Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 25 289,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 289,50 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá zaplacení 30 289,50 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobcem, [právnická osoba]. a žalovaným, byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný dluh nehradil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, zbývá uhradit jistinu dluhu 15 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 15 289,50 Kč. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.
2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 1. 2023 a listiny „seznam“ soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobcem, [právnická osoba]. a žalovaným, byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč.Ze sdělení [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný uhradil z titulu smlouvy o úvěru 10 000 Kč.
3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalované splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele). Žádné takové skutečnosti ani nevyplývaly z důkazů předložených žalobcem. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je proto neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 15 000 Kč, žalovaný uhradil 10 000 Kč; soud mu proto uložil zaplatit zbývající část bezdůvodného obohacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, náklady řízení nevznikly.