Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 147 830,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 24 400,12 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 316,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně [právnická osoba]. domáhala na žalované zaplacení 172 230,53 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne [datum]. Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 161 105,77 Kč, dlužných poplatků 3 453,39 Kč, a dále příslušenství.
2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [IBAN], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 151 845 Kč k úvěrovému účtu žalované č. [č. účtu] s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dluh řádně a včas nesplácela, a proto dluž žalované k [datum] zesplatnila, jak se podává z výzvy k zaplacení ze dne [datum].
3. Soud zjistil z listiny obratová historie, že žalovaná na dluh uhradila 13 275,36 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovanou vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.
5. Na předžalobní upomínku žalovaná nikterak nereagovala, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovanou jako žalovanou v postavení spotřebitele dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 151 845 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaná však svůj závazek porušila. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. eviduje vůči žalované dlužné částky shora specifikované. Žalovaná zaplatila pouze 13 275,36 Kč.
15. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaná získala, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.
16. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované).
17. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření její úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Žalobkyně sice prokázala, že žalovaná právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. ověřila výši tvrzených příjmů žalované, a to výpisy z účtu stran mzdy žalované za 07-09/2023, avšak spojila se s tvrzeními žalované ohledně výše jejích výdajů (0 Kč) a nájemného (2 000 Kč), a to v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 902 Kč. Tvrzená výše nájmu 2 000 Kč měsíčně v [adresa] (vč. ostatních poplatků) se soudu na první pohled jeví jako nevěrohodná, což zesiluje i další již zcela nevěrohodně znějící tvrzení o dalších výdajích žalované 0 Kč měsíčně. Žalobkyně pak doplnila pouze vágní tvrzení o normativních výdajích a interních informacích [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Žalobkyně navíc náležitě neuvedla tvrzení a důkazy ani poté, co bylo poučena v tomto směru soudem o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy k nim podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu v 30denní lhůtě, a to při jednání soudu dne [datum].
18. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemena tvrzení a průkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 138 569,64 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (151 845 Kč) a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (13 275,36 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]).
19. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškala možnost být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdila okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená její možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.
20. Z vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 316,98 Kč, přičemž tato částka představuje 71,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,83 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 172 230,53 Kč sestávající z částky 8 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 010 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 270 Kč ve výši 6 146,70 Kč.