Výrok
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku od 5. 4. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 21,49 Kč, úroků ve výši 3,23 % ročně z částky 2 818,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 9,36 % ročně z částky 12 917,72 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 958,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 229,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,97 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z částky 2 818,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a úroků ve výši 15,00 % ročně z částky 2 818,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do částky 17 050,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 323,42 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z částky 12 917,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 557,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 360 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 188,21 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 360 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 33 368,66 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne 5. 4. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 434 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Celkem zaplatila pouze částku 9 300 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne 21. 2. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 731 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Celkem zaplatila pouze částku 4 640 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě meritorně nevyjádřila. Na první nařízené jednání na den 10. 12. 2024 se omluvila z důvodů nemoci. Soud proto odročil jednání na den 28. 1. 2025, na které se však bez omluvy nedostavila.
3. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 4. 10. 2024 vzala žalobu částečně zpět, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).
4. Soud má dále za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s poplatkem. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má na základě tvrzení žalobkyně za nesporné, že žalovaná na tento závazek žalobci zaplatila již částku 4 640 Kč. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že žalovaná k žádosti o úvěr uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč. „Další čistý příjmy domácnosti“ pak činí 3 000 Kč. Její výdaje činí interní splátky ve výši 1 622 Kč a odhadované výdaje činí 5 500 Kč.
5. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s poplatkem. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má na základě tvrzení žalobkyně za nesporné, že žalovaná na tento závazek žalobci zaplatila již částku 9 300 Kč. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že žalovaná k žádosti o úvěr uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10 000 Kč. „Další čisté příjmy domácnosti“ pak činí 21 400 Kč. Její výdaje činí interní splátky ve výši 1 848 Kč a odhadované výdaje činí 5 500 Kč.
6. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že ze strany právní předchůdkyně došlo k prověření pravdivosti tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny ve vztahu k jejím nákladům. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nízkým nákladům, které žalovaná uvedla. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že celkové měsíční náklady žalované činí částku 5 000 Kč, pokud se žalovaná stará ještě i o nezletilé dítě. Přestože uvedla, že žije s rodiči, lze pouze spekulovat o tom, které všechny potřeby jí rodiče případně hradí a v jakém rozsahu. Není však úkolem soudu o skutkové situaci spekulovat, naopak věřitel je povinen uvést a doložit, proč ho tyto informace i přes výše uvedené pochybnosti vedly k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splatit. Pokud je v žádosti uveden „Další čisté příjmy domácnosti“, k těmto údajům pak zcela absentují jakákoliv tvrzení i nezbytné podklady. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.
7. S ohledem na to, že obě uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky která, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Jelikož ve vztahu ke smlouvě ze dne 5. 4. 2022 zaplatila žalovaná více, než činí jistina úvěru, zamítl soud žalobu zcela ve vztahu k tomuto nároku. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 21. 2. 2022 byla žalované poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč, na kterou zaplatila pouze 4 640 Kč, a je povinna doplatit zbytek ve výši 10 360 Kč. Tím, že dosud žalobkyni dlužnou částku nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.