Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

32 C 44/2026

Soud: Okresní soud v DěčíněDatum rozhodnutí: 13. 10. 2026Č. j.: 32 C 44/2026-119Samosoudce: JUDr. David KapitánAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: určení vyživovací povinnosti na manželkuECLI:CZ:OSDC:2026:32.C.44.2026.1
rehabilitacedokazovánísmlouva o sdruženínáhrada nákladůpracovní volnorozvod manželstvínáklady řízenídodávky energievýživnéručenísmlouva nájemnípracovní cestamajetek
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (46) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen hradit žalobkyni výživné na nerozvedenou manželku, a to ve výši 6 774 Kč od 18. 3. 2026 do 31. 3. 2026 a dále od 1. 4. 2026 do doby zániku manželství ve výši 15 000 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v měsíci, za který výživné náleží.

II. Dluh na výživném za období od 18. 3. 2026 do 30. 9. 2026 ve výši 60 774 Kč je žalovaný povinen hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje doručením tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Dluh na výživném splatný za dobu od 1. 10. 2026 do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 89 661 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky č. 7 písm. b) sazebníku soudních poplatků 11 500 Kč, a to na bankovní účet soudu č. [účet], variabilní symbol [VS].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala toho, aby jí žalovaný přispíval výživné na nerozvedenou manželku částkou 15 000 Kč od března 2026. Žalobkyně tvrdila, že manželství účastníků trvá od roku 1994 a že žalovaný společné soužití ukončil v závěru roku 2025 v souvislosti s navázáním nového partnerského vztahu. Uvedla, že po většinu manželství zajišťovala péči o domácnost a vytvářela žalovanému zázemí pro výkon jeho povolání lodního kapitána, zatímco její vlastní pracovní uplatnění bylo omezeno zdravotním stavem a následně pobíráním invalidního a starobního důchodu. Namítala, že její současný příjem ze starobního důchodu ve výši 12 113 Kč měsíčně nepostačuje k úhradě běžných životních potřeb a nákladů na bydlení, které se navíc od června 2026 podstatně zvýšily v důsledku navýšení nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu. Tvrdila, že její měsíční náklady činí přibližně 27 000 Kč, přičemž není schopna je dlouhodobě pokrývat ze svých příjmů. Žalobkyně dále uvedla, že částku přibližně 200 000 Kč vybranou koncem roku 2025 z investičních produktů průběžně použila k úhradě rozdílu mezi svými příjmy a výdaji a dále na mimořádné výdaje. Za takové označila zejména náklady na právní zastoupení v souvislosti s rozvodovým a vyživovacím řízením, pořízení elektrokola doporučeného s ohledem na zdravotní stav, koupi nové televize, zvýšené náklady na bydlení, opravy vozidla a plynového kotle, vánoční výdaje a půjčku poskytnutou bratrovi. Tvrdila, že jí z těchto prostředků zůstala pouze omezená část hotovosti a že další čerpání investic je pro ni nevýhodné. Namítala, že nelze požadovat, aby rozdíl mezi její životní úrovní a životní úrovní žalovaného dlouhodobě dorovnávala spotřebováním vlastních úspor, neboť podle § 697 občanského zákoníku mají mít manželé zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

2. Žalovaný nárok v plném rozsahu neuznal. Tvrdil, že společné soužití účastníků bylo fakticky ukončeno již v roce 2021, kdy si každý zajistil vlastní bydlení a od té doby vedli oddělené domácnosti. Podle jeho tvrzení mezi nimi následně existoval pouze přátelský vztah, byť spolu udržovali kontakt a trávili společně část volného času. Popřel tvrzení žalobkyně, že by dlouhodobé rozdělení rolí v manželství vedlo k tomu, že nemohla vykonávat výdělečnou činnost, a namítal, že vzhledem k pobírání částečného invalidního důchodu mohla alespoň částečně pracovat. Současně uvedl, že nová partnerka nebyla příčinou rozvratu manželství, ale naopak důsledkem dlouhodobě nefunkčního vztahu účastníků. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně opomíjí uvádět finanční prostředky získané při vypořádání majetkových poměrů po prodeji nemovitosti, z něhož každý z manželů obdržel přibližně 1 750 000 Kč. Tvrdil, že žalobkyně významnou část těchto prostředků nadále drží v investicích, a proto není odkázána výlučně na jeho pomoc. Uváděl rovněž, že od srpna 2022 do června 2026 jí dobrovolně poskytoval částku 9 000 Kč měsíčně, dále hradil náklady spojené s automobilem užívaným žalobkyní, část nákladů na telefon a úrazové pojištění. Zdůrazňoval, že tato plnění nepředstavovala uznání vyživovací povinnosti, ale pouze dobrovolnou finanční výpomoc. Ohledně svých poměrů žalovaný tvrdil, že pobírá čistou mzdu přibližně 20 920 Kč měsíčně a cestovní náhrady související s výkonem zaměstnání v zahraničí, které podle jeho tvrzení slouží k úhradě nákladů spojených s výkonem práce. Poukazoval na své pravidelné výdaje na bydlení, dopravu, stravování, pojištění a další náklady. Namítal, že mezi životní úrovní účastníků není takový nepoměr, který by odůvodňoval uložení vyživovací povinnosti v požadovaném rozsahu, a že požadavek žalobkyně neodpovídá účelu manželského výživného, neboť vyživovací povinnost neslouží k automatickému dorovnání rozpočtového schodku jednoho z manželů. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o uzavření manželství dne 19. 3. 1994, jeho dosavadní trvání, příjem žalobkyně ze starobního důchodu ve výši 12 113 Kč měsíčně, vyplácení částky 9 000 Kč žalovaným od srpna 2022 do června 2026 a skutečnost, že po prodeji nemovitosti obdržel každý z účastníků částku přibližně 1 750 000 Kč. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný hradil telefonní služby žalobkyně do června 2026 a že od července 2026 si žalobkyně telefonní služby hradí sama. Účastníci rovněž shodně uvedli, že pojištění žalobkyně v rámci životního pojištění bylo ukončeno z důvodu dosažení věku 70 let a že od září 2026 již žalovaný tuto část pojistného nehradí.

4. Z potvrzení o provedení platby ze dne 11. 3. 2026 na č.l. 6 soudního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 1. 2026 uhradila pojištění bytu ve výši 417 Kč.

5. Z potvrzení o provedení platby ze dne 11. 3. 2026 na č.l. 7 soudního spisu soud zjistil, že žalobkyně uhradila nájemné ve výši 6 700 Kč.

6. Ze sdělení ČEZ Prodej a.s. ze dne 5. 3. 2026 o výši záloh na elektřinu soud zjistil, že žalobkyně od března 2026 hradí zálohy na elektřinu ve výši 2 000 Kč měsíčně.

7. Ze sdělení ČEZ Prodej a.s. ze dne 5. 3. 2026 o výši záloh na plyn soud zjistil, že žalobkyně od března 2026 hradí zálohy na plyn ve výši 4 000 Kč měsíčně.

