Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 525 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 425 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a ve výši 12 % ročně z částky 6 500 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Předmětem řízení je nárok o 16 525 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce uvedl, že žalovaná byla v období od 16. 1. 2024 do 8. 6. 2024 a od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024 vlastnicí vozu rz [SPZ] (objem válců od 1 850 do 2 500 cm³) a v tomto období neměla uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.Soud zjistil z údajů o vozidle a upomínek, že žalovaná vlastnila v uvedeném období specifikovaný vůz, přičemž neměla v tomto období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.Právně soud věc posoudil podle § 4 odst. 1, 2, § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. činí 400 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska výše dluhu, splatnosti a označení žalované strany a vozidla. Tato typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.