Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 900 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení přiznaného výrokem I. tohoto rozsudku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 5 655 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 237,53 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 555 Kč s příslušenstvím. To vše z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce, účastníky uzavřené dne [datum], prostřednictvím webových stránek www.[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč, a to nejpozději ke dni [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně. V případě prodlení žalovaného co do vrácení zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, se žalovaný dle bodu 2. 3 Smlouvy zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky zápůjčky a dále taktéž poplatky (účelně vynaložené náklady) sjednané a specifikované v bodě 2.3 smlouvy. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila.
4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to zejména smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, opakovanými výzvami k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], upomínkami ze dne [datum] a ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku, ve které byl žalovaný vyzván o zaplacení dlužné částky ve lhůtě tří dnů od jejího doručení.
5. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně si dle jejího tvrzení od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní následně vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uvedených skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. K uvedenému tvrzení však nedoložila žádný důkaz.
6. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne [datum] smlouva označená jako smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši 3 900 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit částku 18 900 Kč, nejpozději ke dni [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne [datum] formou zaslání na účet žalovaného č. [č. účtu], avšak k jejich úplnému splacení nedošlo. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednaném režimu. Žalobkyně soudu, a to ani k jeho výzvě nedoložila žádné důkazy, kterými by tuto skutečnost řádně (tj. dostačujícím způsobem) prokázala (tj. potvrzením o prokazatelných příjmech a výdajích žalovaného, jež se vztahují k době poskytnutí úvěru), proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou.
18. V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou 15 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil (15 000 Kč – 0 Kč = 15 000 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 15 000 Kč.
19. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
20. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, do nějž měl žalovaný dle doručené předžalobní výzvy dluh uhradit, tj. ode dne [datum], a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky 31 521,09 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 17 236,74 Kč (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalobce dán 9,37 %. Náklady plně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 083 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 555 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Náklady řízení plně úspěšné žalobkyně by tedy činily částku 2 535 Kč, z čehož 9,37 % činí částku 237,53 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.
23. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků specifikovaných ve výroku I tohoto rozsudku je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.