8. Z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobkyně ze dne 12. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně dlouhodobě trpí řadou chronických onemocnění, zejména Crohnovou chorobou, ischemickou kolitidou, chronickou atrofickou gastritidou, autoimunitní hypotyreózou a chronickou žilní insuficiencí dolních končetin, přičemž v minulosti podstoupila též několik operačních zákroků, mimo jiné operaci páteře pro výhřez meziobratlové ploténky a operaci dělohy.

9. Ze zprávy MUDr. [jméno FO] ze dne 3. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně je v psychiatrické péči od roku 2012. Dlouhodobě je vedena pro poruchu adaptace s projevy anxiózně depresivního syndromu a sklonem k panickým úzkostem. Ve zprávě je dále uvedeno, že v posledních letech trpí autoimunitním onemocněním a její psychický stav se zhoršil v souvislosti s partnerskými problémy a rozvodovým řízením. Diagnosticky byla označena porucha adaptace, dyssomnie, anxiózně depresivní syndrom a sklon k panické úzkosti.

10. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně pobírá starobní důchod vzniklý z invalidního důchodu při dosažení 65 let ve výši 12 113 Kč měsíčně.

11. Ze záznamu o trvalém platebním příkazu vedeném u České spořitelny na č.l. 13 soud zjistil, že z účtu žalobkyně je pravidelně hrazeno plnění označené jako „telefon“ ve výši 199 Kč měsíčně, splatné vždy k 12. dni v měsíci.

12. Z oddacího listu vydaného Magistrátem města [adresa] dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že účastníci [Jméno žalovaného] a [Jméno žalobkyně], rozená [rodné přijmení], uzavřeli manželství dne 19. 3. 1994 v [adresa].

13. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne 4. 5. 2026 soud zjistil, že žalovaný v období od října 2025 do března 2026 pobíral průměrnou čistou mzdu ve výši 20 920 Kč měsíčně. Současně mu byly zaměstnavatelem vypláceny cestovní náhrady, které v průměru činily 30 723 Kč.

14. Ze sdělení Komerční banky, a. s., ze dne 16. 7. 2026 soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 30. 11. 2025 veden spořicí účet se zůstatkem 153,49 Kč a běžný účet se zůstatkem 106 178,40 Kč. Ke dni 15. 7. 2026 činil zůstatek na spořicím účtu 155,41 Kč a na běžném účtu 75 810,93 Kč. Z téhož sdělení soud dále zjistil, že Komerční banka, a. s., neeviduje na jméno žalovaného žádné cenné papíry, evidované nároky na výplatu jistin z cenných papírů ani bezpečnostní schránky.

15. Z výpisu z účtu žalobkyně soud rovněž zjistil, že dne 8. 7. 2026 uhradila společnosti ČEZ Prodej, a. s., částku 13 000 Kč. Tato platba odpovídá tvrzení žalobkyně o úhradě nedoplatku za plyn.

16. Z potvrzení o vkladu hotovosti ze dne 14. 7. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vložila na účet částku 30 000 Kč, čímž bylo podpořeno její tvrzení, že část prostředků vybraných z investic čerpala postupně prostřednictvím hotovostních vkladů na svůj účet.

17. Z výpisu z účtu žalobkyně dále soud zjistil, že dne 14. 7. 2026 uhradila ve prospěch [jméno FO] částku 2 500 Kč. Tato platba odpovídá tvrzení žalobkyně o doplatku nájemného vzniklém po zvýšení plateb za užívání bytu.

18. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u České spořitelny soud zjistil, že dne 10. 7. 2026 byla z jejího účtu provedena platba označená jako „Nájem“ ve výši 6 700 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu].

19. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u České spořitelny soud zjistil, že dne 19. 4. 2026 uhradila částku 24 989 Kč s označením „KOLO“, kterou žalobkyně označila za výdaj na pořízení elektrokola.

20. Z výpisu z účtu žalobkyně dále soud zjistil, že dne 20. 5. 2026 uhradila kartou obchodníku PLANEO ELEKTRO DĚČÍN částku 15 288 Kč, kterou žalobkyně označila za výdaj na pořízení nové televize.

21. Z předpisu nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu vystaveného dne 28. 5. 2026 soud zjistil, že od 1. 6. 2026 činí měsíční úhrada spojená s užíváním bytu žalobkyně celkem 11 140 Kč, z čehož částku 8 490 Kč představuje nájemné a částku 2 650 Kč zálohy na služby, včetně zálohy na teplo ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně však v podání ze dne 21. 7. 2026 uvedla, že zálohu na teplo ve výši 2 000 Kč z důvodu finanční tísně nehradí, v důsledku čehož jí může vzniknout nedoplatek.

22. Z faktur č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vystavených advokátem [Jméno advokáta] v období od února do června 2026 soud zjistil, že žalobkyni byly za poskytnuté právní služby vyúčtovány částky v celkové výši 25 742,75 Kč.

23. Ze smlouvy o kauci uzavřené dne 1. 6. 2021 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný při uzavření nájmu bytu č. [číslo] v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa] složil kauci ve výši 11 400 Kč.

24. Z vyúčtování pojistného vystavených společností [právnická osoba]., vyplývá, že žalovaný v jednotlivých letech hradil pojistné vztahující se k vozidlu Opel Meriva registrační značky [SPZ]. Výše pojistného činila pro rok 2020 částku 3 526 Kč, pro rok 2021 částku 3 761 Kč, pro rok 2022 částku 4 145 Kč, pro roky 2023 a 2024 částku 4 440 Kč a pro roky 2025 a 2026 částku 5 059 Kč ročně. Naproti tomu z přehledu pojistných smluv vedených u [právnická osoba] vyplývá, že, žalovaný měl ke dni 15. 7. 2026 sjednáno pojištění vozidla Opel Meriva registrační značky [SPZ] s ročním pojistným ve výši 2 592 Kč a pojištění vozidla Audi A4 Avant registrační značky [SPZ] s ročním pojistným ve výši 5 372 Kč. Soud proto obsahu uvedneých listin pro jejich vzájemný rozpor neuvěřil a vyžádal si sdělení od společnosti [právnická osoba]., kdy z jejího sdělení ze dne 1. 9. 2026 zjistil, že pojistné za vozidlo Opel Meriva činí 216 Kč měsíčně (tedy 2 592 Kč ročně), pojistné za vozidlo Škoda Octavia činí 6 665 Kč ročně. Déle má žalovaný sjednáno pojištění vozidla Audi Avant A4, kdy roční pojistné činí 5 372 Kč. Soud nicméně pojistné za vozidlo Audi nepovažoval za pravidelný výdaj, neboť jej k dotazu soudu žalovaný jako svůj výdaj výslovně neoznačil.

