25 C 197/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně v postavení úvěrující zavázala žalovanému v postavení úvěrovaného poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI a VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a kdy konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Dle čl. I odst. 3 smlouvy o úvěru jsou její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného a dále Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně je přijal. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka] – dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Na tuto částku žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku [částka], a to dne [datum]. Žalobkyně z důvodu nikoliv řádného splácení úvěrových splátek tuto smlouvu dopisem ze dne [datum] vypověděla a úvěr k témuž dni zesplatnila, přičemž po žalovaném se touto žalobou domáhá zaplacení částky [částka], kterou tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši [částka], poplatek za vyplacení úvěru ve výši 119, [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka].Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ze kterého se žalobkyně řádně omluvila, a ke kterému se žalovaný nedostavil bez řádné a včasné omluvy. Proto soud ve věci jednal a věc rozhodl v jejich nepřítomnosti.Soud za účelem zjištění existence smluvního vztahu účastníků, existence dluhu žalovaného a jeho výše vůči žalobkyni provedl dokazování formou čtení listin předložených žalobkyní, zejména čtením smlouvy s názvem Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], dále čtením Všeobecných obchodních podmínek, čtením Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve výši [částka], čtením Předpisu denních splátek, čtením Informací pro spotřebitele, čtením Souhlasu se zpracováním osobních údajů, čtením Upozornění na prodlení v délce 92 dní a čtením listiny s názvem Autorizace ověření totožnosti. Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu, kterou byl žalovaný o zaplacení dlužné částky upomínán.Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru, zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně soudu za účelem prokázání této skutečnosti předložila listinu s názvem Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, listinu s názvem Identifikované příjmy, listinu s názvem Výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, listinu označenou jako Obecné principy posuzování a filosofie společnosti [právnická osoba]. a Výpis z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum].Soud na základě žalobkyní doložených listin zjistil takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka] – dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, , které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně se sjednaným příslušenstvím. Ke splacení poskytnutých peněžních prostředků žalovaným došlo pouze co do části [částka], a to dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky [částka], kterou tvoří nesplacená (dlužná) jistina úvěru ve výši [částka], poplatek za vyplacení úvěru ve výši 119, [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka].Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud k takovému závěru, že žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr dle sjednaných podmínek.Pokud se týká příjmů žalovaného, z listiny – výpisu o posouzení úvěruschopnosti zpracovaného žalobkyní vyplývá, že žalobkyně vycházela z výše ověřeného měsíčního příjmu žalovaného ve výši [částka] a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným ve výši [částka]. Ohledně zjištěných příjmů žalobkyně odkazovala na výpis z bankovního účtu žalovaného, který o výši příjmu vypovídá. I pokud by se soud spokojil s prokázáním výše pobíraného příjmu žalovaného dle doloženého přehledu částek připisovaných na bankovní účet žalovaného, bylo i v tomto ohledu povinností žalobkyně v rámci jejích žalobních tvrzení uvést skutečnosti, o který konkrétní příjem se jedná (zda dle výsledků šetření žalobkyně učiněných před poskytnutím úvěru byl vyvozen závěr o příjmu z pracovního poměru, zda se jedná o pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou, tj. příjem pravidelného charakteru s předpokladem jeho pravidelného vyplácení i pro dobu budoucí, ve které má být splacen úvěr, případně o jaký jiný druh příjmu, např. nahodilého (např. z půjčky), se u žalovaného jedná), což žalobkyně netvrdila, se nelze spokojit se zkoumáním výdajů na straně žalovaného a zkoumáním jeho dalších osobních, rodinných a majetkových poměrů, jež mají přímý vliv na jeho celkovou majetkovou situaci. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného totiž vyplývá, že při zjištění výše výdajů žalobkyně vycházela jednak z částky [částka] specifikované jako výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení, z částky [částka] specifikované jako ostatní zbytné výdaje, z částky [částka] specifikované jako rezerva pro výdaje, z počtu nepracujících členů ve společné domácnosti, kde byla označena hodnota [hodnota], z celkového počtu členů domácnosti, kde bylo označeno: sám, z celkového počtu osob ve společné hospodařící domácnosti s příjmem, kde byla uvedena hodnota [hodnota]. Pravdivost uvedených údajů však nebyla dle doložených listinných důkazů ověřena. Právě s ohledem na absenci ověření údajů zohledňujících jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného a zjištění a ověření si jeho celkových osobních, rodinných a majetkových poměrů, které jsou způsobilé ovlivnit jeho celkové majetkové poměry (počet členů domácnosti, výše výdajů za bydlení, platby vyživovacích povinností atd.) má soud za to, že ze strany žalobkyně nebyly dostačujícím způsobem zkoumány a zejména prověřovány celkové majetkové poměry žalovaného za účelem objektivního posouzení schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr. Proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. Případná lustrace v databázích [Anonymizováno], [Anonymizováno], insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí považuje soud pro účely posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr za nedostatečnou.Proto bylo v daném případě nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou [částka], která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil ([částka] – [částka] = [částka]). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení částky [částka].Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši [částka], kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, jež následuje po dni doručení žaloby žalovanému, (k čemuž došlo dne [datum]) a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Nárok na náhradu nákladů řízení by v dané chvíli svědčil ve věci úspěšnějšímu žalovanému, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.