Výrok
I. Řízení o zaplaceníkapitalizovaného úroku ve výši 31,99 Kč,úroku ve výši 10,48 % ročně z částky 24 385,04 Kč od 30.4.2024 do zaplaceníkapitalizovaného úroku ve výši 573,63 Kč,úroku ve výši 9,81 % ročně z částky 9 052,72 Kč od 30.4.2024 do zaplacení,se částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 380,01 Kč a částku 2 219,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o zaplaceníčástky 33 513,62 Kčs kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 977,26Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 020,92 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 24 385,04 Kč od 30.4. 2024 do zaplacení,s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 385,04 Kč od 30.4.2024 do zaplacení,částky 11 992,30 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 991,74 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 476,28 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 9 052,72 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 052,72 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 60 105,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24.4.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 37 034 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 097 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel. Ke dni 3.12.2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 24 900 Kč a dlužný poplatek 33 934 Kč. Po tomto datu bylo uhrazeno ještě 9 419,99 Kč.
2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dále dne 19.3.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 12 628 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 65 týdenních splátkách po 395 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel. Ke dni 3.12.2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 9 553,90 Kč a dlužný poplatek 8 874,10 Kč. Po tomto datu bylo uhrazeno ještě 3 580,01 Kč.
3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Podáním ze dne 22.5.2025, doručeným soudu téhož dne, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.
6. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
7. Žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení částečně zpět, soud proto řízení v souladu se shora citovaným ustanovením občanského soudního řádu částečně zastavil (výrok I.).
8. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
9. Ze zákaznické karty ze dne 19.3.2022 soud zjistil, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy v nájmu, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, pracoval jako provozní s čistým měsíčním příjmem 24 650 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 3 500 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny výplatními páskami za dva předcházející měsíce.
10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19.3.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 628 Kč.
11. Ze zákaznické karty ze dne 24.4.2024.2022 soud zjistil, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy v nájmu, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, pracoval jako provozní s čistým měsíčním příjmem 34 280 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 3 500 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny výplatními páskami za dva předcházející měsíce.
12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24.4.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 34 325 Kč.
13. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.
14. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
19. Obě smlouvy o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavřením zkoumat úvěruschopnost dlužníka.
20. Právní předchůdce žalobkyně vycházel v obou případech ze zákaznické karty žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný žil v době uzavření úvěrových smluv v nájemním bytě, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, kdy pracoval jako provozní s čistým měsíčním příjmem 24 650 Kč, resp. 34 280 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje dle zákaznické karty činily 3 000 Kč, resp. 3 500 Kč. Na základě takto zjištěných údajů nelze dospět k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. Je třeba vyslovit pochybnost o řádně zjištěném příjmu žalovaného, neboť je v zákaznických kartách uvedena značně rozdílná částka, přičemž v obou případech byl příjem zjišťován za dva měsíce a z toho jeden měsíc byl stejný (únor 2022). Odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, resp. 3 500 Kč se zdají značně podhodnocené, je prakticky nepředstavitelné, že by měsíční výdaje dospělého člověka v dnešní době byly takto nízké, a to zejména, pokud žalovaný žije v nájmu, jak uvedl. Soud dále poznamenává, že i životní minimum bylo v roce 2022 vyšší (v březnu 3 860 Kč, v dubnu 4 250 Kč) než žalovaným tvrzené. Výdaje žalovaného nebyly nadto ani žádným způsobem ověřeny.
21. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, použitelný příjem, ke kterému došel, je nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.
22. Uzavřené smlouvy o úvěru jsou proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné.
23. Poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
24. Žalovanému byla v prvním případě (smlouva z 19.3.2022) poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč, žalovaný měl hradit rovněž poplatek ve výši 12 628 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně ke dni 3.12.2022 provedl vyčíslení s tím, že dlužná jistina činila 9 553,90 Kč a dlužný poplatek 8 874,10 Kč, vyplývá z toho, že na jistinu bylo uhrazeno 3 446,10 Kč a na poplatek 3 753,90 Kč. Celou tuto uhrazenou částku je však třeba započítat na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Dluh žalovaného po započtení těchto částek činil 5 800 Kč, po tomto datu bylo dle tvrzení žalobkyně uhrazeno ještě 3 580,01 Kč, dluh žalovaného tak výsledně činí 2 219,99 Kč.
25. Žalovanému byla v druhém případě (smlouva z 24.4.2022) poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, žalovaný měl hradit rovněž poplatek ve výši 37 034 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně ke dni 3.12.2022 provedl vyčíslení s tím, že dlužná jistina činila 24 900 Kč a dlužný poplatek 33 934 Kč, vyplývá z toho, že na jistinu bylo uhrazeno 3 100 Kč a na poplatek rovněž 3 100 Kč. Celou tuto uhrazenou částku je však třeba započítat na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Dluh žalovaného po započtení těchto částek činil 21 800 Kč, po tomto datu bylo dle tvrzení žalobkyně uhrazeno ještě 9 419,99 Kč, dluh žalovaného tak výsledně činí 12 380,01 Kč.
26. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 219,99 Kč a co do částky 12 380,01 Kč (výrok II.)
27. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok III). Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
28. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.
29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší úspěch, náležela by mu proto poměrná část nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.