21 C 72/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 18 983,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že si žalovaná od žalobkyně dne 17. 6. 2024 objednala dodávku zrnkové kávy [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalované dne 18. 6. 2024 objednané zboží vypravila a dne 19. 6. 2024 bylo žalované objednané zboží dodáno. Žalobkyně vystavila žalované dne 18. 6. 2024 fakturu č. [hodnota], kterou ji vyzvala k úhradě částky 20 128 Kč do 28. 6. 2024. Žalovaná tuto částku ani přes opakované upomínky neuhradila. Dne 11. 2. 2025 uhradila žalovaná žalobkyni částku 4 447,37 Kč, přičemž do zprávy pro příjemce uvedla: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] za [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] + [Anonymizováno] “. Žalovaná přitom proti kvalitě dodaného zboží za období více jak půl roku po jeho dodání ničeho nenamítala a neuplatnila vůči žalobkyni žádná práva z vadného plnění, přestože byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzývána k zaplacení zboží. Dne 19. 3. 2025 žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, kterou žalovanou současně vyzvala k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč spolu s DPH ve výši 252 Kč nejpozději do 26. 3. 2025. Žalobkyně započetla platbu žalované ve výši 4 447,37 Kč co do částky 1 850,39 Kč na úrok z prodlení do 11. 2. 2025 a co do částky 2 596,98 Kč na jistinu. Žalovaná částka po započtení dílčí úhrady sestává z ceny dodaného zboží vyčíslené fakturou č. [hodnota] ve výši 17 531,02 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a DPH z této částky ve výši 252 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení z částky 17 531,02 Kč ve výši 14,75 % p. a. od 12. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 1 452 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně dodala žalované zrnkovou kávu, přičemž žalovaná žalobkyni na základě této objednávky uhradila částku 4 447,37 Kč. Tato částka představovala cenu za bezvadnou část dodávky, tedy za kávu [Anonymizováno], kávu [Anonymizováno] a dopravu. U kávy značky [jméno FO] žalovaná po otevření balení zjistila závažné vady spočívající v přepražení a nadměrné mastnotě zrn, což negativně ovlivnilo chuťové vlastnosti kávy. V důsledku vad byla káva [jméno FO] neprodejná. Žalovaná oznámila žalobkyni vady bez zbytečného odkladu poté, co je mohla objektivně zjistit, neboť před otevřením obalu této kávy nebylo možné zrna vizuálně zkontrolovat. Následně se opakovaně pokoušela vadnou kávu reklamovat.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně žalované na základě její objednávky dodala dne 19. 6. 2024 zboží – zrnkovou kávu. V únoru 2025 žalovaná uhradila část kupní ceny ve výši 4 447,37 Kč.

4. Za účelem zjištění skutkového stavu věci soud v řízení provedl níže uvedené důkazy.

5. Z objednávky ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že si žalovaná od žalobkyně objednala 40 kg kávy [jméno FO], 5 kg kávy [Anonymizováno] a 5 kg kávy [Anonymizováno] (dále též „objednávka“).

6. Z trasování balíku soud zjistil, že objednávka byla žalované doručena dne 19. 6. 2024.

7. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně žalované za objednávku vystavila dne 18. 6. 2024 fakturu, kterou ji vyzvala k úhradě částky 20 128 Kč do 28. 6. 2024.

8. Z e-mailových zpráv ze dne 21. 8. 2024, 5. 9. 2024, 17. 9. 2024, 5. 11. 2024 a 11. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě objednávky.

9. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaná dne 11. 2. 2025 zaplatila žalobkyni částku 4 447,37 Kč. Do zprávy pro příjemce uvedla: „Castecna uhrada za zrna bez [Anonymizováno] a [Anonymizováno] + [Anonymizováno] “.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 15 680,63 Kč s úrokem z prodlení, a to nejpozději do 26. 3. 2025. Dále ji vyzvala k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a DPH z této částky. Současně žalovanou upozornila, že pokud svůj dluh ve lhůtě nezaplatí, bude žalobkyně svoji pohledávku vymáhat soudně. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne 19. 3. 2025, což vyplývá z dodejky datové schránky.