25. Z přehledu pojistných smluv soud rovněž zjistil, že žalovaný měl sjednáno pojištění domácnosti a pojištění odpovědnosti vztahující se k bytu na adrese [adresa] s pojistným ve výši 2 328 Kč ročně a dále životní pojištění [Anonymizováno] [právnická osoba] vedené pod číslem smlouvy [Anonymizováno]. Z přehledu smluv soud zjistil, že žalovaný měl od 1. 4. 2025 sjednáno doplňkové penzijní spoření vedené pod číslem smlouvy [Anonymizováno].

26. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalovaným a společností ČEZ Prodej, a. s., soud zjistil, že žalovaný je odběratelem elektrické energie v bytě na adrese [adresa], a že výše měsíční zálohy na odběr elektřiny činí 2 000 Kč.

27. Z dodatku k nájemní smlouvě uzavřeného dne 12. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný užívá byt č. [číslo] v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa] a že od 1. 12. 2025 činila jeho měsíční úhrada za nájem a služby částku 4 700 Kč, z čehož 4 400 Kč představovalo nájemné, 250 Kč zálohu na vodu a 50 Kč zálohu na ostatní služby.

28. Ze smlouvy o doplňkovém penzijním spoření uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., soud zjistil, že žalovaný se zavázal hradit měsíční příspěvek účastníka ve výši 3 000 Kč. Současně soud zjistil, že jako oprávněná osoba pro případ úmrtí účastníka byla určena žalobkyně se 100% podílem na nároku.

29. Ze screenshotu na č.l 62 soud zjistil, že žalovaný měl nastaveny trvalé příkazy k úhradě elektřiny ve výši 2 000 Kč měsíčně, doplňkového penzijního spoření ve výši 3 000 Kč měsíčně, nájemného ve výši 4 700 Kč měsíčně a úrazového pojištění ve výši 2 022 Kč měsíčně.

30. Ze screenshotu na č.l. 63 soud zjistil, že žalovaný měl zřízen trvalý příkaz k úhradě částky 9 000 Kč měsíčně na účet žalobkyně č. [č. účtu], přičemž první platba byla nastavena ke dni 12. 9. 2024, poslední odeslaná platba proběhla dne 12. 5. 2026 a platnost trvalého příkazu byla nastavena do 9. 6. 2026. Ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno „MANŽELKA NÁJEM“.

31. Ze sdělení Generali penzijní společnosti ze dne 24. 7. 2026 soud zjistil, že nezdaněný zůstatek na penzijním spoření ke dni 30. 11. 2025 činil 809 619,66 Kč a ke dni 24. 7. 2026 činil 909 786,41 Kč.

32. Ze sdělení České spořitelny ze dne 29. 7. 2026 soud zjistil, že žalobkyně měla na běžném účtu ke dni 30. 11. 2025 zůstatek 76 032,72 Kč, ke dni 29. 7. 2026 činil zůstatek 13 124,74 Kč. Majetkový účet investičních nástrojů vykazoval ke dni 30. 11. 2025 částku 1 485 154,06 Kč, ke dni 29. 7. 2026 částku 1 120 075,39 Kč.

33. Ze sdělení ČSOB Stavební spořitelny a.s. ze dne 31. 8. 2026 soud zjistil, že žalovaný nemá u této společnosti veden žádný vkladový účet.

34. Ze sdělení společnosti Amundi Czech Republic Asset Management a.s. a přiloženého výpisu soud zjistil, že celková hodnota investic žalovaného ke dni 31. 8. 2026 činila 909 429,37 Kč, k 30. 11. 2025 tato hodnota činila 1 025 732,40 Kč.

35. Ze sdělení Moneta Stavební spořitelna a.s. ze dne 22. 9. 2026 soud zjistil, že žalovaný má na stavebním spoření částku 173 158,72 Kč, k 30. 11. 2025 tato částka činila 139 839,81 Kč.

36. Z ohledání mobilního telefonu žalovaného, na kterém byla otevřena bankovní aplikace, soud zjistil, že dne 5. 8. 2026 byla na účet žalovaného připsána platba od zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 44 863 Kč, představující mzdu za měsíc červenec 2026.

37. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný pracuje jako člen posádky lodi v zahraničí, přičemž vykonává pracovní režim spočívající v přibližně čtyřech týdnech práce na lodi a čtyřech týdnech pobytu doma. Ke svým příjmům uvedl, že mu aktuálně náleží čistý příjem ve výši 1 850 EUR měsíčně a zaměstnavatel mu současně přispívá částkou 300 EUR měsíčně na doplňkové penzijní spoření. Žalovaný v průběhu výslechu podával rozdílná vysvětlení ohledně struktury svých příjmů, zejména ve vztahu k dietám a cestovním náhradám, a soud proto při zjišťování jeho skutečných příjmů nevycházel pouze z jeho výpovědi, ale především z listinných důkazů a z ohledání mobilního telefonu žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že do ledna 2026 byla jeho doprava do zaměstnání zajišťována zaměstnavatelem. Následně v období přibližně od února do června 2026 absolvoval celkem tři cesty vlastním vozidlem Audi A4 Avant do místa výkonu práce v Nizozemsku a zpět. Uvedl, že náklady na pohonné hmoty při jedné cestě tam a zpět činily přibližně 8 000 Kč. Z jeho následné výpovědi však vyplynulo, že vzhledem k režimu střídání po čtyřech týdnech práce a čtyřech týdnech volna absolvoval v jednom měsíci pouze cestu do zaměstnání a v následujícím měsíci cestu zpět. Po upřesnění výpovědi žalovaný výslovně potvrdil, že náklady na jednu cestu činily přibližně 4 000 Kč. Dále uvedl, že před nástupem do zaměstnání pravidelně využíval jednodenní ubytování v Nizozemsku v ceně přibližně 150 EUR za noc. Od července 2026 je doprava opět zajišťována zaměstnavatelem a žalovanému již náklady na dopravu do zaměstnání nevznikají. K bytovým poměrům žalovaný uvedl, že je nájemcem bytu o dispozici 1+1 v [adresa], kde je hlášen a formálně bydlí sám. Současně však vyplynulo, že jeho partnerka bydlí ve svém rodinném domě společně se svou šestnáctiletou dcerou, že se s partnerkou vídá denně a že po dobu výkonu práce pobývají společně na lodi. Žalovaný dále uvedl, že především od května 2026 tráví v době volna převážnou část času v domě partnerky, neboť jeho podkrovní byt je v letních měsících obtížně obyvatelný. Potvrdil, že běžné nákupy potravin a dalších potřeb pořizují společně a na chodu domácnosti se podílejí oba. Ke svým výdajům na stravu žalovaný uvedl, že během pobytu na lodi pořizuje společně s partnerkou veškeré potraviny předem a odváží si je s sebou. Náklady na stravu během pobytu na lodi odhadl na 7 000 až 8 000 Kč za něj a jeho partnerku dohromady. Náklady na stravu v době pobytu doma odhadl přibližně na 10 000 Kč měsíčně, přičemž výslovně uvedl, že tato částka zahrnuje náklady na něj, jeho partnerku a dceru partnerky. Uvedl, že přibližně jednou týdně navštěvují restauraci, jinak se stravují převážně doma. Náklady na drogerii a hygienické potřeby žalovaný odhadl na přibližně 5 000 až 6 000 Kč za jeden společný nákup uskutečňovaný zpravidla jednou za dva měsíce. Z jeho výpovědi vyplynulo, že se jedná o společné výdaje jeho a partnerky, přičemž část takto nakoupených potřeb je určena rovněž pro pobyt obou osob na lodi. Žalovaný dále uvedl, že v roce 2026 vynaložil přibližně 15 000 Kč na oblečení a obuv, zejména v souvislosti s úbytkem hmotnosti, v jehož důsledku musel pořídit nový šatník. Ve volném čase se žalovaný věnuje veslování v rámci [právnická osoba]. Účastní se přibližně čtyř až pěti závodů ročně. Náklady na jeden závodní víkend zahrnující dopravu a stravování pro tři osoby odhadl přibližně na 3 000 Kč. Jiné pravidelné nákladné zájmové aktivity neuvedl. Žalovaný dále uvedl, že si pravidelně ukládá 3 000 Kč měsíčně na doplňkové penzijní spoření a dalších 3 000 Kč měsíčně na stavební spoření vedené u ČSOB, na němž se podle jeho odhadu nachází přibližně 150 000 Kč. Současně uvedl, že vlastní investice spravované společností [Anonymizováno] v hodnotě přibližně 900 000 Kč a prostředky na doplňkovém penzijním spoření v hodnotě přibližně 900 000 Kč. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že v listopadu 2025 zakoupil vozidlo Audi A4 Avant za částku 120 000 Kč. Vozidlo následně využíval k dopravě do zaměstnání v Nizozemsku, avšak po několika cestách se u něj opakovaně projevily technické závady. Žalovaný proto vozidlo vrátil původnímu vlastníkovi s tím, že vozidlo bude znovu prodáno a žalovanému bude po jeho prodeji vyplacena částka 120 000 Kč. Ke dni výslechu však žalovaný uvedl, že mu dosud žádná částka vyplacena nebyla. Z výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že ve volném čase navštěvuje s partnerkou přibližně jednou týdně restaurační zařízení, a to zejména v případech, kdy se doma nevaří. Současně se věnuje sportovní činnosti v rámci [právnická osoba] a několikrát ročně se účastní veslařských závodů, jejichž náklady odhadl přibližně na 3 000 Kč za jeden závodní víkend. Uvedl rovněž, že s partnerkou a její dcerou příležitostně podniká výlety mimo místo bydliště, přičemž jako příklad zmínil cestu do Karlových Varů. Ve vztahu k žalobkyni žalovaný uvedl, že jí od března 2026 do května 2026 zasílal pravidelně částku 9 000 Kč měsíčně. Dále za žalobkyni hradil telefonní služby ve výši přibližně 570 Kč měsíčně, sobě hradil rovněž telefonní služby ve výši 570 Kč a podílel se na úhradě společného úrazového pojištění s celkovým měsíčním pojistným 2 028 Kč, přičemž podle jeho výpovědi připadala přibližně polovina této částky na žalobkyni. Uvedl, že pojišťovna ukončila pojištění žalobkyně z důvodu dosažení 70 let věku, a proto od září 2026 již tuto část pojistného nehradí. Uvedl rovněž, že hradí povinné ručení vozidla Opel Meriva užívaného žalobkyní, jehož roční pojistné podle jeho odhadu činí přibližně 5 300 Kč. Žalovaný dále uvedl, že hradí pojištění DAS, které označil za společné pojištění jeho a žalobkyně, přičemž jeho roční náklady vyčíslil přibližně částkou 4 000 Kč.

38. Soud neuvěřil výpovědi žalovaného v části, v níž roční pojistné vztahující se k vozidlu Opel Meriva odhadoval částkou přibližně 5 300 Kč. Jeho údaj byl nejen přibližný, ale v rozporu s přímým sdělením pojistitele, který vede příslušnou pojistnou smlouvu a disponuje přesnými údaji o sjednané výši pojistného. Soud proto jako pravidelný výdaj vztahující se k vozidlu Opel Meriva zohlednil částku 216 Kč měsíčně (což odpovídá částce 2 592 ročně). Obdobně soud nevycházel z výpovědi žalovaného ohledně přesné výše úrazového pojištění, když žalovaný uváděl měsíční pojistné ve výši 2 028 Kč, zatímco z listinného důkazu soud zjistil, že měsíční platba činila 2 022 Kč. Jde však o zcela marginální rozdíl ve výši 6 Kč, který lze přičíst nepřesnosti při reprodukci částky zpaměti. Tato dílčí nepřesnost proto sama o sobě nezpochybňuje věrohodnost žalovaného ani správnost jeho výpovědi v ostatních částech.

39. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uvedla že pobírá starobní důchod ve výši přibližně 12 400 Kč měsíčně. Její pravidelné měsíční náklady tvoří zejména nájemné ve výši přibližně 9 400 Kč, zálohy na plyn ve výši 4 000 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 2 500 Kč. Vozidlo Opel Meriva užívá zejména k dopravě za lékaři, za nákupy a za příbuznými, přičemž náklady na pohonné hmoty odhadla přibližně na 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že dlouhodobě trpí Crohnovou chorobou, následky opakovaných operací páteře, žilní nedostatečností dolních končetin a dalšími zdravotními obtížemi. V souvislosti se zdravotním stavem vynakládá výdaje na doplatky za léky a doplňky stravy, které v průměru odhadla přibližně na 1 000 Kč měsíčně. Přibližně jednou za dva měsíce navštěvuje rehabilitační či masážní služby v ceně okolo 650 Kč za návštěvu a přibližně jednou za dva roky absolvuje lázeňskou léčbu, při níž doplácí náklady okolo 15 000 Kč. Ke stravování žalobkyně uvedla, že se stravuje převážně doma a do restauračních zařízení nechodí. Náklady na potraviny odhadla přibližně na 7 000 Kč měsíčně. Náklady na drogerii a hygienické potřeby odhadla přibližně na 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že výdaje na ošacení a obuv činí přibližně 1 200 Kč měsíčně. Přibližně jednou za tři měsíce navštěvuje kadeřníka za cenu okolo 1 500 Kč a využívá pedikúru, jejíž cena činí přibližně 690 Kč za jedno ošetření, kterou navštěvuje jednou za šest týdnů. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že mezi její obvyklé volnočasové aktivity patří návštěvy divadla přibližně jednou za dva měsíce. Uvedla rovněž, že v roce 2026 pořídila elektrokolo za částku přibližně 24 000 Kč, které jí bylo doporučeno v souvislosti s jejími zdravotními obtížemi a potřebou pohybové aktivity. Žalobkyně uvedla, že z prostředků získaných při vypořádání majetkových poměrů po prodeji nemovitosti investovala v roce 2021 přibližně 170 000 Kč do úprav a vybavení bytu, který užívá. Současně vypověděla, že průběžně čerpá prostředky ze svých investic k úhradě běžných a mimořádných výdajů. Žalobkyně dále uvedla, že po ukončení plateb poskytovaných žalovaným začala sama hradit telefonní služby ve výši přibližně 550 Kč měsíčně a internetové připojení ve výši přibližně 690 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž uvedla, že hradí pojištění domácnosti, jehož roční pojistné činí přibližně 2 000 Kč. Dále uvedla, že po ukončení pojištění hrazeného žalovaným si sjednala vlastní úrazové pojištění s pojistným přibližně 240 Kč čtvrtletně. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že v roce 2026 vynaložila přibližně 12 000 Kč na opravu vozidla Opel Meriva, jednalo se o první opravu vozidla po dlouhé době. Žalobkyně dále uvedla, že v prosinci 2025 vynaložila částku přibližně 4 000 Kč na opravu kotle. Současně vypověděla, že kotel je již starší a poruchový, přičemž po uvedené opravě hradila ještě další dílčí opravy v částkách přibližně 1 500 Kč a 800 Kč. Žalobkyně dále uhradila 12 000 Kč na pořízení nové televize po 4 letech v červenci 2026, 12 000 Kč na úhradu nedoplatku za plyn a přibližně 3 000 Kč na technickou kontrolu a související úkony týkající se vozidla. Dále uvedla, že svému bratrovi poskytla půjčku ve výši 40 000 Kč, z níž jí bylo vráceno přibližně 15 000 Kč, splatnost nebyla výslovně ujednána. S manželem půjčku neřešila, výslovný souhlas manžel nesdělil. Žalobkyně při posledních Vánocích uhradila za Vánoční dárky částku 9 000 Kč, z toho z prostředků žalobkyně 5 000 Kč a 4 000 Kč jí dal žalovaný. K výběru prostředků z investic žalobkyně uvedla, že původně vybrala přibližně 200 000 až 250 000 Kč, část ponechala v hotovosti a podle potřeby ji postupně vkládala na běžný účet. Přesnou výši zbývající hotovosti ani jednotlivé účely použití celé vybrané částky však nebyla schopna zpaměti přesně uvést.

40. Pokud jde o výši důchodu žalobkyně, soud nevyšel z její výpovědi, že pobírá starobní důchod ve výši přibližně 12 400 Kč měsíčně. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 3. 2026 totiž soud zjistil, že starobní důchod žalobkyně činí 12 113 Kč měsíčně. Soud proto v tomto směru upřednostnil přesný údaj obsažený v listinném důkazu před přibližným údajem uvedeným žalobkyní při výslechu. Tento rozpor však soud považoval za marginální a snadno vysvětlitelný tím, že žalobkyně uváděla svůj příjem pouze přibližně. Uvedená nepřesnost proto sama o sobě nezpochybňuje věrohodnost její výpovědi v ostatních částech. Obdobně soud nevyšel z výpovědi žalobkyně v části, v níž uvedla, že na zálohách za elektřinu hradí přibližně 2 500 Kč měsíčně. Ze sdělení společnosti ČEZ Prodej, a. s., ze dne 5. 3. 2026 soud zjistil, že stanovená měsíční záloha na elektřinu činí 2 000 Kč. Také v tomto případě soud upřednostnil přesný údaj obsažený v listinném důkazu před přibližným údajem žalobkyně a při stanovení jejích pravidelných měsíčních výdajů vycházel z částky 2 000 Kč. Ani tento dílčí rozpor soud nepovažoval za natolik významný, aby zpochybňoval věrohodnost výpovědi žalobkyně jako celku, zejména když žalobkyně v průběhu výslechu uváděla jednotlivé položky svého rozpočtu zpaměti a opakovaně zdůrazňovala, že jde o přibližné částky.

41. Pokud jde o pojištění domácnosti, žalobkyně při výslechu odhadla jeho výši přibližně částkou 2 000 Kč ročně. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že dne 14. 1. 2026 uhradila pojistné ve výši 417 Kč. Při hodnocení těchto důkazů ve vzájemné souvislosti soud uzavřel, že částka 417 Kč musela představovat čtvrtletní platbu pojistného. Roční pojistné tak činilo 1 668 Kč a po přepočtu na dvanáct měsíců představovalo pravidelný měsíční výdaj ve výši 139 Kč. Přibližný údaj žalobkyně o ročním pojistném ve výši 2 000 Kč se od takto zjištěné částky liší pouze nevýznamně a tato nepřesnost nesnižuje věrohodnost její výpovědi v ostatních částech.

42. Žalobkyně navrhla řadu svědků k prokázání tvrzení o zachování manželského soužití po roce 2021, zatímco žalovaný navrhl výslech své současné partnerky [jméno FO] k prokázání tvrzených nákladů souvisejících s výkonem zaměstnání. Soud tyto důkazní návrhy neprovedl, neboť je nepovažoval za potřebné pro zjištění rozhodných skutečností, případně by jejich prostřednictvím byly prokazovány skutečnosti, které nemají pro posouzení nároku na výživné manžela podstatný význam. Svědecká výpověď [jméno FO] by nadto byla nadbyteční ve vztahu ke zjištění výdajů žalovaného, neboť soud zjistil výši jeho výdajů již z jeho účastnického výslechu. Soud tedy shledal skutkový stav dostatečně prokázaný listinnými důkazy a účastnickými výslechy, ostatně účastnici na posledním jednání výslovně uvedli, že na výsleších uvedených svědků netrvají.

43. Dle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zaručuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

44. Pro posouzení důvodnosti nároku na výživné manžela podle § 697 o. z. nejsou rozhodné okolnosti, které vedly ke vzniku rozdílu v majetkových a příjmových poměrech manželů, ani důvody, pro které mezi manžely došlo k ochlazení vztahů či faktickému ukončení společného soužití. Smyslem právní úpravy výživného manžela je zajistit zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů po dobu trvání manželství. Předmětem tohoto řízení proto není zkoumat, zda se některý z manželů na vzniku případné majetkové nerovnosti podílel více či méně, zda určitým způsobem hospodařil se svými prostředky, případně z jakých příčin se ocitl ve finančně méně příznivé situaci. Rozhodující je toliko aktuální existence rozdílu v životní úrovni obou manželů a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného manžela. Stejně tak soud nepovažoval za právně významné podrobně zjišťovat příčiny rozvratu manželského soužití ani okamžik, od kterého spolu účastníci fakticky nežijí jako manželé. Tyto skutečnosti mohou mít význam zejména v řízení o rozvod manželství nebo při úvaze o případné aplikaci korektivu dobrých mravů. V nyní projednávané věci však žádný z účastníků netvrdil takové okolnosti, které by odůvodňovaly odepření práva na výživné z důvodu rozporu s dobrými mravy. Samotná skutečnost, že mezi účastníky došlo k rozvratu vztahu, že žalovaný navázal nový partnerský vztah nebo že účastníci po určitou dobu vedou oddělené domácnosti, proto nemá pro posouzení existence a rozsahu vyživovací povinnosti sama o sobě rozhodný význam.

45. Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti soud nejprve posoudil skutečné pravidelné příjmy a výdaje obou účastníků v jednotlivých měsících rozhodného období od března 2026 do září 2026. Soud přitom nevycházel z částky 9 000 Kč měsíčně, kterou žalovaný hradil žalobkyni, neboť soud posoudil toto plnění jako plnění výživného pro posouzení právní povahy plnění totiž není rozhodné, jak jej účastník subjektivně označuje, ale jaký byl jeho skutečný obsah, účel a hospodářská funkce. Z provedených důkazů vyplynulo, že částka byla žalobkyni poskytována pravidelně každý měsíc po dobu téměř čtyř let, byla zasílána na její běžný účet prostřednictvím trvalého příkazu a ve zprávě pro příjemce byla výslovně označena jako „manželka, nájem“. Současně sám žalovaný při výslechu uvedl, že uvedené prostředky měly žalobkyni sloužit k úhradě jejích běžných životních potřeb, zejména nákladů na bydlení a běžnou spotřebu. Smyslem a účelem manželského výživného podle § 697 občanského zákoníku je zajištění zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů. Za plnění vyživovací povinnosti lze proto považovat každé pravidelně poskytované peněžité nebo naturální plnění, které objektivně slouží k zabezpečení potřeb druhého manžela a k vyrovnávání rozdílu mezi životní úrovní manželů. Právě takovou funkci částka 9 000 Kč v projednávané věci plnila. Nešlo o jednorázový dar, příležitostnou výpomoc ani o plnění bez konkrétního účelu. Naopak se jednalo o dlouhodobé, pravidelné a opakované plnění poskytované žalobkyni za účelem úhrady jejích životních nákladů. Skutečnost, že žalovaný neměl v úmyslu právně uznat existenci vyživovací povinnosti, na uvedeném závěru nic nemění. Institut výživného je založen na objektivní existenci zákonné vyživovací povinnosti mezi manžely a nikoli na tom, zda povinný manžel své plnění za výživné výslovně označuje. Rozhodující je skutečný účel poskytovaných prostředků. Soud proto uzavřel, že částka 9 000 Kč představovala faktické plnění manželského výživného poskytované žalobkyni žalovaným. Z tohoto důvodu nebylo možné uvedenou částku zahrnout mezi příjmy žalobkyně při určování rozsahu vyživovací povinnosti. Takový postup by vedl k tomu, že by již poskytnuté výživné bylo použito ke snížení nově určovaného výživného, tedy fakticky zohledněno dvakrát. Částka 9 000 Kč proto nebyla soudem započítána na straně příjmů žalobkyně při výpočtu rozdílu životní úrovně účastníků. Její význam se naopak projeví až při stanovení případného nedoplatku na výživném, neboť představuje již poskytnuté plnění na vyživovací povinnost žalovaného.

46. Co se naopak příjmů žalovaného týče, soud se neztotožnil s tvrzením žalovaného, že cestovní náhrady nelze zohlednit při posouzení jeho životní úrovně. Ze samotné výše žalovaným tvrzených nákladů na práci v zahraničí je zřejmé, že skutečné pracovní výdaje nedosahují výše jím pobíraných cestovních náhrad. Nadto žalovaný sám uvedl, že část těchto prostředků mu zůstává k dispozici a současně pravidelně vytváří úspory. Při posouzení hmotné a kulturní úrovně účastníků proto soud vycházel z disponibilních prostředků, které má žalovaný fakticky k dispozici. Zohlednil tedy jako jeho příjem vyplácené diety a naopak jako výdaj posuzoval skutečně vynaložené výdaje při pracovní cestě na dopravu a stravu.

47. Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti soud porovnal pravidelné příjmy a pravidelné výdaje obou účastníků v jednotlivých měsících rozhodného období od března do září 2026. Na straně žalobkyně vycházel z jejího jediného pravidelného příjmu, kterým byl starobní důchod ve výši 12 113 Kč měsíčně. Na straně žalovaného soud za období od března do července 2026 vycházel z měsíčního příjmu ve výši 51 643 Kč, sestávajícího z čisté mzdy a cestovních náhrad, a za srpen a září 2026 z příjmu ve výši 44 863 Kč, který byl prokázán ohledáním bankovní aplikace žalovaného.

48. Do výpočtu soud zahrnul pouze skutečné, odůvodněné a pravidelně se opakující výdaje účastníků, popřípadě výdaje, které se sice nehradí každý měsíc, avšak pravidelně se opakují a bylo možné je přiměřeně převést na měsíční průměr. Výdaje uváděné za více osob soud započetl jen v rozsahu připadajícím na příslušného účastníka. Roční nebo čtvrtletní platby soud vydělil počtem měsíců, k nimž se vztahovaly. U výdajů, jejichž výše byla žalovaným nebo žalobkyní uváděna v rozpětí, soud vyšel ze střední hodnoty tohoto rozpětí.

