Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 040 Kč s úrokem z prodlení z částky 27 040 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 29 139,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 538,95 Kč, úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 29 250,56 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 280 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 280 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuIV. Žaloba se co do částky 12 174 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 708,61 Kč, úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 16 339,33 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku III. tohoto rozsudku zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované (dále jen „žalovaný“) domáhá zaplacení částky 81 633,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřeli:- dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v částce 31 967 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 358 Kč, úrokovou sazbu ve výši 22,32 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 400 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby zaplatil celkem částku 2 960 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.- dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v částce 13 335 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 483 Kč, úrokovou sazbu ve výši 21,39 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 030 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby zaplatil celkem částku 6 720 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.
2. Pokud se týká skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalovaného řádně splatit úvěr, žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením předmětné smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly následně ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Až následně byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci byl v průběhu soudního řízení nečinný. K soudem nařízenému jednání na den [datum] se žalovaný nedostavil, přičemž žalobkyně se k tomuto jednání prostřednictvím svého právního zástupce dostavila a navrhovala žalobě v plném rozsahu vyhovět s odkazem na soudu doložené listinné důkazy.
4. Na základě soudu doložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:- právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v částce 31 967 Kč formou 21měsíčních splátek po 2 951 Kč s výší poslední splátky 2 947 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby zaplatil celkem částku 2 960 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Uvedená zjištění byla učiněna zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění. Při zkoumání úvěruschopnosti dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, pracuje na plný pracovní úvazek jako operátor ve společnosti [jméno FO] [právnická osoba], sídlem [adresa]. Žalovaného měsíční příjmy zjistila a ověřila z výpisu z bankovního účtu za měsíc říjen a listopad r. 2021 ve výši 20 548 Kč. Ohledně dalších příjmů vycházela z tzv. „dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 45 000 Kč“, kdy však v tomto ohledu žádným způsobem nespecifikovala, z čeho se konkrétně skládají (tj. zda se jedná o pravidelné měsíční příjmy, případně jednorázový příjem pocházející z půjčky apod.). Pokud se týká výdajové stránky na straně žalovaného, zde původní věřitelka vycházela z tzv. „odhadovaných měsíčních výdajů“ žalovaného, kdy včetně interních splátek v částce 1 852 Kč označila tyto výdaje částkou 3 000 Kč měsíčně. Předně uvedené bylo zjištěno ze zákaznické karty.- právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v částce v částce 13 335 Kč formou 18měsíčních splátek po 1 852 Kč s výší poslední splátky 1 851 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby zaplatil celkem částku 6 720 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Uvedená zjištění byla učiněna zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění. Při zkoumání úvěruschopnosti dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, pracuje na plný pracovní úvazek jako operátor ve společnosti [jméno FO] [právnická osoba], sídlem [adresa]. Žalovaného měsíční příjmy zjistila a ověřila z výpisu z bankovního účtu za měsíc srpen a září r. 2021 ve výši 9 858 Kč. Ohledně dalších příjmů vycházela z tzv. „dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 56 000 Kč“, kdy však v tomto ohledu žádným způsobem nespecifikovala, z čeho konkrétně se skládají (tj. zda se jedná o pravidelné měsíční příjmy, případně jednorázový příjem pocházející z půjčky apod.). Pokud se týká výdajové stránky na straně žalovaného, zde původní věřitelka vycházela z tzv. „odhadovaných měsíčních výdajů“ žalovaného, kdy tyto výdaje označila částkou 3 000 Kč měsíčně. Uvedené bylo zjištěno ze zákaznické karty1. Po právní stránce soud věc posoudil takto:2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.3. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. [jméno FO] tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
11. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. [jméno FO] základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud dále k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěrů, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěry ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně v době před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků, měla k dispozici doklady prokazující příjmy žalovaného pocházející z jeho pracovního poměru za období dvou měsíců předcházejících uzavření smlouvy, avšak pokud se týká dalších žalovaným sdělených příjmů domácnosti žalovaného, tyto nelze zohlednit, neboť ohledně způsobu jejich ověření již zákaznická karta nevypovídá ničeho (kdy tyto další příjmy nad to činí částku 45 000 Kč a 56 000 Kč). Pokud se týká listin, na základě kterých by si původní věřitelka řádně ověřila současně také výdajovou stránku žalovaného, tyto v době před uzavřením smlouvy k dispozici neměla a v tomto ohledu se spokojila pouze s tzv. „odhadovanými příjmy žalovaného“, které se zdají být ve výši 3 000 Kč i v případě bydlení u rodičů zcela nevěrohodné. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalovaného považuje soud za nedostačující. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).13. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.14. Bezdůvodné obohacení žalovaného je ve vztahu k úvěru č. [hodnota] dáno částkou 27 040 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (30 000 Kč – 2 960 Kč = 27 040 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 27 040 Kč.15. Dále je bezdůvodné obohacení žalovaného ve vztahu k úvěru č. [hodnota] dáno částkou 13 280 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (20 000 Kč – 6 720 Kč = 13 280 Kč). Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku žalobě dále vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 13 280 Kč.16. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 27 040 Kč a 13 280 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. a IV. tohoto rozsudku).18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že ve věci úspěšnějšímu žalovanému, který by měl nárok na náhradu nákladů řízení oproti méně úspěšné žalobkyni, žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).