Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 868 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 868 Kč ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 18 771,28 Kč, úroku z prodlení z částky 20 868 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum], úroku z prodlení z částky 20 868 Kč ve výši 0,25 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 159,78 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z částky 24 851,90 Kč ve výši 29,55 % ročně od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 39 639,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč s úrokovou zápůjční sazbou 29,55 % ročně, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím formou 48měsíčních splátek po 2 066 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni postoupení pohledávky zaplatil celkem částku 4 132 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 44 567,06 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 027,78 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 506 Kč, smluvní pokuty v částce 9 105 Kč (ke dni [datum]), obchodních úroků a úroků z prodlení. Pokud se týká skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalovaného řádně splatit úvěr, žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobce si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce řádně dostavila s návrhem na plné vyhovění žalobě, a ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud při jednání provedl dokazování čtením listin do spisu založených žalobkyní, zejména listin vztahujících se k prokázání existence smluvního vztahu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, existence dluhu a jeho výše a postoupení pohledávky za žalovaným, kterými jsou především návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru včetně její přílohy, listiny nazvané hodnocení klienta, která se vztahuje k zjištěným údajům o žalovaném, které žalovaný právní předchůdkyni za účelem poskytnutí úvěru sdělil, doklad o vyplacení částky 25 000 Kč žalovanému, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky adresovaného žalovanému včetně podacích lístků prokazujících doručení jednotlivých písemností. Žalobkyně současně doložila předžalobní výzvu, na základě které ve snaze předejít podání žaloby, žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do [datum].
5. Na základě předně citovaných listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 62 024 Kč, včetně úroku ve výši 83,59 % ročně, a to formou 48měsíčních splátek po 2 066 Kč. Uvedené soud zjistil z citované smlouvy. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo zjištěno z dokladu o vyplacení. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni ode dne uzavření smlouvy o úvěru do podání žaloby zaplatil celkem částku 4 132 Kč (oproti poskytnuté částce 25 000 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy se seznamem postoupených pohledávek. Při zkoumání úvěruschopnosti dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že žalovaného příjmy jsou ze zaměstnání u společnosti [Anonymizováno] s. r. o. ve výši [částka], kdy výdaje žalovaný uvedl ve výši 4 860 Kč a nájemné v částce 5 193 Kč. Dále uvedl, že žádné vyživovací povinnosti nemá. K uvedeným zjištěním, zaznamenaným v kartě hodnocení klienta však chybí informace, jakým způsobem, zdali vůbec, byly ověřeny.
6. Po právní stránce soud věc posoudil takto:
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud dále k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně v době před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků neměla k dispozici jediný doklad prokazující majetkové poměry žalovaného. V klientské kartě uvedené informace právní předchůdkyně žalobkyně nijak neverifikovala, či informace, jakým způsobem informace sdělené žalovaným ověřila nezaznamenala. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalovaného považuje soud za nedostačující. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila příjmy a výdaje žalovaného. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
18. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou 20 868 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (25 000 Kč – 4 132 Kč = 20 868 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 20 868 Kč.
19. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 20 868 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému částky žalovanému stanovila v předžalobní výzvě (do [datum]), a ve výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že úspěšnějšímu žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné náklady nevznikly (k uvedenému závěru soud dodává, že do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci).