Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 533,10 Kčs úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 733,10 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 15 733,10 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 754,99 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 435,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 17 533,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 13,13 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná své závazky řádně a včas neplnila, pročež žalobkyně zesplatnila svoji pohledávku za žalovanou v celém rozsahu ke dni 4. 6. 2025. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 15 733,10 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 435,53 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 754,99 Kč, úroku ve výši 8,05 % p. a. z částky 15 733,10 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 15 733,10 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovanou, které následně ověřila výpisy z bankovního účtu vedeného u žalobkyně a z veřejných úvěrových registrů. Z těchto zdrojů žalobkyně zjistila, že příjem žalované činil 157 760 Kč měsíčně a její výdaje včetně splátek úvěrů činily 42 803,41 Kč měsíčně. Na základě těchto zjištění dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet.
2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 23. 10. 2024 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 13,13 % p. a. prostřednictvím 12 měsíčních splátek po 1 776,00 Kč.
5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy žalobkyni uvedla, že je zaměstnaná, její měsíční příjem činí 157 760 Kč a její měsíční výdaje činí 17 000 Kč, z čehož 2 000 Kč činí splátky úvěrů.
6. Z výpisu z registru [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná v době poskytnutí úvěru čerpala tři další úvěry, z čehož dva úvěry byly splátkové a jeden nesplátkový. Celková dlužná jistina splátkových úvěrů činila 43 344 Kč a jejich celková měsíční splátka činila 3 612 Kč. Dále žalovaná čerpala kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 15 000 Kč.
7. Z výpisu příchozích a odchozích plateb soud zjistil výši příjmů a výdajů žalované.
8. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila celkem 3 552,38 Kč.
9. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem ve výši 13,13 % p. a. prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná na úhradu svého dluhu poskytla celkem pouze 3 552,38 Kč a následně se dostala do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 4. 6. 2025 zesplatnila svoji pohledávku za žalovanou v plném rozsahu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisů z bankovního účtu žalované vedeného u žalobkyně a z veřejných úvěrových registrů. Žalobkyně zjistila, že příjem žalované činil 157 760 Kč měsíčně a její výdaje včetně splátek úvěrů činily 42 803,41 Kč měsíčně. Na základě těchto zjištění dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet.
10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu.
11. Soud dospěl k závěru, že se žalovaná smluvně zavázala ke splácení úvěru, svůj dluh však řádně a včas neplnila. Před poskytnutím úvěru žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jelikož se nespoléhala výlučně na údaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr a tyto údaje řádně ověřila z výpisů z účtu žalované a rovněž z úvěrového registru [právnická osoba]. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, dlužné poplatky a smluvní úrok. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 533,10 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.