Výrok
I. Žaloba se zamítá co do částky 46 409,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 598,45 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 196,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 196,39 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit Okresnímu soudu v [adresa] doplatek na soudním poplatku ve výši 846 Kč na číslo účtu [č. účtu], VS [var. symbol], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 606,24 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 1. 11. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 38 500 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Na jistině dluží částku 38 196,39 Kč, na různých poplatcích dluží celkem 1 598,45 Kč, a na smluvní úroku částku 44 310,35 Kč. Dále žalobkyně požaduje na žalovaném smluvní pokutu ve výši 501,50 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 38 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázáno, že žalovanému byla výše úvěru vyplacena na účet.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. nájemní smlouvu). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem ke skutečnosti, že příjmy a výdaje žalovaného od 1. 8. 2024 do 31. 10. 2024 byly v zásadě shodné, některý měsíc dokonce výdaje žalovaného převýšili nad jeho příjmy, jak vyplývá z bankovního výpisu, který předložila sama žalobkyně. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 38 196,39 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
6. Jelikož byl úspěch a neúspěch účastníků v zásadě shodný, nepřiznal soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
7. Jelikož nedošlo k vydání žalobkyní navrhovaného elektronického platebního rozkazu z důvodů řádně nezkoumané (tvrzené) úvěruschopnosti žalovaného, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.