Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 840 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč k rukám [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 1. 2025 mezi žalovanou a [právnická osoba], na jejíž základě byl žalované poskytnut úvěr 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr do 21. 2. 2025. Žalovaná v uvedené době dluh neuhradila. Dluží žalobci jistinu úvěru 10 000 Kč, poplatek 1 800 Kč za úvěr, úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 890 Kč a zákonné úroky z prodlení.
2. Soud zjistil (ze smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, VOP, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy), že mezi žalovanou a [právnická osoba] byla dne 22. 1. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejíž základě byl žalované poskytnut úvěr 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr do 21. 2. 2025. Žalovaná v uvedené době dluh neuhradila. Dluží žalobci jistinu úvěru 10 000 Kč, poplatek 1 800 Kč za úvěr, úrok 150 Kč a smluvní pokutu 1 890 Kč a zákonné úroky z prodlení. Soud dále zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Žalovaná uvedla při zkoumání úvěruschopnosti, že její příjmy domácnosti činí 28 614 Kč, výdaje 5 600 Kč měsíčně.
3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit s poplatkem a úroky. Svoji platební povinnost porušila. Žalovaná úvěr nezaplatila, soud jí proto uložil zaplatit žalobci jistinu úvěru s obchodním úrokem, poplatkem a se zákonnými úroky z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti úvěru a obchodním úrokem.
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b vyhl. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Náklady řízení dále tvoří 21 % DPH z odměny a z náhrad.
5. Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 400 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b vyhlášky z hlediska opakovanosti návrhů (blíže viz usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 17Co 361/2015), zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobce vede u Okresního soudu v Děčíně více řízení.