Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 13 950 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 17 893 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 236,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 615,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 714,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 17 714,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 843 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 14. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem v 52 týdeních splátkách po 729 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 17 893 Kč do 13. 11. 2022. Úroková sazba činila 29,49 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, když od podpisu smlouvy uhradil toliko částku 6 050 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností k 27. 9. 2023, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 17 714,65 Kč; dlužný poplatek ve výši 14 128,35 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 615,89 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 236,47 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 29,49 % ročné od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.[právnická osoba] výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobce rovněž ověřil z insolvenčního rejstříku, zda není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 12. 2024, ke kterému se žalobkyně dostavila; žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.Anonymizovaný odstavec5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 14. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek ve výši 17 893 Kč. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 29,49 % p. a. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, že žalovaný nezaplatil ani jednu měsíční splátku.6. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024, soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023. Dále byl upozorněn na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 1. 3. 2024 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:8. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který si v hotovosti převzal v den při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím 52 pravidelných týdenních splátek s tím, že žalobkyni uhradí celkovou částku 37 893 Kč. Úroková sazba činila 29,49 %. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když na předmětnou pohledávku uhradil toliko částku 6 050 Kč. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sic v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, což ostatně doložila toliko shora uvedeným listinným důkazem označeným jako zákaznická karta. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěru splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů žalovaného v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, sdílel bydlení se svými rodiči a pobíral mzdu ve výši 14 378 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 4 000 Kč měsíčně, a to včetně interní splátky PF ve výši 1 734 Kč. Žalobkyně ve formuláři sice zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za období září a říjen 2021, nicméně tyto listiny soudu doloženy nebyly. V tomto ohledu lze proto konstatovat, že se jedná o zcela neadekvátní prověření poměrů žalovaného ze strany žalobkyně, když vycházela toliko z příjmů a výdajů za pouhé dva měsíce. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné komplexnější doklady, které by tyto částky osvědčovaly, zejména pak jeho výdaje, které jsou pro vyhodnocování úvěruschopnosti primární (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 4 000 Kč včetně splátky předchozího úvěru ve výši 1 734 Kč měsíčně. Stejně tak žalobkyně neučinila šetření v centrální evidenci exekucí ve vztahu k žalovanému, z čehož by plynula případná nesolventnost žalovaného, která se následně potvrdila tím, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil zcela ničeho.10. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla namístě i vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně (na obecném formuláři) prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaný s přihlédnutím k jeho věku má po odečtení splátek ve výši 1 734 Kč toliko obvyklé měsíční výdaje ve výši 2 266 Kč, tj. výdaje spojené s bydlením, stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby. Navíc žalovaný nedisponuje žádným dalším příjmem, což rovněž svědčí o jeho možnostech a schopnostech dostát svým finančním závazkům.Anonymizovaný odstavec12. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 13 950 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru( 20 000- 6 050). Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 2. 3. 2024, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024. Proto soud žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení částky 13 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalovaného a neúspěchu žalobkyně byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu.14. Lhůta k plnění je stanovená podle ustanovení § 160 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.