Výrok
I. Žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně [právnická osoba]. domáhala na žalované [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši neuhrazené jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], úroku vyčísleného od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši [částka], a dále příslušenství.
2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] ([právnická osoba]), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh uhradila [částka].
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.
4. Na předžalobní upomínku žalovaná nikterak nereagovala, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovanou jako žalovanou v postavení spotřebitele dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku [částka], kterou se jí žalovaná zavázala dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaná však svůj závazek porušila. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. eviduje vůči žalované dlužné částky shora specifikované. Žalovaná zaplatila pouze [částka].
14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaná získala, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.
15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované).
16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření její úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, je zaměstnána (ověřeno pracovní listinou, jak soud zjistil z pracovní smlouvy) s příjmem [částka] hrubého měsíčně (žalovaná tvrdila, že mzda činí [částka] měsíčně). Kromě toho uvedla, že za bydlení vydá měsíčně [částka], za dopravu, jídlo, osobní náklady [částka] a měsíční splátky půjček má [částka]. K bydlení uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, bez vyživovacích povinností. Z tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými konkrétními listinami byly výdaje žalované ověřeny. Navíc, údaje poskytnuté žalovanou stran měsíčních nákladů se jeví soudu jako krajně nevěrohodné, a to jednak stran nájemného, jednak ostatních výdajů (na energie, ošacení, výživu). Dle tvrzení žalobkyně tato tvrzení [právnická osoba]. ověřila bankovními výpisy. Ty nicméně soudu nedoložila a svá tvrzení tak neprokázala (prokázala jen příjem ze mzda žalované a neurčitý náhled bankovního účetnictví žalované.
17. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou -[částka] a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla ([částka]) a částkou, kterou jí žalovaná uhradila ([částka]) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]).
18. Žalobkynin nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení proto soud zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Žádné jí však nevznikly.