Výrok
I. Žaloba se zamítá co do částky 23 254,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 904,36 Kč od 9. 11. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 800,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 800,86 Kč od 9. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 37 055,29 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 23. 6. 2025 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 39 600 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úroky a poplatky. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 16 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 19 507,20 Kč a poplatky.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 6. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 39 600 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Toto skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Soud má z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli za prokázané, že žalobkyně žalované ve dvou platbách vyplatila celkem částku 16 000 Kč. Dále má soud z přehled bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem za prokázané, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 2 199,14 Kč.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.
5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 13 800,86 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
6. Jelikož byl úspěch a neúspěch účastníků v zásadě shodný, nepřiznal soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.