Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky 411 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 9 589 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 489 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 81,05 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 21 489 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 631,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 1. 2025 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v jednorázové platbě do dne 11. 2. 2025 společně s úrokem ve výši 411 Kč a poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč. Na poplatek ve výši 6 489 Kč byla žalovanému poskytnuta sleva, kdy celková výše poplatku činila 2 589 Kč. Na slevu měl žalovaný nárok pouze za situace, že dlužnou částku uhradí řádně a včas, jinak nárok na slevu zanikne. Celková dlužná částka po slevě činila 17 999 Kč, bez slevy pak částku 21 899 Kč. Úvěr byl poskytnut žalovanému jakožto podnikateli, a proto se na něj dle žalobkyně nevztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč vyplatila dne 22. 1. 2025 na jeho bankovní účet. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy řádně a včas nesplnil. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč, úroku ve výši 411 Kč, smluvního úroku ve výši 0,50 % denně z částky 21 489 Kč ode dne 12. 2. 2025 do 12. 5. 2025 v kapitalizované výši 9 589 Kč a smluvního úroku ve výši 0,10 % denně z částky 21 489 Kč ode dne 13. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se v průběhu řízení vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí. Žalovaný učinil nesporným, že s žalobkyní uzavřel dne 22. 1. 2025 smlouvu, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K okolnostem uzavření smlouvy žalovaný dále uvedl, že smlouvu uzavřel ve finanční tísni, kdy měl zájem o poskytnutí standardního spotřebitelského úvěru, ale žalobkyně mu úvěr nabídla pouze s podmínkou, že bude uzavřen jakožto úvěr podnikatelský. Žalobkyně žalovanému předložila formulářovou smlouvu o úvěru, jejíž znění nemohl žalovaný ovlivnit. Žalovaný je přesvědčen, že podnikatelský charakter úvěru plyne pouze ze slovního označení smlouvy a z proklamací obsažených ve smlouvě, fakticky se však jedná o spotřebitelský úvěr a znaky, které zdánlivě vylučují jeho spotřebitelský charakter, obsahuje pouze za účelem omezení práv žalovaného jakožto spotřebitele. Žalobkyně nijak nezkoumala využití poskytnutých peněžních prostředků, a to ani před uzavřením smlouvy, ani následně. Žalovaný je přesvědčen, že je smlouva o úvěru neplatná, neboť žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dále z toho důvodu, že poplatek ve výši 6 489 Kč, resp. 2 589 Kč, a úrok ve výši 411 Kč za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na období od 22. 1. 2025 do 11. 2. 2025, tedy na 20 dnů, je zcela nepřiměřeně vysoký a výrazně převyšuje náklady na poskytnutí úvěru u obdobných úvěrových produktů. Ujednání o takovém poplatku a úroku by proto podle žalovaného mělo být posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a to i v případě, že by soud smlouvu o úvěru neposoudil jako spotřebitelskou. Žalovaný dále uvedl, že na úvěr uhradil celkem 12 000 Kč.
3. K vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena jako smlouva spotřebitelská, žalobkyně žalovaného transparentně informovala o skutečnosti, že žalovanému poskytuje úvěr pouze pro účely podnikatelské činnosti. Žalobkyně poskytuje úvěry výhradně podnikatelům a není oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Dále žalobkyně uvedla, že výše smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru je přiměřená a není v rozporu s dobrými mravy. Pro posouzení přiměřenosti výše poplatků a úroků je dle žalobkyně třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, zejména pak skutečnost, že je poplatek požadován za konkrétní časové období a jeho výše tak nebude narůstat v čase, a dále též vysokou rizikovost poskytovaného úvěru. Žalobkyně učinila nesporným, že žalovaný na úhradu svého dluhu ze smlouvy uhradil celkem 12 000 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla co do výše 2 000 Kč na poplatky za písemné upomínky k úhradě dluhu a ve zbylém rozsahu ji započetla na smluvní úrok z prodlení.
4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 16. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu jistiny úvěru co do výše 411 Kč a v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 21 489 Kč za období od 12. 2. 2025 do 12. 5. 2025 v kapitalizované výši 9 589 Kč. Z toho důvodu soud podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.
5. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla dne 22. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Dále učinili nesporným, že žalovaný žalobkyni uhradil na svůj dluh ze smlouvy celkem 12 000 Kč.
6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že smlouva obsahuje prohlášení žalovaného, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a úvěr využije pro účely svého podnikání. Účastníci si sjednali, že úvěr bude žalovanému poskytnut bezúčelově jakožto podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti, čímž se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku a taktéž financování běžné provozní činnosti a nákladů, které obvykle souvisí s podnikáním. Dále si účastníci sjednali, že jistina úvěru bude činit 15 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru bude činit 6 489 Kč a smluvní úrok bude za dobu trvání úvěru činit 411 Kč. Na poplatek ve výši 6 489 Kč byla žalovanému poskytnuta podmíněná sleva, kdy celková výše poplatku činila 2 589 Kč. Na slevu měl žalovaný nárok pouze za situace, že dlužnou částku uhradí řádně a včas, jinak nárok na slevu zanikne. Splatnost úvěru byla sjednána na den 11. 2. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru si účastníci sjednali úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů prodlení a dále od 91. dne prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné částky jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz.