49. Na straně žalovaného soud ve všech posuzovaných měsících zahrnul nájemné a zálohu na vodu ve výši 4 700 Kč měsíčně a zálohu na elektřinu ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tyto výdaje zohlednil i v období, kdy žalovaný pobýval převážně v domě své partnerky, neboť jeho nájemní vztah nadále trval a žalovaný byl povinen uvedené platby hradit. Za telefonní služby soud od března do června 2026 zahrnul částku 1 140 Kč měsíčně, neboť žalovaný v tomto období hradil telefonní služby pro sebe i žalobkyni, na každý telefon přibližně 570 Kč. Od července 2026, kdy si žalobkyně svůj telefon začala hradit sama, soud na straně žalovaného zohlednil již pouze náklad 570 Kč na jeho vlastní telefon. U pojistného vztahujícího se k vozidlu Opel Meriva soud vyšel z přímého sdělení pojistitele, podle něhož měsíční pojistné činilo 216 Kč, tedy 2 592 Kč ročně. U vozidla Škoda Octavia soud vyšel z ročního pojistného ve výši 6 665 Kč, které po vydělení dvanácti měsíci představovalo částku 555,42 Kč měsíčně. Pojistné vztahující se k vozidlu Audi A4 Avant soud nezahrnul, neboť žalovaný je na výslovný dotaz soudu jako svůj pravidelný výdaj neuplatnil a současně uvedl, že vozidlo po projevení technických závad vrátil a očekával vrácení kupní ceny. Náklady žalovaného na stravu soud stanovil částkou 3 542 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že za čtyřtýdenní pobyt na lodi vynaloží za sebe a partnerku částku 7 000 až 8 000 Kč. Soud vyšel ze střední hodnoty 7 500 Kč, z níž na žalovaného připadá jedna polovina, tedy 3 750 Kč. V době pobytu doma žalovaný odhadl náklady na stravu ve výši 10 000 Kč za sebe, partnerku a její dceru, takže na žalovaného připadala jedna třetina, tedy 3 333,33 Kč. Jelikož se čtyřtýdenní období pobytu na lodi střídalo se čtyřtýdenním obdobím pobytu doma, soud obě částky zprůměroval. Průměr částek 3 750 Kč a 3 333,33 Kč činí 3 541,67 Kč, po zaokrouhlení tedy 3 542 Kč měsíčně. Náklady žalovaného na drogerii a hygienické potřeby soud stanovil částkou 1 375 Kč měsíčně. Žalovaný odhadl společný nákup pro sebe a partnerku částkou 5 000 až 6 000 Kč přibližně jednou za dva měsíce. Soud vyšel ze střední hodnoty 5 500 Kč, kterou rozdělil mezi dva měsíce a dvě osoby. Na žalovaného tak připadala částka 1 375 Kč měsíčně. Náklady žalovaného na ošacení a obuv soud stanovil částkou 1 250 Kč měsíčně, neboť žalovaný uvedl, že v roce 2026 na tyto potřeby vynaložil přibližně 15 000 Kč. Po vydělení dvanácti měsíci odpovídá tato částka měsíčnímu průměru 1 250 Kč. Volnočasové výdaje žalovaného soud stanovil částkou 375 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že se účastní přibližně čtyř až pěti veslařských závodů ročně a náklady na jeden závodní víkend činí přibližně 3 000 Kč za tři osoby. Soud vyšel z průměrného počtu 4,5 závodu ročně. Celkové roční náklady tak činily 13 500 Kč za tři osoby, z čehož na žalovaného připadala jedna třetina, tedy 4 500 Kč ročně. Po vydělení dvanácti měsíci činil měsíční průměr 375 Kč. Náklady žalovaného na dopravu do zaměstnání soud zohlednil pouze v období od března do června 2026, a to částkou 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný nejprve uváděl částku 8 000 Kč za cestu tam a zpět, následně však na dotaz soudu upřesnil, že vzhledem k režimu čtyř týdnů práce a čtyř týdnů volna absolvoval v jednom měsíci pouze cestu do zaměstnání a v následujícím měsíci cestu zpět. Náklady na jednu takovou cestu tedy činily přibližně 4 000 Kč. Od července 2026 dopravu zajišťoval a hradil zaměstnavatel, proto soud od tohoto měsíce žádný osobní výdaj žalovaného na dopravu do zaměstnání nezohlednil. Pokud jde o ubytování před nástupem na loď, žalovaný uvedl, že cena jedné noci činila přibližně 150 EUR za něj a jeho partnerku. Na žalovaného tedy připadala jedna polovina, přibližně 75 EUR, což odpovídalo částce okolo 1 800 Kč. Žalovaný současně upřesnil, že při první cestě ubytování uhradila pojišťovna a ze svých prostředků zaplatil pouze dvě přenocování. Jeho celkový osobní výdaj tak činil přibližně 3 600 Kč. Jelikož přesné měsíce obou plateb nebyly postaveny najisto, soud tuto částku rovnoměrně rozpočítal do období od března do června 2026 a zohlednil částku 900 Kč měsíčně. Od července 2026 již žalovaný netvrdil, že by náklady na přenocování sám hradil. Soud mezi pravidelné výdaje žalovaného zahrnul rovněž pojistné ze společného úrazového pojištění ve výši 2 022 Kč měsíčně za období od března do srpna 2026. Žalovaný tuto částku skutečně hradil ze svých prostředků. Skutečnost, že část pojistného kryla pojistná rizika žalobkyně, na výsledku výpočtu nic nemění. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pojištění žalobkyně zaniklo v důsledku dosažení věku 70 let a že poslední pojistné vztahující se k žalobkyni bylo hrazeno za srpen 2026. Pokud jde o část pojistného připadající na žalobkyni, soud vyšel z výpovědi žalovaného učiněné v rámci účastnického výslechu, podle níž celkové pojistné připadalo přibližně jednou polovinou na každého z účastníků. Z celkové částky 2 022 Kč proto na žalobkyni připadala částka 1 011 Kč. Od září 2026 soud na straně žalovaného zohlednil již jen jeho vlastní pojistné ve výši 1 011 Kč měsíčně. Mezi pravidelné výdaje žalovaného soud dále zahrnul pojistné za pojištění domácnosti a odpovědnosti vztahující se k jeho nájemnímu bytu. Z přehledu pojistných smluv soud zjistil, že roční pojistné činilo 2 328 Kč. Po vydělení dvanácti měsíci soud do pravidelných výdajů žalovaného zahrnul částku 194 Kč měsíčně. Soud dále zohlednil náklady žalovaného na pojištění DAS, které žalovaný uvedl při účastnickém výslechu. Roční pojistné činí 4 000 Kč, po přepočtu na dvanáct měsíců soud jako pravidelný výdaj žalovaného zohlednil částku 333,33 Kč měsíčně.

50. Soud naopak při hodnocení poměrů žalovaného nezohlednil částky 3 000 Kč měsíčně hrazené na doplňkové penzijní spoření a 3 000 Kč měsíčně hrazené na stavební spoření. Přestože dochází každý měsíc k odčerpání těchto prostředků z běžného příjmu žalovaného, nejde v pravém slova smyslu o spotřebované finanční prostředky ani o náklady nezbytné k zajištění jeho životních potřeb. Uvedené částky se naopak promítají do nárůstu majetku žalovaného v podobě zvyšující se hodnoty penzijního a stavebního spoření. Jejich započtení mezi běžné výdaje by proto uměle zvyšovalo nákladovou stránku žalovaného a současně snižovalo rozsah jeho vyživovací povinnosti, přestože reálně dochází pouze k přesunu prostředků do jiné formy majetku. Nadto bylo z provedeného dokazování zřejmé, že žalobkyně vzhledem ke svým příjmům a výdajům žádné prostředky spořit schopna nebyla, a naopak byla nucena průběžně čerpat vlastní investice. Z uvedených důvodů soud tyto platby při výpočtu disponibilních prostředků žalovaného nezohlednil.

51. Na základě uvedených dílčích položek dospěl soud k závěru, že pravidelné výdaje žalovaného činily od března do června 2026 částku 22 602,75 Kč měsíčně, v červenci a srpnu 2026 částku 17 132,75 Kč měsíčně a v září 2026 částku 16 121,75 Kč. Pokles od července 2026 byl způsoben zejména tím, že žalovanému již nevznikaly náklady na vlastní dopravu do zaměstnání ani na přenocování a že od července hradil pouze svůj vlastní telefon. Další snížení v září 2026 bylo způsobeno zánikem části úrazového pojištění vztahující se k žalobkyni.

