25 C 320/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši [částka], které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Peněžní prostředky byly žalovaným co do výše [částka] vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovaným nedošlo. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], tj. celkem částka [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] zpět (pozn. soudu: výše uvedené zpětvzetí bylo zohledněno ve výroku I. tohoto rozsudku). V další fázi řízení tak oproti původnímu návrhu žádala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.Soud za účelem zjištění existence smluvního vztahu účastníků, existence a výše dluhu žalovaného vůči žalobkyni a prokázání skutečnosti, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni řádně postoupena provedl dokazování formou čtení listin předložených žalobkyní, zejména Smlouvu o úvěru ze dne [datum] specifikovanou č. [Anonymizováno] včetně sjednaných smluvních podmínek, FORMULÁŘEM PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU, potvrzením [právnická osoba] o provedené odchozí platbě ve výši [částka], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].Žalobkyně rovněž soudu doložila předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou byl žalovaný o zaplacení dlužné částky upomínán.Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žádné listiny prokazující aktivitu právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k ověřování majetkových a výdělkových poměrů žalovaného za účelem posouzení jeho schopnosti požadovaný úvěr splácet však soudu nedoložila.Ze soudu doložených listinných důkazů soud zjistil takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o úvěru ze dne [datum], specifikovaná č. [Anonymizováno], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši [částka], které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nejpozději do [datum]. Celkem se tak zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka]. Peněžní prostředky byly žalovaným co do výše [částka] vyčerpány, avšak k jejich úplnému splacení žalovaným nedošlo.Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena, se podanou žalobou po žalovaném (původně) domáhala zaplacení částky [částka], která v části [částka] představuje nesplacenou jistinu úvěru a která v části [částka] představuje poplatek za poskytnutí úvěru, přičemž z obou požadovaných nároků dále žádala zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do zaplacení. Žalobu následně omezila (vzala zpět) co do části [částka] se zákonným úrokem z prodlení, kterou v důsledku administrativní chyby započetla na žalovanou částku, která však byla žalovaným uhrazena. V další fázi řízení tak oproti původnímu návrhu žádala pouze zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud dále k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti nenavrhovala žádné důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázala, proto má soud tuto skutečnost za neprokázanou.V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.Bezdůvodné obohacení představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému poskytla a kterou žalovaný nevrátil.Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádala zaplacení částky [částka].Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši [částka], kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který byl žalovanému žalobkyní k zaplacení tohoto nároku (představujícího bezdůvodného obohacení) stanoven v předžalobní výzvě, a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok III. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedená částka představuje 8,55 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci, přičemž na částku, pro kterou je vzata žaloba zpět z důvodu zavinění na straně žalobkyně, je třeba hledět jako na částku, s níž byla žalobkyně v řízení neúspěšná – dle uvedeného výpočtu žalobkyně podanou žalobou žádala zaplacení částky [částka] a úspěšná byla pouze co do částky [částka]). Náklady řízení za předpokladu plného úspěchu žalobkyně ve věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku [částka], přičemž 8,55 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí částku [částka], kterou soud žalobkyni přiznal. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.