Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 500 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní mocí rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 14 084,40 Kč, úroku z prodlení z částky 12 500 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum], úroku z prodlení z částky 999,84 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 709,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 623,76 Kč a úroku z částky 13 499,84 Kč ve výši 22,32 % ročně od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení částky 26 584,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s úrokovou zápůjční sazbou 22,32 % ročně, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši 15 168 Kč, který tvoří úrok ve výši 9 817 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 30 168 Kč formou 65týdenních splátek po 465 Kč do [datum]. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby zaplatila celkem částku 2 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni ke dni [datum]. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 26 584,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 499,84 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 13 084,56 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 623,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 709,81 Kč, úroků ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení.Pokud se týká skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalované řádně splatit úvěr, žalobkyně tvrdila, že žalovaná byla před uzavřením předmětné smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly následně ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výplatních pásek za říjen a listopad 2021, a z insolvenčního rejstříku, kdy bylo zjištěno, že žalovaná má měsíční příjem od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 26 863 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud v nepřítomnosti žalované, neboť se, ač řádně předvolaná k jednání řádně a včas nedostavila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení.
4. Soud provedl dokazování čtením listin, kterými jsou zejména žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, tabulka umoření, předžalobní výzva k plnění a podací lístky prokazující odeslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k plnění.
5. Soud zjistil následující skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši 15 168 Kč, který tvoří úrok ve výši 9 817 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 30 168 Kč formou 65týdenních splátek po 465 Kč do [datum]. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni ode dne uzavření smlouvy o úvěru do podání žaloby zaplatila celkem částku 2 500 Kč (oproti poskytnuté částce 15 000 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni k [datum].
6. Při zkoumání úvěruschopnosti dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že příjmy žalované jsou ve výši 51 863 Kč (26 863 Kč přicházející na žadatele o úvěr a 25 000 Kč označené jako další příjmy), kdy měsíční výdaje uvedla žalovaná v částce 3 500 Kč. Uvedené příjmy byly ověřeny z výplatních pásek za říjen a listopad 2021. Dále bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, pracuje jako [Anonymizováno], nemá kreditní kartu a má jednu vyživovanou osobu.
7. Po právní stránce soud věc posoudil takto.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
8. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud dále k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně v době před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků, měla k dispozici jediný doklad prokazující majetkové poměry žalované, kterým byly výplatní pásky za období 2 po sobě jdoucích měsíců 10/2021 a 11/2021 (zde soud vychází z údajů uvedených v zákaznické kartě žalované), avšak pokud se týká dalších žalovanou sdělených příjmů - dalších čistých příjmů domácnosti žalované nad to ve výši 25 000 Kč – ohledně způsobu jejich ověření již zákaznická karta nevypovídá ničeho). K tomuto soud uvádí, že má za prokázaný příjem žalované ve výši 26 863 Kč, neboť tvrzené příjmy ve výši 25 000 Kč nebyly nijak ověřeny (s těmito tedy nelze nijak počítat). Pokud se dále týká listin, na základě kterých by si původní věřitelka řádně ověřila současně také výdajovou stránku žalované, tyto v době před uzavřením smlouvy k dispozici neměla a v tomto ohledu se spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovanou (avšak neověřenými). Nadto soud podotýká, že částka 3 500 Kč měsíčně s ohledem na vyživovací povinnost žalované a její bydlení v nájmu nemůže prokázat reálné náklady na život žalované. Pokud právní předchůdkyně z této částky vycházela bez toho, aby si tuto informaci jakkoli ověřila, není možné brát takovéto nízké výdaje žalované s ohledem na výše uvedené jako relevantní. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalované považuje soud za nedostačující. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
10. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinná tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 12 500 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátila (15 000 Kč – 2 500 Kč = 2 500 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 12 500 Kč.
11. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 12 500 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalované částky žalovanému stanovila v předžalobní výzvě (do [datum]), a ve výši požadované žalobkyní, která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že úspěšnější žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné náklady nevznikly.