Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 48 218,62 Kč:- s úrokem z této částky kapitalizovaným za dobu od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 částkou ve výši 5 256,45 Kč,- s úrokem z této částky ve výši 12 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá pro:a) částku 1 250 Kč,b) úrok ve výši 0,75 % ročně z částky 48 218,62 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 179 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 13. 4. 2026, domáhala zaplacení 49.468,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba], akciová společnost, registrační číslo [tel. číslo], se sídlem ve [Anonymizováno], v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], odštěpný závod: [právnická osoba], se sídlem v [adresa] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) a následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 9. 2023 postoupila pohledávku vzniklou z této smlouvy o úvěru na žalobkyni. Na základě elektronicky podepsané smlouvy o úvěru byl právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal splácet splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky ke každému 17. dni v měsíci, nejméně však částkou 500,00 Kč, a to od 17. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal hradit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu, která ke dni podpisu smlouvy činila 22,68 % ročně. Mezi stranami bylo sjednáno právo věřitelky odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný se dostával do prodlení s hrazením pravidelných měsíčních splátek a byl proto po postoupení pohledávky žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dluhu po splatnosti. Jelikož pohledávka nebyla ani přes výzvy uhrazena, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 12. 2024 a zbývající dlužnou částku k tomuto dni zesplatnila. Dlužná částka k datu zesplatnění ve výši 54.725,07 Kč se podle žalobkyně skládala z jistiny ve výši 48.218,62 Kč, řádného úroku kapitalizovaného za období od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 částkou 5.256,45 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 1.250,00 Kč. Žalobkyně zároveň požaduje přiznat úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 48.218,62 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48.218,62 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když prověřila výši závazků žalovaného a jeho platební morálku z databází úvěrových registrů a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 32.000,00 Kč, uvedený žalovaným v žádosti o úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila telefonicky u zaměstnavatelky [právnická osoba], u které byl žalovaný zaměstnán od ledna 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti další úvěry s měsíčními splátkami v celkové výši 3.650,00 Kč. S ohledem na dostupné informace a tvrzení žalovaného dle svého ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ a je pravidelně revidován, stanovila právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného na 16.233,00 Kč měsíčně. Výpočtem pak dospěla k tomu, že platební kapacita žalovaného dosahuje částky 12.117,00 Kč. Tato byla pro poskytnutí úvěru s maximální měsíční splátkou 2.500,00 Kč dostatečná. Žalovanému zůstával i dostatečný prostor pro tvorbu rezerv či na mimořádné výdaje, na svém účtu se nedostával do mínusu. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřovala veškeré dostupné informace o žalovaném z veřejných registrů, a to jak z registru exekucí, z insolvenčního rejstříku, tak i z databáze MVČR týkající se platnosti dokladů, a nenalezla nikde negativní záznam. Předmětný úvěr byl žalovaným splácen řádně téměř 4 roky, z čehož podle žalobkyně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně muselo proběhnout řádně a dostatečně. Žalovaný v praxi prokázal, že jej byl schopen splácet.1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků.
2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:
3. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala smlouvou o úvěru žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento splácet splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky ke každému 17. dni v měsíci, nejméně však částkou 500,00 Kč, a platit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu, která ke dni podpisu smlouvy činila 22,68 % ročně. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije v nájmu, má čistý měsíční příjem ve výši 32.000,00 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], kde pracoval od ledna 2015, celkové náklady na domácnost má ve výši 10.000,00 Kč a finanční závazky splácí po 2.000,00 Kč měsíčně (zjištěno z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo [hodnota]).
4. Pohledávku za žalovaným vzniklou na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni s účinností ke dni 1. 11. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 (zjištěno z výpisu z notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sepsaného dne 1. 11. 2023, včetně výpisu ze seznamu postupovaných pohledávek).
5. Žalovaný se dostával do prodlení s hrazením pravidelných měsíčních splátek a žalobkyně jej proto opakovaně upomínala k úhradě dluhu po splatnosti (zjištěno z upozornění na nedoplatek ze dne 13. 10. 2024, z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 9. 11. 2024 a z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněného odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 11. 2024). V poslední výzvě k úhradě dlužné částky a podmíněného odstoupení od úvěrové smlouvy žalobkyně upozornila žalovaného, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 31. 12. 2024, jinak žalobkyně odstoupí od smlouvy ke dni 31. 12. 2024 a dluh bude vymáhat soudní cestou (zjištěno z předmětné výzvy). Žalobkyně následně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností ke dni 31. 12. 2024 a zbývající dlužnou částku k tomuto dni zesplatnila (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení celého dluhu ze dne 31. 12. 2024).
6. Žalovaný úvěr od jeho poskytnutí přes občasné výkyvy v platební morálce v zásadě řádně splácel. Naposledy nebyl v prodlení se splácením úvěru k datu 27. 7. 2024, následně však od 31. 7. 2024 své závazky ze smlouvy o úvěru přestal plnit a jeho dluh vůči žalobkyni narůstal. K datu zesplatnění, tj. 31. 12. 2024, žalovaný dlužil na jistině 48.218,62 Kč a na úrocích 5.256,45 Kč (zjištěno z přehledů transakční historie na úvěrovém účtu žalovaného).
7. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru do 10. 9. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 26. 8. 2025).
8. Žalovaný je svobodný a neměl nikdy evidováno trvalé bydliště v jiném okrese, než v [adresa] (zjištěno lustrací informačního systému základních registrů). U [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] byla proti žalovanému za dobu, kdy nabyl zletilosti, zahájena celkem čtyři exekuční řízení, a to jedno v roce 2024 a tři v roce 2025 (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu). K datu 8. 4. 2026 byla vůči žalovanému vedena tři exekuční řízení zahájená v roce 2025 (zjištěno lustrací Centrální evidence exekucí). Žalovaný nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení, nebyla zjištěna ani žádná skončená insolvenční řízení, ve kterých by v této roli vystupoval (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku).
9. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.
10. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 ZSÚ věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebylli sjednán úrok nižší.
15. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá zaplacení dosud nesplacené části poskytnutého úvěru. Z provedeného dokazování zároveň vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru dostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalovaný zároveň poskytnutý revolvingový úvěr více než tři roky řádně splácel. S ohledem na uvedené soud výrokem I. uložil žalovanému uhradit žalobkyni dlužnou jistinu v požadované výši, dlužný řádný úrok za období od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 12 % za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení. Tímto výrokem soud zároveň přiznal žalobkyni řádný úrok z dlužné jistiny za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení, avšak pouze ve výši 12 % namísto požadovaných 12,75 %, když na ujednaný úrok je třeba uplatnit zákonný limit dle ustanovení § 122 odst. 4 ZSÚ. Řešené prodlení počalo dne 1. 1. 2025, kdy repo sazba České národní banky činila 4 %, tedy žalobkyně má od tohoto data právo na úrok ve výši 12 % ročně.
16. Výrokem II. soud pak zamítl požadavek na přiznání řádného úroku z jistiny za dobu od 1. 1. 2025 v části 0,75 %, kterou žalobkyně požadovala nad zákonem stanovený limit (viz výše), a požadavek na přiznání částky ve výši 1.250,00 Kč z titulu dlužných poplatků, neboť žalobkyně ohledně této částky neunesla břemeno tvrzení. Žalobkyně ani k výzvě soudu doručené jí před jednáním ve věci samé dne 8. 4. 2026 nesdělila, z čeho dovozuje svůj nárok na přiznání požadovaných poplatků (výzvu soudu v této části zcela ignorovala).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na nepatrnou nepřiznanou část nároku úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 2.179,00 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.979,00 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Na základě ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky náleží žalobkyni, jež nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložila výši hotových výdajů, částka 200,00 Kč představující 100,00 Kč za každý ze dvou úkonů, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000,00 Kč.
18. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.