Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud jde o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně [právnická osoba] domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum]. Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí půjčky ve výši [částka], a dále příslušenství.
2. Soud zjistil z dále uvedené smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota] na [částka], s tam uvedenou splatností v 60 týdenních splátkách po [částka] splatných prvně ve lhůtě 7 dnů od podpisu smlouvy. Převzetí jistiny půjčky [částka] žalovaným má soud za prokázané z uvedené smlouvy, neboť obě strany učinily v tomto směru prohlášení, že se tak stalo hotovostně v místě bydliště žalovaného při uzavření smlouvy.
3. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh hradil splátky až do [datum] a pak ještě po podpisu dále uvedené smlouvy o postoupení pohledávky uhradil částku [částka]. Soud z těchto tvrzení vypočetl, že žalovaný uhradil v době splatnosti sluhu z půjčky v délce 2 splatných týdnů (od [datum] do [datum]) 2 týdenních splátkách po [částka], tedy [částka] a dále pak ještě [částka]. Celkem tedy [částka].
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.
5. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.
6. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 3028 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů soud věc posoudil podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).
7. Dále pak podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do [datum] (z. s. ú. ), podle nějž před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Spotřebitelským úvěrem se pak rozumí podle § 1 cit. zákona také půjčka mezi spotřebitelem a věřitelem podle § 3 písm. a) a b) cit. zákona.
9. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.
10. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku [částka], kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze [částka].
11. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] učinila zadost povinnosti vyplývající z § 9 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).
12. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z listiny – zákaznická karta vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena zcela nedostatečně, neboť žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení a má celkové odhadované měsíční výdaje [částka]. Nicméně příjmy měl mít [částka] na dávkách státní sociální podpory a kromě toho ještě jiné příjmy [částka] měsíčně. Není však vůbec uvedeno odkud měly plynout a čím (jakými listinami) byly ověřeny. To se ale nestalo a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se spokojila s vágními tvrzení žalovaného.
13. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet půjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do [datum] neplatná, a to absolutně. Převzal-li žalovaný předmět půjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 451 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou [částka] a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla ([částka]) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil ([částka]) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]).
14. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jak se podává z této listiny, a z dokladu podací lístek se podává, že zásilku žalobkyně podala [datum]. Druhého dne tedy byla doručena a žalovaný mohl plnit. Následujícího dne, [datum] se tak ocitl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Výše úroku z prodlení se opírá o § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.
15. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice procesně úspěšnější, avšak žádné náklady mu nevznikly.