Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále částku 2 500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba se zamítá co do částky 1 625 Kč, úroku z prodlení z částky 1 625 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum], úroku z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 0,25 % ročně od [datum] do zaplacení a částky 1 655 Kč.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 683,48 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], Ph. D, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 780 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do [datum] spolu s poplatkem v částce 1 625 Kč. Žalovaný žalobkyni oproti poskytnuté částce nevrátil ničeho, proto žalobkyně požaduje kromě zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za jeho poskytnutí ve výši 1 625 Kč dále i úhradu za 5 zaslaných upomínek v celkové částce 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 655 Kč, účtovanou dle čl. 2. 3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny úvěru. K prokázání skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit úvěr (tj. zejména řádným doložením celkových měsíčních příjmů a měsíčních výdajů žalovaného) žalobkyně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci byl v průběhu soudního řízení nečinný. Soud v dané věci nařídil jednání na [datum], ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila, přičemž požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti a při svém rozhodnutí vycházel z předložených listinných důkazů.Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 1 625 Kč žalobkyni vrátit nejpozději do [datum]. Peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč byly žalovanému poskytnuty formou bezhotovostního převodu na účet č. [č. účtu]. Žalovaný byl vyzývána k úhradě dlužných částek celkem [hodnota] upomínkami. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně zkoumána způsobem, kdy ve vztahu k příjmům žalovaného bylo vycházeno z částky 26 139 Kč měsíčně pobíraného od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 15 000 Kč měsíčně, přičemž bylo dále vycházeno z údajů, že žalovaný je ženatý, nemá vyživovací povinnosti a je odkázán na vlastní bydlení.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a následující o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k absenci ověření výdajů žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala sdělení výdajů, které by následně řádně ověřila na základě listin (např. výpis z katastru nemovitostí, dluhy a závazky u jiných společností). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť by musela např. zjistit, že v době poskytnutí úvěru měl žalovaný závazky i u jiných bankovních a nebankovních institucí (např. u společnosti [právnická osoba].), jak soud zjistil ze své úřední činnosti. S tímto však žalobkyně ve svém posouzení nepočítala, protože závazky žalovaného nezkoumala, ani se na ně nedotazovala.S ohledem na skutečnost, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo na zaplacení částky 5 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla (5 000 Kč), a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil.Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, a který přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Jelikož žalovaný byl za účelem zaplacení svého dluhu vůči žalobkyni upomínán, kdy upomínky žalobkyně soudu doložila, je žalovaný rovněž povinen zaplatit žalobkyni poplatek v částce 2 500 Kč jako náhradu nákladů spojených s upomínáním. O tomto bylo rozhodnuto výrokem I.Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky 12 304,65 Kč a úspěšná byla co do částky 8 019,28 Kč (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalobkyně dán 30,35 %. Náklady plně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení plně úspěšné žalobkyně by tedy činily částku 2 252 Kč, z čehož 30,35 % činí částku 683,48 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.