Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do částky 437,1 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 437,1 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a částky 1 250,96 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 801,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 688,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 8. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky v celkové výši 138,60 Kč Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 5. 9. 2023 do 4. 12. 2023. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalované a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Žalovaná nevrátila ničeho.
2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná žije sama, kdy výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 24 129 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 11 000 Kč, ostatní ne/zbytné výdaje činí 3 000 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně, s poplatky ve výši 3,66 Kč denně za službu [Anonymizováno] [Anonymizováno] – odklad splátek až o 60 dní, poplatkem 165 Kč za expresní vyplacení a poplatek 0,96 Kč denně za informační SMS servis. Splatnost dluhu byla smluvena na den 26. 1. 2025.
7. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 4. 2. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 5. 8. 2023 připsána částka 4 000 Kč od žalobkyně a dne 7. 8. 2023 připsána částka 11 000 Kč od žalobkyně.
8. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky do 26. 1. 2025. Žalovaná žije sama, s neověřeným měsíčním příjmem 24 129 Kč a neověřenými výdaji ve výši 17 500 Kč. Žalobkyně žalované dne 5. 8. 2023 poskytla částku 4 000 Kč a dne 7. 8. 2023 částku 11 000 Kč.
9. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva o úvěru jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku.
10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 občanského zákoníku, proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
16. V dané věci žalobkyně předložila soudu výpis o posouzení úvěruschopnosti. Vyplývá z něho výše čistého měsíčního příjmu žalované, aniž by však bylo uvedeno, z čeho žalovaná tento příjem čerpá, zda a kde je žalovaná zaměstnána, zda má tento příjem na dobu určitou či neurčitou. Zároveň není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem žalovaná svůj příjem doložila. Pravidelné měsíční výdaje ve výši 17 500 Kč pak žalobkyně rovněž nepřezkoumala, kdy se sice jedná o reálnou výši, která by mohla odpovídat realitě, nicméně je stejně dobře možné, že žalovaná má výdaje podstatně vyšší. Ani výdaje žalované nebyly žalobkyní zjištěny a řádně ověřeny např. z nájemní smlouvy, výpisu z účtu...
17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. [spisová značka], č.j. [incidenční spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [adresa] č.j. [incidenční spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka].
18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto neplatná.
19. S ohledem na neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
20. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze jistinu dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.
22. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit jistinu představující poskytnuté peněžní prostředky, a to ve výši 15 000 Kč, neboť žalovaná dosud žalobkyni nevrátila ničeho.
23. Ve zbylé části soud žalobu zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 801,6 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalované v rozsahu 10 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 688,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.