Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 18 197 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 232,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 971 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 36 971 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5.2.2024 uzavřena úvěrová smlouva, na základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky a úroky dle smlouvy. Svůj dluh řádně nesplácel a za trvání smlouvy uhradil pouze 11 226 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 27.9.2024. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 24 999 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroky ve výši 5 880 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 1 030 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a příslušenstvím.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán, výše jeho příjmu činí 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč. Žalovaný splácí jiným společnostem 1 500 Kč, má dvě děti. Další zjištění nebyla učiněna, není zřejmé, zda uvedené skutečnosti byly nějakým způsobem ověřeny. Dále žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných registrů.
5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5.2.2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr dle podmínek smlouvy a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách s tím, že první splátka je splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru.
6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.
13. Žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný je zaměstnaný, má příjem 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč. Žalovaný splácí jiným společnostem 1 500 Kč, má dvě děti. Takováto zjištění jsou ovšem naprosto nedostačující, není zřejmé, zda žalobkyně ověřila příjem žalovaného, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, jaké má jiné výdaje mimo splátek jiným společnostem. Minimálně je třeba vzít v úvahu náklady na bydlení, případné výživné apod., přičemž i tyto výdaje musí být ověřeny. Příjmy ostatních členů domácnosti nejsou v této souvislosti rozhodné, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena.
14. Žalobkyně tak nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, použitelný příjem, ke kterému došla, je naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
15. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
17. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný již na dluh uhradil částku 11 226 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 18 774 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku.
18. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch.