9 C 38/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 3.3.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 37 597,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 19.8.2022 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % p. a. . V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 64 901,36 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 53 164,37 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 13.11.2024 zesplatnila. Žalovaná byla dopisem ze dne 13.11.2024 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pohledávky ve výši 37 597,88 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal dne 3.1.2025 předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.

5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne 13.5.2025, kdy odkazovala na literaturu a judikaturu ve věci posuzování úvěruschopnosti klienta. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zjišťuje oddělení úvěrových rizik. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupoval v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně odkázala, na jíž doloženou úvěrovou kartu klienta a splátkový kalendář.

6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění. Žalovaná s žalobkyní dne 19.8.2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila k úvěrovým podmínkám žalobkyně, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % p.a. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 64 901,36 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 53 164,37 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 13.11.2024 zesplatnila. Žalovaná byla dopisem ze dne 13.11.2024 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pohledávky ve výši 37 597,88 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a dále příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal dne 3.1.2025 předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.7.8. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:9. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 19.8.2022 bylo zjištěno, žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč za sjednaný úrok 26,28 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaná měla ve smlouvě ke svým poměrům uvést, že je svobodná, má 1 dítě, bydlí v podnájmu, je na mateřské dovolené, s měsíčním příjmem 16 800 Kč.10. Z karty klienta ze dne 28.2.2025 plyne, že žalovaná je svobodná, má 1 dítě, její příjem činí 16 800 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 8 300 Kč a bydlí v podnájmu. Žalobkyně měla provést lustraci v SOLUS a NRKI s žádným negativním poznatkem.11. Z Úvěrových podmínek žalobkyně (dále jen „ÚP“), platných od 2.5.2022 plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů.12. Z výzva k zesplatnění ze dne 13.11.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení zesplatněného úvěru. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14.11.2024, jak plyne z poštovního archu České pošty s.p.13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dlužná částka žalované dle předpisu činila 37 597 Kč (jistina 35 041,88 Kč).14. Z předžalobní výzvy ze dne 3.1.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možné soudní vymáhání pohledávky. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 6.1.2025, jak plyne z poštovního archu České pošty , s.p.15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 19.8.2022 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila k úvěrovým podmínkám žalobkyně, které tvoří nedílnou součást smlouvy. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 64 901,36 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 53 164,37 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 13.11.2024 zesplatnila. Žalovaná byla dopisem ze dne 13.11.2024 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pohledávky ve výši 37 597,88 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a dále příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal dne 3.1.2025 předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.22. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr" nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Odborná péče však v intencích zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že vedle těchto informací od spotřebitele věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří, to vše při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je stíháno sankcí v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.23. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené.24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19.8.2022 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec 40 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách. Soud má za to, že žalobkyně dostatečným způsobem ověřovala zjištěné informace ohledně úvěruschopnosti žalované, kdy z důkazů vyplývá, že žalobkyně vycházela jednak z tvrzení žalované, jejích příjmů a výdajů a dále sama prováděla lustrace v příslušných registrech. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 37 597,88 Kč včetně požadovaného příslušenství.25. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 498,7 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 597,88 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a z částky 2 620 Kč za jeden úkon realizovaný po podáním návrhu ve věci ( doplnění žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 470 Kč ve výši 1 148,7 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Odůvodnění

Shora citovaným rozsudkem soud rozhodl ve věci samé, přičemž při vyhotovení rozhodnutí se dopustil zjevné chyby v psaní, když omylem ve výroku I. neuvedl výši zákonného úroku z prodlení. Na tuto zjevnou chybu upozornila žalobkyně svým podáním ze dne 1. 9. 2025.Podle ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost usnesení na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř. provedl opravu shora citovaného rozsudku tak, že ve výroku I. doplnil výši zákonného úroku z prodlení.