základě smlouvy, která bude uzavřena až za bezmála čtyři měsíce. Jelikož však v dané situaci tedy absentuje právní titul pro poskytnutí daných financí a žalovaná, v řízení zcela pasivní, žádný ani netvrdí, byla by stejně povinna žalobci vydat danou finanční částku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy jí byly finance poskytnuty bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku).
7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1997, advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 852 Kč (400 + 1 200 + 252). Pro úplnost soud ohledně kvalifikace dle § 14b tarifu uvádí, že žalobce podal žalobu prakticky totožného znění ve věcech vedených u zdejšího soudu např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka].
Usnesení ze dne 10. 6. 2026
Výrok
Opravuje se chyba v psaní ve vyhotovení a opisech rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 5. 2026 č.j. 8 C 92/2026 - 97, a to ve výroku II. rozsudku, spočívající v uvedení chybné výše nákladů řízení, kdy se chybný údaj „1 852 Kč“ nahrazuje správným „2 252 Kč“.
Odůvodnění
Dne 5. 5. 2026 vyhlásil Okresní soud v Chomutově výše specifikovaný rozsudek, v němž rozhodl ve výroku II. o povinnosti žalované uhradit žalobci plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1 852 Kč. Z kontextu dané věci je ovšem zřejmé, že náklady řízení v dané věci činily 2 252 Kč, když byl uhrazen soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení činily 900 Kč jako odměna za úkony právní služby, 300 Kč paušální náhrada a 252 Kč náhrada DPH.Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.V daném případě se jedná o zjevnou chybu v počtech, když částka nákladů řízení má v daném případě při součtu výše uvedených položek činit 2 252 Kč a nikoli 1 852 Kč uvedených ve výroku č. II shora specifikovaného rozsudku. Proto soud rozhodl o opravě této zjevné chyby v počtech, a to formou opravného usnesení.