Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 100 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 48 208,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 420 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 111 308,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Peněžní prostředky byly poskytnuty ve dnech 12.5.2023, 16.5.2023, 20.5.2023, 24.5.2023, 16.6.2023, 11.7.2023, 12.7.2023, 11.8.2023, 16.8.2023, 17.8.2023 a 14.10.2023 v celkové výši 63 100 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, dostal se do prodlení a úvěr byl ke dni 14.6.2024 zesplatněn. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 63 100 Kč a úrokem za první měsíc doby čerpání ve výši 25 240 Kč.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr, kdy uvedl, že je svobodný, žije v domácnosti s další osobou s příjmem, má jednu vyživovací povinnost. Je svobodný, má pronajatý byt. Pracuje jako vedoucí zákaznické péče s příjmem cca 51 000 Kč. Měsíční výdaje činí 18 200 Kč.
6. Z výplatních pásek soud zjistil, že příjem žalovaného činí cca 51 000 Kč.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr.
8. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 63 100 Kč.
9. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.
10. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
15. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.
16. Žalobkyně zjistila řádně příjmy žalovaného, kdy ověřila jeho tvrzení o příjmu ve výši 51 000 Kč (výplatní pásky). Neověřila však řádně výdaje žalovaného, kdy vyšla pouze ze souhrnného tvrzení žalovaného o výdajích ve výši 18 200 Kč. Nezjistila, jaký hradí žalovaný nájem a náklady na bydlení, v jaké výši hradí výživné (má jednu vyživovací povinnost), případně jaké další konkrétní výdaje má. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti nestačí pouze ověřit příjem žalovaného, je nezbytné se konkrétně zabývat i výdaji žalovaného, kdy až v konečném porovnání těchto příjmů a výdajů lze dospět k závěru, zda žalovaný je či není schopen úvěr splácet. Samotný, byť vysoký příjem neznamená, že žalovaný má dostatek peněžních prostředků ke splácení úvěru. Použitelný příjem, ke kterému došla žalobkyně, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.
17. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
18. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
19. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 63 100 Kč, žalovaný je povinen poskytnutou jistinu vrátit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.).
20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch.