Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba]. (dále jen [Anonymizováno]), uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] za účelem konsolidace půjček, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se přitom zavázala vrátit peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], a to počínaje dnem [datum]. Strany se ve smlouvy dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 5,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl i sazebník poplatků. Tyto měsíční splátky však žalovaná následně řádně nehradila, a proto banka využila svého práva a s účinností ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaná tak dluží částku [částka] na jistině úvěru. Žalobkyně dále uplatnila nárok na přiznání kapitalizovaného smluvního úroku, kapitalizovaného zákonného úroku a dále smluveného úroku (5,9 % ročně), jakož i zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do jejího zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud na základě výzvy ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a o věci rozhodl bez nařízení jednání.Soud vzal v řízení z listin předložených žalobkyní za prokázané, že žalovaná uzavřela s bankou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalované úvěr v celkové výši [částka] za účelem konsolidace. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně neplnila, přičemž na jistině úvěru zůstala dlužna částku [částka].Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení ve výroku rozsudku uvedených částek odpovídajících dluhu podle výše uvedené smlouvy o úvěru. V posuzovaném případě totiž banka a žalovaná uzavřely podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit v dohodnutých splátkách a termínech, a to včetně úrokového navýšení. Banka svůj závazek z úvěrové smlouvy splnila. Žalovaná oproti tomu porušila svoji smluvní povinnost poukazovat bance pravidelně dohodnuté splátky a nesplnila tak svůj závazek, a proto banka využila svého práva a pohledávku zesplatnila. Žalovaná tím, že nezaplatila bance dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru a dohodnutého úroku z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. obč. zák. Současně soud dospěl k závěru, že byla dostatečně zkoumána tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o tzv. konsolidaci úvěrů, tedy že u žalované šlo o klientku banky, které byly již v minulosti úvěry poskytnuty a došlo k jejich sloučení.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.)O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.