Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 778 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 778 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 19.778 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 6. 3. 2025 žalovaná jako řidička, vlastnice a provozovatelka vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], způsobila dopravní nehodu, při níž vznikla škoda na vozidle [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ [SPZ], jehož vlastníkem byl [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že k vozidlu žalované nebylo ke dni nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobce poskytl z garančního fondu náhradu vzniklé škody ve výši 19.778 Kč a následně vůči žalované uplatnil postižní právo podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas, respektive nastala domněnka souhlasu, a skutkový stav bylo možné spolehlivě zjistit z předložených listinných důkazů.
4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Ze záznamu o dopravní nehodě soud zjistil, že dne 6. 3. 2025 v [adresa] na parkovišti u obchodního domu [Anonymizováno] žalovaná při couvání vozidlem [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], narazila do projíždějícího vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ [SPZ]. Ve vlastních poznámkách účastníci nehody uvedli, že „vozidlo A při couvání narazilo do vozidla B, které projíždělo kolem“. Záznam byl podepsán oběma účastníky nehody.
6. Ze Zápisu o poškození motorového vozidla č. [Anonymizováno] ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že na vozidle poškozeného vzniklo poškození levých předních a zadních dveří, jejich ozdobných lišt a levé zadní části prahu vozidla. Vozidlo bylo po prohlídce posouzeno jako totální škoda s tím, že oprava není ekonomicky účelná.
7. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], ze dne 1. 4. 2025 soud zjistil, že škodní událost byla likvidována z havarijního pojištění vozidla poškozeného. Obvyklá cena vozidla před nehodou byla stanovena na 25.000 Kč, hodnota využitelných zbytků na 5.222 Kč a poškozenému bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 19.778 Kč.
8. Z e-mailu společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s., ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že tato pojišťovna po výplatě pojistného plnění uplatnila vůči žalobci regresní nárok ve výši 19.778 Kč s odkazem na § 2820 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož na ni přešlo právo poškozeného na náhradu škody.
9. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce dne 15. 4. 2025 z garančního fondu uhradil společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s., částku 19.778 Kč.
10. Z uplatnění práva na náhradu plnění podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb. ze dne 27. 8. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 19.778 Kč a stanovil splatnost do 26. 9. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2025 a příslušných podacích dokladů soud dále zjistil, že žalobce žalovanou opětovně vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti, avšak bezvýsledně.
11. Podle § 62 písm. b) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, poskytuje [Jméno žalobkyně] z garančního fondu plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, není-li povinnost k náhradě újmy kryta pojištěním odpovědnosti.
12. Podle § 71 odst. 1 písm. a) téhož zákona má [Jméno žalobkyně] právo na náhradu toho, co plnila z garančního fondu, vůči tomu, kdo je povinen nahradit újmu vzniklou provozem vozidla.
13. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že žalovaná jako řidička a současně provozovatelka vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], zavinila dopravní nehodu, při níž vznikla majetková újma na vozidle poškozeného. Současně bylo prokázáno, že vozidlo žalované nebylo v době nehody pojištěno pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce proto v souladu se zákonem poskytl z garančního fondu plnění ve výši 19.778 Kč, které následně po žalované oprávněně požadoval. Žalobce listinnými důkazy prokázal nejen základ svého nároku, ale i jeho výši. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
14. O požadovaném úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaná nesplnila svou povinnost ani ve lhůtě stanovené žalobcem v uplatnění práva na náhradu plnění, a dostala se tak do prodlení.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně činí náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za 2 úkony právní služby (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 1 900 Kč), 2 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.