Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 3. 2023, č. j. [spisová značka], se zrušuje s účinností od 1. 10. 2024.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému za dobu od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému od 1. 7. 2024 s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 6. 2024 ukončil studium a je zaměstnán.Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 3. 2023, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci bylo uloženo platit výživné na žalovaného ve výši 3 500 Kč měsíčně. Soud rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný 1. 9. 2021 nastoupil ke studiu na střední škole, žalobce byl v době rozhodnutí nezaměstnaný.Soud z potvrzení [právnická osoba] zjistil, že žalovaný je od 1. 10. 2024 zaměstnán (zaměstnavatel [právnická osoba] a [Anonymizováno] -[právnická osoba].).Podle § 910 odst. 1 o.z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. 10. 2024 nastoupil do zaměstnání, je schopen se samostatně život, soud proto žalobě vyhověl, a to od uvedeného data. Žalobce tvrdil, že schopnost žalovaného živit se sám nastala již od 1. 7. 2024, ovšem uvedené tvrzení nedoložil ani neoznačil důkazy k jeho prokázání. Vzhledem k tomu, že se nedostavil k jednání a vzdal se možnosti poučení o důkazní povinnosti a břemeni, soud pro neunesení důkazního břemene žalobu částečně zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř.; úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.