11. Z vyjádření žalované k předžalobní výzvě ze dne 26. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná odmítla uhradit zbývající částku za objednávku s odůvodněním, že káva [jméno FO] vykazovala závažné vady, konkrétně přepražení, nadměrný výron oleje, nerovnoměrnou barvu a negativní senzorický profil, pročež byla neprodejná a nebylo možné ji nijak využít.

12. Na fotografiích na čl. 40 a 41 a čl. 72 a 73 jsou zachycena lesklá kávová zrna v nádobě. Z informační tabulky vyplývá, že tyto fotografie byly vyfoceny dne 3. 9. 2024. Z fotografií nelze zjistit totožnost zrn se zrny dodanými žalobkyní.

13. Z WhatsAppové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalovaná odmítla zaplatit cenu za vadnou kávu [jméno FO] a navrhovala osobní jednání a řešení situace např. formou náhrady za vadná zrna nebo kompenzací za vzniklé ztráty. Žalobkyně osobní jednání i navrhovaná řešení odmítla a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž žalované nabídla, že může uhradit pouze 11 200 Kč, aby předešla soudnímu sporu. Žalovaná žalobkyni současně zaslala fotografie lesklých kávových zrn a SMS zprávy se zákazníky, kteří byli nespokojení s kvalitou zrnkové kávy. Žalobkyně odmítla, že by se jednalo o kávová zrna z její pražírny. Žalobkyně k předložené komunikaci uvedla, že žalovaná manipulovala s datumy u zprávy, ve které žalovaná vytkla vady kávy.

14. Z přehledu WhatsAppové komunikace soud zjistil, že žalovaná žalobkyni poprvé vytkla vady zrnkové kávy dne 3. 9. 2024.

15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

16. Soud neprovedl důkaz mobilním zařízením k otázce korekce data zprávy ze dne 3. 9. 2024 ani důkaz tzv. forenzní technikou. Tyto důkazy byly navrženy výlučně k prokázání skutečného data odeslání zprávy, v níž žalovaná vytýkala vady dodaného zboží. Soud se proto dále nezabýval sporem účastníků o to, zda datum 3. 9. 2024 uvedené v předložené komunikaci bylo či nebylo žalovanou upraveno, neboť ani případné prokázání tvrzení žalované o pravosti tohoto data by samo o sobě nepostačovalo k závěru o důvodnosti její obrany. Tím by totiž nebyla prokázána existence tvrzených vad dodaného zboží, jejich existence již v okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci ani totožnost reklamovaného zboží se zbožím dodaným žalobkyní. Provedení těchto důkazů by proto bylo nadbytečné a neúčelné a vedlo by pouze k prodloužení řízení.

17. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná si od žalobkyně dne 17. 6. 2024 objednala 40 kg kávy [jméno FO], 5 kg kávy [Anonymizováno] a 5 kg kávy [Anonymizováno]. Objednané zboží jí bylo doručeno dne 19. 6. 2024. Dne 18. 6. 2024 vystavila žalobkyně žalované fakturu k úhradě objednávky na částku 20 128 Kč se [Anonymizováno] dne 28. 6. 2024. Žalovaná tuto částku řádně a včas neuhradila, pročež jí žalobkyně zasílala opakované upomínky. V následné komunikaci mezi účastníky žalovaná tvrdila, že část dodaných kávových zrn byla přepražená a mastná, a z tohoto důvodu neprodejná a nevyužitelná. Současně navrhovala osobní jednání a možné způsoby řešení nastalé situace, které žalobkyně odmítla. Dne 11. 2. 2025 žalovaná žalobkyni uhradila částku 4 447,37 Kč jako částečnou úhradu kupní ceny. Dne 19. 3. 2025 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

18. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil jako kupní smlouvu podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2079 odst. 2 o. z. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 2082 odst. 1 věty první o. z. přechází na kupujícího nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2095 o. z., je podle § 2099 odst. 1 věty první o. z. vadná. Právo kupujícího z vadného plnění zakládá podle § 2100 o. z. vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství. Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující podle § 2106 odst. 1 o. z. právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny, anebo odstoupit od smlouvy. Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující podle § 2107 odst. 1 o. z. právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu podle § 2112 odst. 1 o. z. právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle § 2112 odst. 2 o. z. soud k účinkům podle odstavce 1 přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět. Z uvedeného plyne, že práva kupujícího z vadného plnění předpokládají, že kupující prokáže existenci vady, její existenci v době přechodu nebezpečí škody na věci, popřípadě další skutečnosti významné pro vznik a uplatnění těchto práv.

19. Soud dospěl k závěru, že se žalovaná smluvně zavázala k úhradě kupní ceny za dodané zboží, tuto povinnost však splnila pouze částečně. Žalovaná v průběhu řízení namítla, že bezvadnou část objednávky včetně dopravy již zcela zaplatila, zatímco zbývající část kupní ceny odmítla uhradit z důvodu tvrzených vad zboží. Svou obranu proti uplatněnému nároku tedy založila na tvrzení, že část dodaného zboží byla vadná. Za této situace bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala skutečnosti rozhodné pro závěr o vzniku práv z vadného plnění.

20. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované dodala objednané zboží a vystavila jí fakturu se splatností dne 28. 6. 2024, kterou žalovaná řádně a včas neuhradila. Tvrdila-li žalovaná, že není povinna zbývající část kupní ceny uhradit z důvodu vadného plnění, bylo její povinností tvrdit a prokázat skutečnosti rozhodné pro závěr o vzniku práv z vadného plnění. Musela tedy prokázat zejména to, že zboží dodané žalobkyní bylo vadné, že tvrzené vady existovaly již v okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci, že reklamované zboží bylo totožné se zbožím dodaným žalobkyní a že vady žalobkyni oznámila bez zbytečného odkladu poté, co je mohla zjistit.

21. Z důkazů předložených žalovanou však nelze učinit závěr, že zboží dodané žalobkyní bylo vadné. Z fotografií na čl. 40 a 41 a čl. 72 a 73 nelze zjistit totožnost zachycených kávových zrn s kávovými zrny dodanými žalobkyní, neboť nejsou vyobrazena v původním obalu a vizuálně jsou zaměnitelná s jinými kávovými zrny. Samotné fotografie proto nemohou bez dalších navazujících důkazů prokázat, že zachycují právě zboží dodané žalobkyní. Žalovaná přitom ani po poučení soudem neoznačila žádné další důkazy způsobilé tuto totožnost prokázat; pouhý časový údaj, podle něhož měly být fotografie pořízeny dne 3. 9. 2024, je v této souvislosti nedostatečný.

22. Soud žalovanou při jednání konaném dne [datum] výslovně poučil, že je povinna tvrdit, kdy se tvrzené vady dodané kávy měly projevit, a označit a předložit důkazy, jimiž hodlá prokázat, že reklamované zboží je totožné se zbožím dodaným žalobkyní a že vada existovala již v okamžiku přechodu nebezpečí škody. Soud žalovanou současně poučil, že pokud této výzvě nevyhoví, může neunesení důkazního břemene k těmto skutečnostem vést k tomu, že k její obraně založené na právech z vadného plnění nebude možné přihlédnout. Žalovaná však ani následně nepředložila taková skutková tvrzení a důkazy, které by tyto rozhodné skutečnosti spolehlivě prokazovaly. Podáním doručeným soudu dne 6. 5. 2026 v podstatě pouze zopakovala svoji dosavadní argumentaci a znovu předložila komunikaci mezi účastníky, z níž však nevyplývají nové skutečnosti způsobilé odstranit uvedené důkazní nedostatky.

23. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností významných pro vznik práv z vadného plnění. Nebylo prokázáno, že zboží dodané žalobkyní bylo vadné, že tvrzené vady existovaly již v době přechodu nebezpečí škody na věci, ani že reklamované zboží bylo totožné se zbožím dodaným žalobkyní. Obrana žalované založená na právech z vadného plnění proto není důvodná.

24. Žalovaná se žalobkyní uzavřela kupní smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyně povinna předat žalované objednané zboží a žalovaná byla povinna zaplatit kupní cenu. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, když žalované objednané zboží předala. Žalovaná kupní cenu řádně a včas neuhradila, když až po splatnosti faktury uhradila pouze část kupní ceny. Z výše uvedených důvodů má žalobkyně právo na zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši 17 531,02 Kč., a proto soud v této části nároku žalobě vyhověl.

25. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně dále podle § 1970 o. z. dále právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Prodlení žalované nastalo dne 29. 6. 2024, přičemž repo sazba stanovená k 1. 1. 2024 činila 6,75 % p. a. a zákonný úrok z prodlení tak činil 14,75 % p. a. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 20 128 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení. Částečnou úhradu ze dne 11. 2. 2025 žalobkyně započetla přednostně na vyčíslené úroky z prodlení ve výši 1 850,39 Kč za období do dne úhrady, tj. do 11. 2. 2025, a ve zbývající části ve výši 2 596,98 Kč na jistinu. Z těchto důvodů má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. (odpovídající výši zákonného úroku z prodlení v době vzniku prodlení) z částky 17 531,02 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.

26. Žalobkyně má dále podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení částky 1 200 Kč představující náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť žalovanou dne 19. 3. 2025 vyzvala k úhradě dluhu vyplývajícího ze vzájemného závazku podnikatelů. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Soud žalobu zamítl v rozsahu částky 252 Kč představující DPH z náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Učinil tak z toho důvodu, že náklady spojené s uplatněním pohledávky nejsou předmětem daně ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je předmětem daně a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení 1. zboží z jiného členského státu za úplatu s místem plnění v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu s místem plnění v tuzemsku osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. Jelikož náklady spojené s uplatněním pohledávky nelze zařadit pod žádnou z těchto kategorií, nemohou být předmětem DPH. K námitce žalobkyně, že náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky má totožný charakter jako platba dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), u které je DPH běžně přiznáváno, soud uvádí, že DPH z této částky je přiznáváno na základě výslovného znění § 151 odst. 2 o. s. ř. Naproti tomu ohledně náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právní řád možnost přiznání DPH výslovně nestanoví. Z těchto důvodů soud shledal požadavek žalobkyně na zaplacení DPH ve výši 252 Kč za nedůvodný a žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl.

28. Výrokem II. soud žalobu dále zamítl v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 452 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, neboť náklady spojené s uplatněním pohledávky představují podle § 513 o. z. pouhé příslušenství pohledávky, které je akcesoricky vázáno na hlavní peněžitý dluh. Úroky z této částky proto nelze požadovat podle § 1970 o. z., neboť ten stanoví povinnost dlužníka platit úroky v případě prodlení s úhradou peněžitého dluhu, nestanovuje však povinnost dlužníka platit úroky z prodlení v případě prodlení s úhradou příslušenství. Tomuto závěru odpovídá i systematika právní úpravy úročení příslušenství. Občanský zákoník v § 1806 výslovně připouští, že úroky (tedy příslušenství pohledávky) lze úročit pouze na základě dohody stran, případně za splnění zákonem stanovených podmínek. Z toho vyplývá, že další úročení příslušenství není pravidlem, nýbrž výjimkou, která musí mít oporu ve smluvním ujednání nebo v zákoně. Z těchto důvodů soud shledal požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 452 Kč za nedůvodný.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 323,24 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 18 983,02 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 930 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 930 Kč ve výši 2 715,30 Kč. Žalobkyni dále přísluší cestovní náhrada v celkové výši 5 571,36 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 1. 2026 náhrada 2 785,68 Kč za 230 ujetých km v částce 1 885,68 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 6. 2026 náhrada 2 785,68 Kč za 230 ujetých km v částce 1 885,68 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a paušální náhradu výdajů za úkon ze dne 4. 8. 2025, který spočíval v upřesnění žalobního návrhu, neboť žalobní návrh měl být bezvadný již v okamžiku podání žaloby. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.