Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 3 179 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 179 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 994 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 10 179 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 9.2.2022 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 971,88 Kč a úrokem ve výši 207,12 Kč a to do 11.3.2022. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 postoupena společnosti [právnická osoba]. a následně téhož dne žalobkyni.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 9.2.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 207,12 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 485,94 Kč, vše do 11.3.2022.
6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.
13. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází, kdy na základě zjištění z nich učiněných, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žádosti žalovaného o úvěr lze vyhovět. Žalobkyně výslovně sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů.
14. Na základě skutečností zjištěných pouze z veřejně dostupných databází však nemohl právní předchůdce žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy o úvěru je nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Právní předchůdce žalobkyně však na řádné zjištění a ověření schopnosti dlužníka splácet úvěr zcela rezignoval.
15. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
17. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok I.).
18. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 615 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 7 000 Kč z žalované částky 10 179 Kč, tedy co do 69 %, neúspěch co do 31 %, náleží jí tedy 38 % vynaložených nákladů, tj. částka 994 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.