Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 4 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 13 490 Kč od 21.8.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 837 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 13 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 490 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [Anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne 21. 7. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností dne 20. 8. 2022. Žalovaný se měl vedle vrácení poskytnuté jistiny zavázat zaplatit poplatek za sjednání úvěru a smluvní úrok. Protože svůj závazek řádně a včas nesplnil, měla po zohlednění jeho dílčích úhrad ve výši 800 Kč zbývat k zaplacení částka 13 490 Kč, sestávající z nesplacené jistiny a poplatku za sjednání úvěru. Pohledávku měla žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 10. 2024 s původní věřitelkou. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru důvodným, požadovala žalobkyně, aby byl její nárok v rozsahu poskytnutých peněžních prostředků posouzen jako nárok na jejich vrácení z důvodu neplatnosti smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných podkladů obsažených ve spise a účastníci s tímto postupem souhlasili.
4. Z obsahu smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelkou a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 21. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Na jejím základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 20. 8. 2022. Vedle vrácení jistiny měl žalovaný zaplatit cenu úvěru tvořenou smluvním úrokem a poplatkem za sjednání úvěru.
5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na úhradu svého závazku zaplatil celkem 800 Kč. Z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč tak zůstala neuhrazena částka 9 200 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalobkyně je proto ve sporu aktivně věcně legitimována.
7. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně při jejím uzavření jednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Na závazek účastníků se proto vedle příslušných ustanovení občanského zákoníku vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru.
12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není pouze formální povinností poskytovatele. Poskytovatel musí před uzavřením smlouvy získat dostatečné a spolehlivé informace o příjmech, výdajích, závazcích a celkové finanční situaci spotřebitele, tyto informace musí v potřebném rozsahu ověřit a následně je vzájemně porovnat. Teprve na základě takto provedeného posouzení může učinit odborně podložený závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
13. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy povinen doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a že byl její právní předchůdkyní prověřen v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. K prokázání těchto tvrzení však nepředložila žádné listiny. Z provedených důkazů proto nebylo možné zjistit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy získala, z jakých zdrojů tyto údaje čerpala, zda je dostatečně ověřila a jakým způsobem je vyhodnotila.
14. Žalobkyně nepředložila zejména žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, doklady o jeho příjmech a výdajích, výpisy z bankovního účtu, výsledky tvrzených lustrací ani záznam zachycující vlastní vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Pouhé obecné tvrzení, že žalovaný byl lustrován v uvedených databázích a že na základě této lustrace nevznikly důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti, neumožňuje soudu přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně skutečně splnila povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Samotné prověření spotřebitele v databázích dlužníků nebo v evidencích exekucí a insolvenčních řízení ostatně nemůže bez dalšího nahradit zákonem požadované porovnání jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci. Neexistence záznamu v takové databázi vypovídá nanejvýš o tom, že vůči spotřebiteli nebylo v rozhodné době vedeno určité řízení nebo evidován určitý závazek, nikoli o tom, zda jeho disponibilní příjmy postačovaly k řádnému a včasnému splnění nově přebíraného závazku.
16. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
17. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, byla by soudem poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, nemohlo jí proto být poskytnuto poučení o tom, že neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného.
18. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Žalobkyni z neplatné smlouvy nevzniklo právo na zaplacení sjednaného úroku, poplatku za sjednání úvěru ani jiného plnění představujícího cenu či náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný je povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu úvěru.
19. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaný na jejich vrácení zaplatil celkem 800 Kč, zbývá mu vrátit částku 9 200 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
20. Ve zbývají části soud žalobu zamítl.
21. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 13.4.2026, č.j. [spisová značka]).
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Z požadované částky 13 490 Kč jí byla přiznána částka 9 200 Kč. Procesní úspěch žalobkyně tak činil 68,20 % a její procesní neúspěch 31,80 %. Po odečtení vzájemného neúspěchu činí míra, v níž žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, 36,40 %. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech, jeho předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Výše odměny za zastupování žalobkyně proto byla určena podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při tarifní hodnotě přesahující 10 000 Kč a nepřevyšující 30 000 Kč činí sazba odměny za jeden úkon právní služby učiněný do podání návrhu na zahájení řízení včetně 400 Kč. Paušální náhrada výdajů za každý takový úkon činí podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu 100 Kč. Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce za tři úkony právní služby po 400 Kč, tedy celkem 1 200 Kč, a ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tedy celkem 300 Kč. Přiznanými úkony právní služby jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Zástupce žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty, a náklady řízení proto nebyly o náhradu této daně zvýšeny. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 300 Kč. Z této částky odpovídá čistému procesnímu úspěchu žalobkyně v rozsahu 36,40 % částka 837,20 Kč. Po zaokrouhlení soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 837 Kč. Žalovaný je povinen tuto částku zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.