Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 14 496 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 14 496 Kč od 1.7.2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč k rukám [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobcem, [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč dne 31.5.2024. Žalovaná byla povinna dluh uhradit do 30.6.2024. Žalovaná dluh nehradila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci, zbývá uhradit jistinu dluhu 10 000 Kč a poplatek 4 496 Kč. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z dostupných databází CRIF, nebankovni-registr, ispis.cz; uvedl dále, že klientům je ponechávána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji.
2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře, posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o transakci a předžalobní výzvy soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který byla povinna vrátit i s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu postupníkovi.
3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaná byla povinna úvěr vrátit i s poplatkem. Vzhledem k tomu, že tak neučinila ve sjednaném termínu, uložil jí soud dluh vrátit spolu s příslušenstvím, úroky z prodlení počínajícími běžet ode dne následujícího po splatnosti dluhu.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby4podle § 14b vyhl.; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 700 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč (předžalobní výzva, převzetí zastoupení a příprava jednání, podání žaloby). Náklady řízení dále tvoří 21 % DPH z odměny a z náhrad). Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, neboť žalobce pouze upřesňoval nedostatečná žalobní tvrzení. Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 400 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b vyhlášky z hlediska opakovanosti návrhů (blíže viz usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.4.2016 č.j. 17Co 361/2015), zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobce vede u Okresního soudu v Děčíně více řízení.