7. Z internetových stránek www.[Anonymizováno].cz soud zjistil, že žalobkyně na svých stránkách informuje, že poskytuje výhradně podnikatelské „půjčky“. Půjčku nelze na těchto stránkách sjednat, aniž by zájemce o úvěr zadal své IČO, neboť tento údaj musí vyplnit jako první údaj v žádosti a půjčku a bez jeho zadání nemůže žádost dokončit.
8. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 22. 1. 2025 byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně mezi účastníky uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč (při podmíněné slevě ve výši 2 589 Kč) a smluvním úrokem ve výši 411 Kč do 11. 2. 2025. Žalovaný svůj dluh ve stanovené lhůtě nesplatil, na jeho úhradu poskytl celkem 12 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru si účastníci sjednali úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů prodlení a dále od 91. dne prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné částky jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru. Účastníci si smluvně sjednali, že úvěr bude bezúčelově poskytnut podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a úvěr využije pro účely svého podnikání. Z webových stránek www.[Anonymizováno].cz bylo zjištěno, že žalobkyně na svých webových stránkách informuje o tom, že poskytuje výhradně podnikatelské půjčky. Žádost o půjčku nelze skrze tyto webové stránky vyplnit, aniž by zájemce o úvěr vyplnil své IČO.
9. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Soud dospěl k závěru, že se žalovaný smluvně zavázal vrátit ve stanovené lhůtě poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými poplatky a úroky. Smlouva byla uzavřena jakožto smlouva podnikatelská, což vyplývá z jejího znění a z výslovného prohlášení žalovaného. Z internetových stránek www.[Anonymizováno].cz provozovaných žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně na svých stránkách transparentně informuje o tom, že poskytuje pouze podnikatelské „půjčky“ a skrze její webové stránky ani nelze vyplnit žádost o půjčku, aniž by zájemce vyplnil své IČO. Soudu tedy není zřejmé, jak se žalovaný mohl domnívat, že žalobkyně by mu mohla poskytnout i standardní spotřebitelský úvěr. Pokud si žalovaný dobrovolně zvolil (vybral) nevhodného poskytovatele úvěru, jde tato skutečnost k jeho tíži, nikoliv k tíži žalobkyně. Žalovaný k prokázání svého tvrzení, že je smlouva o úvěru podnikatelskou smlouvou pouze formálně a fakticky se jedná o smlouvu spotřebitelskou, nenavrhl žádné důkazy. Rovněž nenavrhl žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že smlouvu uzavíral ve finanční tísni. Jelikož se žalovaný na jednání konané dne 2. 4. 2026 bez omluvy nedostavil, zbavil se možnosti, aby jej soud podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil a vyzval k označení důkazů k prokázání svých tvrzení a poučil ho o následcích nesplnění této výzvy. Z výše uvedených důvodů soud shledal, že žalovaný smlouvu uzavřel v postavení podnikatele a nepožívá proto zvýšené ochrany, kterou zákon o spotřebitelském úvěru přiznává výlučně spotřebitelům. Soud se proto nezabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť k tomu nebyla povinna.
11. Soud se dále zabýval tím, zda lze ujednání o výši úroku a poplatku za poskytnutí úvěru posoudit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalovaný čerpal úvěr od nebankovní společnosti, která mu poskytla krátkodobý úvěr (v délce trvání 20 dnů) v relativně nižší částce (15 000 Kč), přičemž k výplatě peněžních prostředků došlo téhož dne jako k uzavření smlouvy. Podmínky takto sjednaného úvěru jsou nesrovnatelné s podmínkami úvěrů poskytovaných bankami, a proto nelze sjednané úplaty poměřovat s úrokovými sazbami obvyklými v bankovním sektoru. Úrok za poskytnutí úvěru (nutno odlišit od úroku z prodlení, který má jinou funkci) je v dané věci požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, a je vyjádřen pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku nebude smluvní úrok narůstat v čase tak, jako je tomu o poskytování úvěrů u bank. [adresa] doba splatnosti tak v dané věci deformuje výši RPSN, která se v konkrétní věci pak její jako velmi vysoká. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 17 999 Kč, resp. 21 899 Kč v případě prodlení. Úplata za poskytnutí úvěru tak činila 2 999 Kč, resp. 6 899 Kč, a pevný úrok činil 411 Kč. Pokud by se žalovaný nedostal do prodlení se splněním závazku, zaplatil byl celkem navíc „pouze“ 2 999 Kč za poskytnutý úvěr. Takto sjednanou výši úplaty soud nepovažuje za excesivní, neboť zahrnuje náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru a rovněž oprávněný podnikatelský zájem žalobkyně na dosažení zisku. K obdobnému závěru dospěl například i Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2025, sp. z. [SPZ] 196/2025, Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 25. 3. 205, sp. zn. [spisová značka], a Krajský soud v Plzni (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, spis. zn. [spisová značka], a ze dne 21. 1. 2020, spis. zn. [spisová značka]).
12. Žalovaný se smluvně zavázal k vrácení jistiny úvěru a rovněž k úhradě úroků a úplaty ve sjednané výši. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru, poplatek za sjednání a čerpání úvěru a smluvní úrok v rozsahu, v jakém nebylo řízení zastaveno. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výši si účastníci smluvně ujednali (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 631,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 900 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 980 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 930 Kč ve výši 825,30 Kč.