Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 247 Kč, ve splátkách ve výši 3 100 Kč měsíčně, splatných do každého 20. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 247 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobcem, [právnická osoba] a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, již žalobce není schopen doložit. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná uhradila 1 000 Kč. V podání ze dne 24.11.2025 žalobce uvedl, že žalovaná zaplatila celkem 9 753 Kč a doplnil, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, listinami k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje.
2. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení zůstává nárok o 9 247 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu vydanému ve věci odpor a uvedla, že jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč, na níž uhradila celkem 9 353 Kč. Uvedla dále, že požadavek žalobce na zaplacení „68 959,24 Kč, který v minulosti vymáhal, je v rozporu s dobrými mravy a představuje nepřiměřené lichvářské navýšení půjčky.“ Při jednání konaném dne 9.12.2025 uvedla, že poskytovatel úvěru neměl při zkoumání její úvěruschopnosti k dispozici žádné relevantní materiálny. Uvedla dále, že si je vědoma povinnosti dluh částečně vrátit4. Ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách s úrokem 40 % měsíčně.5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalované bylo poskytnuto z titulu úvěru 20 000 Kč. Z přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila celkem 9 753 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení a vyzvána k úhradě dluhu.6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovanou v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalované splácet sjednaný úvěr žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, a to ani přes poučení ze strany soudu. Uvedl pouze, že žalovaná byla lustrována v dostupných databázích. Relevantní informace o příjmové a výdajové stránce žalované nevyplývají ani z předložených důkazů. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je proto neplatná. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalované bylo poskytnuto celkem 20 000 Kč, zaplatila 9 753 Kč; soud jí proto uložil zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu těchto částek. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.9. O lhůtě k plnění platební povinnosti rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná vyjádřila ochotu dluh splácet ve splátkách po 3 100 Kč měsíčně. Pokud jde o výši splátek, stanovil je soud na 3 100 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná má možnost vyhnout se nucenému výkonu rozhodnutí, práva žalobce jako věřitele jsou přitom rovněž zachována, neboť při prodlení žalované se zaplacením byť i jedné splátky může požadovat zaplacení celého dluhu. Uvedená částka je přiměřená výši dluhu žalované a jejím příjmům a výdajům (19 000 Kč měsíčně čistého mzda, 1 vyživovací povinnost, 6 750 Kč na bydlení) a při řádném placení povede k uhrazení celého dluhu v přiměřené době.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch obou stran je v zásadě stejný.