Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 13 000 Kč od 13. 12 .2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 14. 1. 2019 do 10. 12. 2023.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 000 Kč a k rukám zástupkyně žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 2 252 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 11. 12. 2023, do zaplacení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [Anonymizováno] [IČO], uzavřela s žalovanou dne 13. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně 13 měsíčních splátek ve výši 1 690 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Současně byla povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná na předmětnou pohledávku nezaplatila ničeho. Předmětnou pohledávku nabyla společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila společnost [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba] Dne 9. 6. 2021 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 13 000 Kč, smluvní úrok z částky 13 000 Kč ve výši 25,85 % ročně od 13. 12. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení.
2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru.
3. Podáním ze dne 16. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 13 000 Kč od 13. 12 .2017 do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od 14. 1. 2019 do 10. 12. 2023. Soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně omluvila; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], finanční analýzou, žádostí o poskytnutí úvěru, čestným prohlášení žalované, oznámením o dávkách [Anonymizováno], předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2023 s podacím lístek na č.l. 22, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 a ze dne 11. 12. 2019 se seznamem pohledávek smlouva o prodeji závodu ze dne 8. 9. 2018 a předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 s podacím lístkem ze dne 27. 2. 2020.
6. V posuzované věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČO: [IČO] a žalovanou dne 13. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit s pevně sjednaným příslušenstvím ve výši 9 490 Kč ve 13 splátkách po 1 690 Kč, se splatností první splátky do 30 dnů od podpisu smlouvy o úvěru a následujících splátek splatných vždy do 30 dnů od splatnosti předchozí splátky. Žalovaná svému smluvnímu závazku nedostála, ke dni podání žaloby nebylo původní věřitelce, a ani žalobkyni, zaplaceno ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o.z.“)na základě smluv o postoupení pohledávek.
7. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., přičemž se zároveň tyto právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ustanovení § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice v žalobě konstatovala, že ze strany právní předchůdkyně došlo k prověření schopnosti žalované úvěr řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalované a z veřejně dostupných rejstříků. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně si při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Úsudek poskytovatelky úvěru věřitelky o možnosti splácení úvěru ve výši 13 000 Kč formou 13měsíčních splátek po 1 690 Kč byl nesprávný. Jediným prokazatelným příjmem žalované byl v době před poskytnutím úvěru pouze rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč. Při jedné vyživovací povinnosti žalované a nutných měsíčních výdajích ve vztahu k těmto na ní závislým osobám a její osobě (bydlení, strava, ošacení, energie apod.) bylo pro žalovanou zcela nad její možnosti a schopnosti splácet poskytnutý úvěr ve výši 13 000 Kč, nad to ve splátkách po 1 690 Kč měsíčně po dobu 13 měsíců (tj. v dlouhodobém horizontu). K označeným průměrným měsíčním výdajům uvedeným v žádosti o úvěr ve výši 4 500 Kč soud dále podotýká, že tyto jsou s ohledem na osobní poměry žalované zcela nevěrohodné. Nesprávný závěr původní věřitelky vedl následně k tomu, že žalovaná předmětný úvěr řádně nesplácela (neboť toho nebyla schopna). Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádný kompletní výpis z bankovního účtu, respektive komplexnější doklady, které by skutečnosti uváděné žalovanou osvědčovaly, když i výdaje jsou pro posouzení zákonné podmínky primární. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, což je nedostačující.
8. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož částečně vycházela toliko z objektivně nedoložených osobních prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Uvedené se týká především skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně od žalované toliko získala informace o jeho výdajích, tzn. toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovaným konkrétně doložena (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyní žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že se jednalo o [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaná s přihlédnutím k jejímu věku, [Anonymizováno] [Anonymizováno] u [Anonymizováno], má toliko měsíční výdaje ve výši [částka], tj. výdaje spojené se stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit., když v době uzavření smlouvy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Uvedené zjevně totiž neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby, navíc pečující o [Anonymizováno] [Anonymizováno].
9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka]). Stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si většího počtu výpisů či dokladů, z nichž by byla patrná výše jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně toliko vycházela ze žádosti žalované a jejího čestného prohlášení, což lze hodnotit jako kusé zjištění Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrových smluv tuto povinnost řádně nesplnila, když zcela rezignovala na prověření údajů, což je z pohledu soudu postup zcela nedostatečný, neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.
10. Soud tak v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovanéo z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
11. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) plnění úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
12. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitelce nebo žalobkyni na dluh splnila více, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, představující jistinu úvěru- k tomu § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši.
13. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 13 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 12. 2023, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 3. 12. 2023 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 10. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s daní z přidané hodnoty ve výši 21 %. Náhrada za úkon nazvaný doplnění žaloby a obsahující částečné zpětvzetí nebyla přiznána, když šlo o předložení listiny, která měla být přiložena k návrhu a k částečnému zpětvzetí došlo bez udání důvodu (ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. a contrario). Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.