Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 009,23 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 278,46 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení, z částky 10 073,90 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení a z částky 3 416,95 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 539 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Předmětem řízení je nárok o 34 009,33 Kč s příslušenstvím za nezaplacenou dodávku elektřiny za dobu od 16. 2. 2023 do 24. 8. 2023 a plynu od 13. 1. 2023 do 4. 3. 2023 z titulu smlouvy ze dne 9. 1. 2023. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě smluvního vztahu ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dodával žalovanému elektřinu do jeho odběrného místa ([adresa]). Žalovaný odběr energie realizoval, avšak faktury dosud neuhradil.Ze smluv o dodávce elektřiny a o dodávce plynu soud zjistil, že se žalobce zavázal dodávat žalovanému do jeho odběrného místa elektrickou energii a plyn a žalovaný se zavázal hradit za dodanou energii kupní cenu. Z daňových dokladů vystavených žalobcem soud zjistil, že za uvedená období žalobce vyúčtoval žalovanému za spotřebovaný plyn a elektřinu žalovanou částku. Soud dále zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Podle § 72 odst. 1 zákona smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu.Podle § 50 odst. 1, věty prvé, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejíž základě žalovaný odebíral od žalobce plyn a elektřinu do odběrného místa a zavázal se k úhradě kupní ceny za její odběr. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost a cenu za odebraný plyn a elektřinu neuhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh uhradit se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 361 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. činí 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 50 000 Kč 500 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska množství dodané energie, místa dodání, výše dluhu, splatnosti a označení žalované strany. Tato typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.