21 C 221/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 522,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 20. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce 21 měsíčních splátek ve výši 3 072 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2024. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Současně byl povinen hradit také poplatky a náklady. Úroková sazba činila 26,16 % ročně. Žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil toliko částku 3 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, s účinností k 29. 4. 2024, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 28 277,16 Kč a dlužný poplatek ve výši 31 244,94 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 1 787,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 7 316,72 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 26,16 % ročné od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 4. 2024 do zaplacení.[právnická osoba] výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobce rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.3. Podáním ze dne 29. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroků ve výši 11,16 % ročně z částky 28 277,16 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], na které se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.5. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr - zápůjčku ve výši 29 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že je [Anonymizováno], bydlí jako [Anonymizováno] a jeho dosažené vzdělání je [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] povinnost. Rovněž uvedl příjem ve výši [částka], který plynul z pracovního úvazku, což bylo ověřeno na základě předložené pracovní smlouvy s trváním od [datum] do [datum], přičemž žalovaný pracuje jako [Anonymizováno]. Uvedené skutečnosti byly dále ověřeny ze dvou výplatních pásek za období 2 a 3/2022. Výdaje žalovaný vyčíslil na celkovou částku 6 000 Kč měsíčně, přičemž tato částka zahrnuje i interní splátku ve výši 1 600 Kč měsíčně, kdy žalovaný uvedl, že nemá zápůjčku u jiné společnosti.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek ve výši 35 497 Kč (úrok ve výši 27 959 Kč, částka za zpracování úvěru, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 1 500 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 038 Kč), tj. celkem 64 497 Kč v 21 měsíčních splátkách po 3 072 Kč (poslední splátka bude činit 3 057 Kč). Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 86 % p. a. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, že žalovaný sjednané týdenní splátky řádně neplatil, celkem na úvěr uhradil 3 200 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2024, která byla žalovanému odeslána dne 29. 7. 2024, soud zjistil, že žalovaný byla mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly postoupeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 14. 12. 2022. Dále byla upozorněn na to, že pokud dlužnou částku v určené lhůtě nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.8. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a právní předchůdkyní žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen tyto řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětné smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 29 000 Kč, kterou si v hotovosti převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím 21 pravidelných měsíčních splátek s tím, že žalobkyni uhradí celkovou částku 64 497 Kč. Úroková sazba činila 86 %. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni řádně nehradil předepsané splátky dle stanoveného splátkového kalendáře. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tyto právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně sice v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, což ostatně doložila toliko shora uvedenými listinnými důkazy označenými jako zákaznická karta. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěry splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný. [Anonymizováno] plynoucí z jeho zaměstnání činil [částka]. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou [částka] měsíčně s tím, že částka [částka] představovala interní splátky zápůjček žalovaného, přičemž výdaje nebyly jakkoli konkretizovány. Právní předchůdkyně žalobkyně ve formuláři sice zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek, nicméně tyto listiny soudu doloženy nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádný kompletní výpis z bankovního účtu, respektive komplexnější doklady, které by tyto částky osvědčovaly, zejména pak jeho příjmy a výdaje, které jsou pro posouzení této zákonné podmínky primární. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko [částka] a mj. zahrnují i splátku zápůjčky ve výši [částka], kterou již žalovaný měl plnit. Výpis z insolvenčního rejstříku předložen nebyl, stejně tak výpisy z dostupných rejstříků- bankovní a nebankovní registry, SOLUS, NALUS apod.11. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela toliko z objektivně nedoložených osobních prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Uvedené se týká především skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného toliko získala informace o jeho výdajích, tzn. toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovaným konkrétně doložena (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyní žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že úvěr měl být splacen ve 21měsíčních splátkách, přičemž pracovní poměr měl žalovaný uzavřený do [datum], navíc žalovaný jako [Anonymizováno] měl velmi nízký výdělek ve výši [částka] měsíčně po odečtení výdajů ve výši [částka] by mu zbývala částka [částka] a výše splátky činila [částka] ! Navíc jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaný s přihlédnutím k jeho věku má toliko měsíční výdaje ve výši [částka], tj. výdaje spojené s úhradou závazků plynoucích ze smluv, s bydlením (nájemné včetně záloh), stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně totiž neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby.12. V souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka]). Stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si většího počtu výpisů či dokladů, z nichž by byla patrná výše jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně toliko vycházela z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek, což lze hodnotit jako kusé zjištění s ohledem na již existující závazek žalovaného u téhož věřitele. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18)13. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) plnění úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku 3 200 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 800 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru.15. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 25 800 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši.16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 25 800 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.