Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 384/2023

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 1. 7. 2024Č. j.: 9 C 384/2023Samosoudkyně: Mgr. Tereza KvízováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 9. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSCV:2024:9.C.384.2023.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 338 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky ve výši 2 163,61 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 266,12 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 9 901,61 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 407,19 Kč od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 501,61 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 529,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 748 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 19. 9. 2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditního skóre žadatele posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumali žadatelem uvedené údaje (věk, zaměstnání, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení) a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. Žalovaný byl oprávněn úvěrový rámec čerpat prostřednictvím kreditní karty maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 13 748 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 410 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 21. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 11 501,61 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 4. 1. 2024 uvedla, že z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta vyplývá jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet a také jaké informace o tomto získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalovaného. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jím vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalovaného má tento příjem uvedený v žádosti 23 000 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 250 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 8 594 Kč a výši splátky schváleného úvěru 400 Kč představuje zbývající MLS žalovaného částka 9 756 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, splátky jiným společnostem 8 594 Kč a minimální výdaje na bydlení ve výši 8 432 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 090 Kč, kdy tak vychází MLS domácnosti 47 484 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalobkyně dále odkazovala na literaturu a judikaturu ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byl žalovaný při sjednávání úvěru podroben, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný úvěr čerpal dvojím způsobem, a to v rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky (částka ve výši 7 348 Kč) a v rámci bezúčelového úvěru převodem na účet žalovaného (částka ve výši 6 400 Kč). Dne 20. 9. 2022 žalovaný načerpal částku 7 348 Kč, kdy se jednalo o účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci, a to společnosti [právnická osoba]. Finanční prostředky byly žalobkyní poukázány přímo na účet prodejce. Dále žalovaný načerpal dne 14. 4. 2023 v rámci bezúčelového úvěru částku ve výši 6 400 Kč převodem na jeho bankovní účet.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní listinu žalobkyně; žalobkyně měla provést lustraci v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 23 000 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, výdajů domácnosti 0 Kč. Žalovaný uvedla, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč.

6. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti klienta, metodiku hodnocení a judikaturu vztahující se k úvěruschopnosti.

7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl čtyři ukončené splátkové úvěry, dva splátkové úvěry existující, tři splátkové úvěry odmítnuté, čtyři splátkové úvěry odvolány, jednu žádost o kreditní kartu, jednu již existující kreditní kartu a jednu kreditní kartu ukončenou.

8. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 19. 9. 2022 bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně a žalovaný. Z obsahu textu této listiny bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč za sjednaný úrok 26,28 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. V rámci této smlouvy se strany dohodly, že žalovaný souhlasí s převodem finančních prostředků ve výši prvního čerpání přímo ve prospěch osoby prodávající zboží specifikované v této smlouvě, kdy prodej byl zprostředkován společností [právnická osoba]. Jednalo se o černou techniku, bezdrátový reproduktor s prodejní cenou 7 348 Kč. Žalovaný ve smlouvě ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, má základní vzdělání, bydlí u rodičů, je zaměstnaná od 1/2022 u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, ve kterém je uvedeno, že dne 20. 9. 2022 byla na účet č. [č. účtu] poukázána částka 7 348 Kč.

10. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby bylo zjištěno, že se jedná o potvrzení společnosti [právnická osoba]., že dne 17. 4. 2023 byla z účtu žalobkyně poukázána částka ve výši 6 400 Kč na bankovní účet č. [č. účtu].

11. Ze zpráv [právnická osoba] bylo zjištěno, že banka potvrdila, že dne 20. 9. 2022 byla na účet č. [č. účtu] (klient [právnická osoba].) připsána platba ve výši 7 348 Kč, a že dne 18. 4. 2023 byla na účet č. [č. účtu] (klient žalovaný) připsána platba ve výši 6 400 Kč.

12. Z výzva k zesplatnění ze dne 21. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení zesplatněného úvěru. Dlužná částka 12 126,47 Kč měla být uhrazena do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy. Tato výzvy byla dle poštovního podacího archu žalovanému odeslána dne 24. 7. 2023.

13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dne 19. 9. 2022 byla čerpána částka 7 348 Kč, dne 14. 4 2023 částka 6 400 Kč (převod hotovosti na účet [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Dne 21. 7. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, dlužná částka žalovaného dle předpisu činila 17 584,92 Kč, žalovaný uhradil 4 410 Kč a dluh činí 13 174,92 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 12 269,93 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Tato výzvy byla dle poštovního podacího archu odeslána žalovanému dne 9. 8. 2023.

15. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

16. Skutkový závěr: Žalovaný se žalobkyní dne 19. 9. 2022 uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný souhlasil s převodem finančních prostředků ve výši prvního čerpání přímo ve prospěch osoby prodávající zboží specifikované ve smlouvě, kdy prodej byl zprostředkován společností [právnická osoba]. Jednalo se o černou techniku, bezdrátový reproduktor s prodejní cenou 7 348 Kč. Dále žalovaný načerpal na bankovní účet částku 6 400 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu tak žalovaný celkem načerpal částku 13 748 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 410 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 21. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný byla dopisem ze dne 21. 7. 2023 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 8. 8. 2023 předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 19. 9. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 13 748 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 410 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil.

19. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného prověřena, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditního skóre žadatele posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumali žadatelem uvedené údaje (věk, zaměstnání, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení) a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána s ohledem na metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalovaného. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jim vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalovaného má tento příjem uvedený v žádosti 23 000 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 250 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 8 594 Kč a výši splátky schváleného úvěru 400 Kč představuje zbývající MLS žalovaného částka 9 756 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, splátky jiným společnostem 8 594 Kč a minimální výdaje na bydlení ve výši 8 432 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 090 Kč, kdy tak vychází MLS domácnosti 47 484 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 23 000 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, výdajů domácnosti 0 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč.

20. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalovaného, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalovaného. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalovaného u zaměstnavatele. Dále ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila, když je zcela nemyslitelné, že by žalovaným deklarované výdaje činily 0 Kč. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaný žije u rodičů. Pokud byl uváděn příjem ostatních členů domácnosti, tak s tím nelze při posuzování úvěruschopnosti operovat, neboť ostatní členové domácnosti nejsou spoludlužníky sjednávaného úvěru, a proto k tomuto údaji nelze brát přihlížet. Pokud žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze statistických údajů (životní minimum dospělých členů domácnosti) je možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým je při výpočtu disponibilního zůstatku možno operovat. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interní listinou žalobkyně).

21. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o SP, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila.

22. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobkyně se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabývala, resp. žalobkyně tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázala, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru neplatnou. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

23. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 9 338 Kč představující rozdíl mezi obdrženými financemi a již uhrazenou částkou ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (výpočet 13 748 Kč – 4 410 Kč = 9 338 Kč). Ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. S ohledem na výši dluhu a skutečnost, že se žalovaný k jednání nedostavil a ke svým možnostem dluh splácet se tak nevyjádřil, soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

24. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 529,56 Kč, přičemž tato částka představuje 62,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 501,61 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací