Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 589,79 Kč se zákonnými úroky ve výši 12 % ročně z částky 13 769,04 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 999 Kč k rukám [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá zaplacení 28 019,88 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1 569,91 Kč. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 22 103 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách s tím, že mezi účastníky byly sjednány doplňkové služby „klidné spaní“ za 128,10 Kč, „presto“ za 2 969,99 Kč a informační SMS za 33,60 Kč. Svoji platební povinnost porušil, přičemž uhradil celkem 10 803,43 Kč. Žalovanou částku tvoří jistina dluhu 11 299,57 Kč, poplatek za vyplacení tranší 222,74 Kč, smluvní úroky 14 250,84 Kč a poplatky za doplňkové služby.
2. Soud ze smlouvy o revolvingovém úvěru, posouzení kredibility klienta, ověření účtu klienta, dokladů o platbách, výzvy k úhradě zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 22 103 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách s úroky a doplňkovými službami. Svoji platební povinnost porušil, přičemž uhradil 10 803,43 Kč. Soud zjistil, že žalobce řádně posuzoval kredibilitu žalovaného před uzavřením smlouvy z hlediska dostupných databází a porovnáním příjmů a výdajů žalovaného.
3. Podle § 2395 o.z., Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že nesplnil povinnost platit splátky řádně a včas, byl úvěr v souladu se smlouvou o úvěru zesplatněn. Žalovaný úvěr nezaplatil, soud mu proto uložil zaplatit žalobci jistinu úvěru s obchodním úrokem a se zákonnými úroky z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti úvěru spolu s poplatky za sjednané doplňkové služby. Soud dále uložil žalovanému zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 569,91 Kč ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (za 90 dní prodlení).
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 184 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b vyhl. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.. Náklady řízení dále tvoří 21 % DPH z odměny a z náhrad.
5. Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 400 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b vyhlášky z hlediska opakovanosti návrhů (blíže viz usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 17 Co 361/2015), zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobce vede u Okresního soudu v Děčíně více řízení.