25 C 243/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit nejpozději do [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanou co do částky [částka] vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, nedošlo. Žalovaná částka představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] a dále smluvní úrok ve výši [částka].1. Ve vztahu k formě uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně tvrdila, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru. Následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla povinna obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy přečetla a s jejím obsahem souhlasí, přičemž se dále zavázala poskytnout žalobkyni částku [částka] prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu smlouvy. Po přijetí platby [částka] byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalované na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Výše uvedenými kroky žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s odůvodněním, že:- žalobkyně před poskytnutím úvěru hrubě porušila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splácet, kdy pokud by tak učinila, zjistila by, že žalovaná v měsíci červenci, srpnu a září r. [Anonymizováno] byla v prodlení s placením dluhu vůči věřiteli [právnická osoba]. ohledně částky [částka], částky [částka] a částky [částka], a kdy v měsíci červenci, srpnu a září roku [Anonymizováno] byla dále v prodlení s placením dluhu vůči věřiteli [právnická osoba]. ohledně částky [částka], částky [částka] a částky [částka], dále tvrzením, že- roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši přesahující 100 % p. a., která je uvedena v předmětné smlouvě o úvěru, je nepřiměřeně vysoká, a tudíž se jedná o lichvářskou cenu za poskytnutí úvěru, která je v rozporu s dobrými mravy, a dále tvrzením, že- úroková sazba, která je dohodnuta v předmětné smlouvě o úvěru přesahuje více než čtyřnásobně nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a je tedy v rozporu s dobrými mravy.Z předně uvedených skutečností dovozovala neplatnost smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a navrhovala žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v reakci na podání žalované (kterým byl odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu) vzala žalobu zpět co do částky [částka], která představuje kapitalizovaný úrok z úvěru a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

4. Žalobou nadále žádala pouze zaplacení částky [částka] z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (tj. zaplacení částky, kterou žalované dne [datum] poskytla a kterou jí žalovaná dosud nevrátila), ze které žádala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, kdy počátek prodlení odvíjela od lhůty k plnění, kterou žalované stanovila v předžalobní výzvě.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná nedostavila, přičemž soud podáním ze dne [datum] informovala o tom, že žalobkyni požádala o splátkový kalendář.

6. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím své právní zástupkyně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.

7. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to zejména Smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě ve výši [částka] ze dne [datum] ve prospěch žalované.

8. Žalobkyně rovněž soudu doložila předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou byla žalovaná o zaplacení dlužné částky upomínána. K této listině dále připojila podací lístek prokazující odeslání této písemnosti.

9. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (tj. posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně k prokázání této skutečnosti soudu nepředložila žádný důkaz způsobilý tuto skutečnost prokázat, když naopak v reakci na podání žalované, která tuto skutečnost v řízení namítala (nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit schopnost žalované úvěr splácet), vzala žalobu nad rámec jistiny poskytnuté částky (tj. [částka]) zpět. Z částky [částka] (představující bezdůvodné obohacení žalované) dále žádala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum], jehož počátek odvíjela od lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě žalované.

10. Na základě listin žalobkyní předložených soud zjistil takový závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého byla dne [datum] mezi účastníky uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované žalobkyní dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka], a to formou bezhotovostního převodu na účet žalované č. [č. účtu], pod VS: [var. symbol] (shodujícím se s číslem smlouvy), avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovanou nedošlo. Uvedený skutkový závěr soud učinil z obsahu smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum], dokladu o provedené platbě částky [částka] na účet žalované č. [č. účtu], pod VS: [var. symbol] a obsahu předžalobní výzvy ze dne [datum].

11. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované splatit navrhovaný úvěr žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz a soud má proto tuto skutečnost v řízení za neprokázanou.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud dále k takovému závěru, že žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách (žalobkyně ve vztahu k této skutečnosti soudu nepředložila žádný důkaz), proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou. Žalobkyně naopak v průběhu soudního řízení, vědoma si této skutečnosti, žalobu omezila na požadavek zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně za období od [datum] do zaplacení, požadujíc tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

23. V daném případě bylo proto nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

25. Bezdůvodné obohacení žalované je dáno částkou [částka], která představuje částku, kterou žalobkyně žalované fakticky poskytla a kterou žalovaná žalobkyni nevrátila (pozn. soudu: žalobkyní fakticky poskytnutou částku [částka] soud ponížil o platbu žalované ve výši [částka] představující tzv. verifikační platbu).

26. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobě vyhověl v části, kterou žalobkyně žádá zaplacení částky [částka], kterou žalované uložil zaplatit žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek pro případ nezaplacení každé, byť jednotlivé splátky. Takto učinil s odkazem na § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Soud vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách (s výší splátek [částka] a podmínkami splatnosti) žalované uložil s odkazem na její důvodné námitky vztahující se k její majetkové a sociální situaci, které podložila výpisy z registrů, vztahujícími se k její osobě a které vypovídají mimo jiné o výši a četnosti dluhů po splatnosti (pozn. soudu: k tomu odkaz na komplexní výpis z registrů založený na č. l. 11-16 spisu).

28. Co do zbytku požadovaného nároku (tj. co do zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení) bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedená částka představuje 38,50 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci, přičemž na částku, pro kterou je vzata žaloba zpět z důvodu zavinění na straně žalobkyně, je třeba hledět jako na částku, s níž byla žalobkyně v řízení neúspěšná – dle uvedeného výpočtu žalobkyně podanou žalobou žádala zaplacení částky [částka] a úspěšná byla pouze co do částky [částka]). Náklady řízení za předpokladu plného úspěchu žalobkyně ve věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku [částka], přičemž 38,50 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí částku [částka], kterou soud žalobkyni přiznal. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.