Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 001,78 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 924,19 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení a s úroky ve výši 14,75 % ročně z částky 9 924,19 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení úroků ve výši 4,45 % ročně z částky 9 924,19 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč k rukám [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Předmětem řízení je nárok o 10 324,19 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a úroky ve výši 19,2 % ročně) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 13. 7. 2023. Žalobce uvedl, že na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému úvěr 20 789 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 19,2 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Žalovaný nezaplatil 9 924,19 Kč na jistině, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru dne 26. 4. 2024.Soud zjistil ze smlouvy, výpisu transakcí, zesplatnění, přehledu plateb, výzvy k plnění, dokladu [právnická osoba], že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému úvěr 20 789 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 19,2 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Žalovaný nezaplatil 9 924,19 Kč na jistině, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru dne 26. 4. 2024.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách. Svoji platební povinnost porušil, proto žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalovaný úvěr nezaplatil, soud mu proto uložil zaplatit žalobci jistinu úvěru s obchodním úrokem a se zákonnými úroky z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti úvěru. Soud v souladu s cit. ustanovením § 122 odst. 4 přiznal žalobci úroky pouze v zákonné výši, ve výši převyšující žalobu zamítnul.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci, jehož neúspěch se týkal jen nepatrné části, přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši celkem 900 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b vyhl. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.. Náklady řízení dále tvoří 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b vyhlášky z hlediska opakovanosti návrhů (blíže viz usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016 č. j. 17Co 361/2015), zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobce vede u Okresního soudu v Děčíně více řízení.