Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 141/2026

Soud: Okresní soud v DěčíněDatum rozhodnutí: 11. 9. 2026Č. j.: 20 C 141/2026-28Samosoudce: Mgr. Petr KvapilAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 10. 2026Předmět řízení: o 20 293,16 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSDC:2026:20.C.141.2026.1
odborynáklady řízeníneplatnost smlouvybezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůnemocenské dávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 11 693,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 045,94 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 293,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 3. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do 8 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 17 300 Kč na účet č. [č. účtu], svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 8 600 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 171,14 Kč, smluvního úroku ve výši 10 945,93 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč a poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjišťovala u žalovaného informace o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti a o počtu členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným a ověřené měsíční příjmy. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, kdy žalobkyně vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z čehož usoudila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a v sankčních seznamech. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dosud celkem uhradil 8 700 Kč.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 8 700 Kč, přičemž čerpal finanční prostředky ve výši 17 300 Kč, a to ve třech platbách ve výši 5 000 Kč, 3 700 Kč a 8 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky ve výši 1.066 % denně, RPSN 2 017,69 %, a spolu s poplatky v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni uvedl příjmy ve výši 33 000 Kč, žalobkyně zjistila příjmy ve výši 16 007 Kč. Výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 1 100 Kč na půjčky, ve výši 7 500 Kč na bydlení a 3 000 Kč za ostatní výdaje, počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaný uvedl dva, z toho pouze jeden s příjmem. Z přehledu bankovních transakcí a z odpovědi Raiffeisenbank a.s. ze dne 19. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 17 300 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Pokud žalobkyně uvedla, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, nelze tato zjištění žalobkyně nijak ověřit, není z nich zřejmé, jakými konkrétními příjmy jsou tvořeny, jaká je jejich struktura a jakým způsobem k nim žalobkyně dospěla. Povinnosti tvrzení se pak žalobkyně nemůže zbavit tím, že soudu toliko předloží výpis z bankovního účtu žalovaného. Pouhý odkaz žalobkyně na bankovní výpis je zcela nedostatečný, neboť povinností žalobkyně je informace uvedené ve výpisu zanalyzovat a vyvodit z nich konkrétní zjištění a závěry, které poté předestře soudu. Nelze tuto povinnost přenášet na soud. Úkolem soudu je toliko ověřit, zda žalovaným poskytnuté informace žalobkyně řádně, kvalitně a odborně ověřila a vyvodila z nich patřičné závěry, neboť v opačném případě by soud suploval povinnosti žalobkyně uložené jí výše zmíněným ustan. § 86 odst. 2 z. s. ú.

6. Nadto pokud jde o výdaje žalovaného, ohledně zjištění a ověření jejich výše žalobkyně neuvedla ničeho ani přes písemnou výzvu soudu ze dne 1. 7. 2026. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou. Soud nad to uvádí, že žalobkyně by byla při běžném odborném posouzení úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný již splácel několik úvěrových závazků (zejména [Anonymizováno]), na účtu se opakovaně objevovaly pohledávky po splatnosti, úroky z prodlení a sankční poplatky. Současně byly patrné vysoké pravidelné výdaje na telekomunikační služby (Vodafone), energie (ČEZ), splátky jiných úvěrů a další závazky. Příjmy byly značně kolísavé a byly tvořeny nejen mzdou, ale i nemocenskými dávkami, příspěvkem na bydlení a četnými převody od soukromých osob.

7. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení částky 8 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 17 300 Kč a vrácenou částkou ve výši 8 700 Kč). Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalobkyni tedy nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení. Shodný závěr ohledně vzniku nároku na úroky z prodlení vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 36/2026: „Z ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022,sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto se žalovaná nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí.“ (shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 37/2026).

8. Jelikož soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 8 600 Kč (výrok I.), bylo třeba žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací