Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 170 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 9. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 170 Kč od 13. 12. 2023 do 8. 6. 2025 ve výši 15 %, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 12 170 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 8. 2023 uzavřel se společností [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno] “) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 170 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný nesplácel řádně a včas, načež byla pohledávka za žalovaným zesplatněna a postoupena na mezitímního věřitele, od kterého byla dne 23. 3. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaný nezaplatil ničeho. Úvěruschopnost [Anonymizováno] zkoumala prostřednictvím nahlédnutí do bankovního účtu žalovaného.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
3. Z potvrzení [Anonymizováno] a.s. ze dne 4. 12. 2025 bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] byla dne 30. 8. 2023 připsána platba ve výši 12 170 Kč od [Anonymizováno]. Totéž bylo zjištěno z potvrzení o platbě. Zároveň bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného.
4. Ze „smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] ze dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že se [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 12 170 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně (RPSN 4 678,99 %). V čestném prohlášení, které je součástí smlouvy je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má [Anonymizováno] vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč a měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Na smlouvě absentuje podpis žalovaného.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Součástí je seznam postoupených pohledávek.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. O odeslání svědčí podací lístek z téhož dne.
7. Z oznámení [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že celá dlužná částka byla zesplatněna.
8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel se společností [Anonymizováno] smlouvu, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky v částce 12 170 Kč a byl povinný poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, pročež [Anonymizováno] celý dluh zesplatnila. Dne 27. 3. 2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že [Anonymizováno] před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné důkazy, které by toto tvrzení prokázaly, neoznačila ani nedoložila.
9. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 12 170 Kč s příslušenstvím odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům ze dne 30. 8. 2023. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudil podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, a to jako poměr ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky v částce 12 170 Kč, a žalovaný se zavázal takto získané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň na takto vytvořený právní vztah dopadá ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“). Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., neboť náležitě (s odbornou péčí) neposoudila schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet, a nakonec zcela splatit sjednávaný úvěr. Předmětná smlouva je tudíž absolutně (od počátku) neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú a plnění, které na jejím základě žalovaný od žalobkyně přijal, je třeba posoudit podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, tj. dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Toto bezdůvodné obohacení, konkrétně ve výši 12 170 Kč, je žalovaný povinný žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předmětnou částku nevydal, byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný je tak povinný zaplatit žalobkyni vedle jistiny i úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a to ode dne stanoveného k plnění v předžalobní výzvě, tj. do 8. 6. 2025. Proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).
10. Jelikož žalobkyně žádala přiznat zákonné úroky z prodlení i za dobu výzvu k plnění předcházející, kdy však žalovaný v prodlení kvůli absolutní neplatnosti nebyl, bylo nutné v tomto rozsahu nárok žalobkyně zamítnout (výrok II.).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 170 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.