25 C 334/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím.[právnická osoba] vše z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, která byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále v rozsudku jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „[Anonymizováno] “) a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], a to z úvěrového účtu č. [č. účtu] (čl. II. a IV. smlouvy). Část úvěru byla žalovanému poskytnuta účelově na úhradu jeho dřívějších peněžitých závazků (v části [částka]) a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově (v části [částka]) - převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. smlouvy o úvěru. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 14,75 %. Dle čl. II. a IV. smlouvy se žalovaný dále zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši stanovené smlouvou a sazebníkem. Žalovaný si dále ujednal pojištění schopnosti úvěr splácet, za což se zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši stanovené v čl. II. smlouvy. Úvěrovou částku včetně úvěrového navýšení se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek, s počátkem splatnosti počínaje od měsíce následujícího po uzavření smlouvy o úvěru. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky původní věřitelky. Tuto povinnost však porušil, neboť byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Původní věřitelka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni [datum] zesplatnila, když k uvedenému dni činila dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty [částka].

2. Po žalovaném je v souvislosti se shora citovanou smlouvou o úvěru požadováno zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka] a dále zaplacení úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany původní věřitelky postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum].

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum] a následně na den [datum], ke kterým se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně řádně dostavila a navrhovala žalobě vyhovět.

6. Na základě soudu doložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba]. s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, konkrétně smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], a to z úvěrového účtu č. [č. účtu] (čl. II. a IV. smlouvy). Část úvěru byla žalovanému poskytnuta účelově na úhradu jeho dřívějších peněžitých závazků (v části [částka]) a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově (v části [částka]) - převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. smlouvy o úvěru. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 14,75 %. Dle čl. II. a IV. smlouvy se žalovaný dále zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu – ve výši stanovené smlouvou a sazebníkem. Žalovaný si dále ujednal pojištění schopnosti úvěr splácet, za což se zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši stanovené v čl. II. smlouvy. Úvěrovou částku včetně úvěrového navýšení se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek, s počátkem splatnosti počínaje od měsíce následujícího po uzavření smlouvy o úvěru. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky původní věřitelky. Tuto povinnost však porušil, neboť byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Původní věřitelka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni [datum] zesplatnila, když k uvedenému dni vyčíslila dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka]. Po žalovaném je v souvislosti se shora citovanou smlouvou o úvěru požadováno zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka] a dále zaplacení úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení.

7. Výše citovaná zjištění soud učinil zejména z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] včetně Všeobecných obchodních podmínek, Produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebníku, přehledu vzájemného plnění právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného a Předžalobní výzvy ze dne [datum]).

8. Žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem částku [částka]. Výše citované zjištění soud učinil z přehledu plnění žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně, které se shoduje s tvrzením žalobkyně ve vztahu k výši přijatého plnění od žalovaného.

9. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Výše citované zjištění soud učinil ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Seznamu postoupených pohledávek a dále Oznámení o postoupení pohledávek.

10. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr, které byly následně zpracovány v kartě klienta, ze které vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí výše úvěru a stanovení výše měsíčních splátek vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného od společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], IČO: [IČO] ve výši [částka], který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši [částka], přičemž dále vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči další osobě. V rámci posouzení úvěruschopnosti dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík atd. Výše citované zjištění soud učinil z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] a Karty klienta.

11. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a na to navazujícího právního posouzení dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně příjmové a výdajové stránky žalovaného dle tvrzení poskytnutých žalobkyní vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly žalovaným včleněny do žádosti o úvěr ze dne [datum]. Jedinou informací, kterou v daném konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému disponovala byly informace ve vztahu k výši dosahovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného z jeho pracovního poměru v částce [částka]. Pokud se týká informací ve vztahu k faktickým výdajům žalovaného, na základě kterých, by si právní předchůdkyně žalobkyně učinila úsudek o celkových měsíčních výdajích žalovaného (např. za bydlení, mimořádných měsíčních výdajů atd.) – ohledně této informace právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na jejich zjištění. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle názoru soudu řádně neprověřila celkovou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného, která by jí poskytla řádný podklad pro posouzení skutečnosti, zda na straně žalovaného je splněn předpoklad splacení úvěru, nad to úvěru ve výši [částka]. Tyto skutečnosti nelze zhojit tím, že právní předchůdkyně žalobkyně případně „kontrolovala“ dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík.

23. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit obě spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., jako neplatné a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatných smluv, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

24. Bezdůvodné obohacení žalovaného je dáno částkou [částka], která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil ([částka] – [částka] = [částka]). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení [částka].

25. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

26. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši [částka], kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky [částka] a úspěšná byla pouze co do částky [částka] (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy dán na straně žalovaného, a to v rozsahu 15,38 %. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

30. Lhůtu k plnění povinnosti stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť pro jiný výrok neshledal opodstatnění.