52. Na straně žalobkyně soud za období od března do května 2026 zohlednil náklady na nájem a služby ve výši 6 700 Kč měsíčně. Od června 2026 vycházel z předpisu nájemného a úhrad za služby, podle něhož činilo základní nájemné 8 490 Kč a ostatní zálohy na služby bez zálohy na teplo 650 Kč, celkem tedy 9 140 Kč měsíčně. Soud nevycházel z celé předepsané částky 11 140 Kč, neboť její součástí byla rovněž záloha na teplo ve výši 2 000 Kč, kterou žalobkyně podle svého tvrzení nehradila. Současně samostatně hradila zálohu na plyn ve výši 4 000 Kč měsíčně a při výslechu uvedla, že plyn používá k vytápění bytu, ohřevu vody a vaření, přičemž byt je nadále vytápěn plynovým kotlem. Zálohu na teplo proto soud nepovažoval za skutečný pravidelný výdaj žalobkyně a do výpočtu ji nezahrnul. Na tomto závěru nic nemění, že žalobkyně v červenci 2026 doložila platby pronajímateli ve výši 6 700 Kč a 2 500 Kč, celkem tedy 9 200 Kč. Její zástupkyně vysvětlila, že žalobkyně dosud neupravila původní trvalý příkaz a zvýšenou úhradu proto zasílala ve dvou platbách. Rozdíl 60 Kč mezi doloženou úhradou 9 200 Kč a částkou 9 140 Kč vyplývající z předpisu po odečtení nehrazené zálohy na teplo soud považoval za marginální. Pro stanovení dlouhodobého pravidelného výdaje proto vyšel z přesné struktury měsíčního předpisu. Za zálohu na plyn soud ve všech posuzovaných měsících zohlednil částku 4 000 Kč a za zálohu na elektřinu částku 2 000 Kč měsíčně. Za telefonní služby soud od března do června 2026 zohlednil listinným důkazem prokázanou částku 199 Kč měsíčně. Od července 2026, kdy žalovaný přestal hradit telefon žalobkyně a žalobkyně si jej začala hradit sama, soud vyšel z její výpovědi o výdaji přibližně 550 Kč měsíčně. Tyto částky soud neposuzoval jako souběžné platby, ale jako postupně se měnící výši nákladů na telefonní služby. Za internetové připojení soud ve všech posuzovaných měsících zohlednil částku 690 Kč měsíčně. U žalobkyně soud dále zohlednil náklady na potraviny ve výši 7 000 Kč měsíčně, drogerii a hygienické potřeby ve výši 1 500 Kč měsíčně, pohonné hmoty ve výši 2 000 Kč měsíčně, doplatky na léky a doplňky stravy ve výši 1 000 Kč měsíčně a ošacení a obuv ve výši 1 200 Kč měsíčně. Uvedené částky žalobkyně při výslechu vztáhla ke své běžné osobní spotřebě a soud je s ohledem na její zdravotní stav, potřebu používání automobilu k cestám k lékařům a skutečnost, že se stravuje převážně doma, považoval za přiměřené. Náklady na rehabilitaci nebo masážní služby soud stanovil částkou 325 Kč měsíčně, neboť žalobkyně uvedla cenu přibližně 650 Kč za jednu návštěvu konanou přibližně jednou za dva měsíce. Náklady na kadeřnické služby soud stanovil částkou 500 Kč měsíčně, vycházeje z ceny 1 500 Kč za návštěvu přibližně jednou za tři měsíce. Náklady na pedikúru soud stanovil částkou 460 Kč měsíčně, neboť žalobkyně uváděla cenu přibližně 690 Kč a návštěvu přibližně jednou za šest týdnů. Náklady na návštěvy divadla soud stanovil částkou 345 Kč měsíčně, neboť cena vstupenky činila přibližně 690 Kč a žalobkyně navštěvovala divadlo přibližně jednou za dva měsíce. V září 2026 soud na straně žalobkyně zohlednil vlastní úrazové pojištění ve výši 80 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že pojistné činí přibližně 240 Kč čtvrtletně. Po vydělení třemi měsíci tak měsíční náklad činil 80 Kč. Za předchozí měsíce soud tuto částku na straně žalobkyně nezohlednil, neboť do srpna 2026 bylo její pojištění součástí pojistné smlouvy hrazené žalovaným. Jako výdaj žalobkyně dále soud zahrnul částku 139 Kč na pojištění domácnosti, kterou soud zjistil jako třetinový podíl čtvrtletního pojištění ve výši 417 Kč.

53. Soud naopak do pravidelných měsíčních výdajů žalobkyně nezahrnul náklady na právní zastoupení. Oba účastníci byli právně zastoupeni nejen v tomto řízení, ale také v souvisejícím řízení o rozvod manželství, a tyto náklady proto nevypovídají o jejich běžné životní úrovni. Soud nezohlednil ani doplatek zvýšeného nájemného, neboť ve výpočtu již pracoval s aktuální zvýšenou výší nákladů na bydlení a jeho další zahrnutí by vedlo ke dvojímu započtení téže nákladové položky. Soud dále nezohlednil bezúročnou půjčku poskytnutou bratru žalobkyně. Šlo o dobrovolnou rodinnou výpomoc, kterou nelze prostřednictvím vyživovací povinnosti přenášet na žalovaného. Ve zbývající dosud nevrácené části navíc nejde o spotřebovaný majetek žalobkyně, ale o její pohledávku vůči bratrovi.

54. Do pravidelných měsíčních výdajů soud nezahrnul ani jednorázové náklady žalobkyně na pořízení elektrokola a televizoru, opravy kotle a vozidla, technickou kontrolu vozidla, nedoplatek za plyn ani výdaje spojené s vánočními svátky. Nezahrnul ani náklady na lázeňskou léčbu. Uvedené náklady sice žalobkyně prokázala, avšak jedná se o výdaje mimořádného charakteru, které by v případě jejich zohlednění mohly vést toliko k úvaze o vyšším rozsahu vyživovací povinnosti. Jelikož však soud dospěl již na základě pravidelných příjmů a pravidelných výdajů účastníků k závěru, že požadovaná částka výživného je důvodná v plném rozsahu, jak bude dále vysvětleno, považoval další zkoumání vlivu těchto mimořádných výdajů na výši vyživovací povinnosti za nadbytečné.

55. Na základě uvedených dílčích položek dospěl soud k závěru, že pravidelné výdaje žalobkyně činily od března do května 2026 částku 28 058 Kč měsíčně, v červnu 2026 částku 30 498 Kč, v červenci a srpnu 2026 částku 30 849 Kč měsíčně a v září 2026 částku 30 929 Kč. Nárůst od června 2026 byl způsoben zvýšením nájemného a ostatních služeb a nárůst od července změnou výše telefonních služeb hrazených přímo žalobkyní. V září 2026 se dále projevil náklad na její vlastní úrazové pojištění ve výši 80 Kč měsíčně.

56. Při samotném výpočtu soud u každého účastníka nejprve v jednotlivých měsících odečetl od pravidelného měsíčního příjmu součet uznaných pravidelných výdajů. Tím zjistil částku, která každému z účastníků po úhradě jeho běžných potřeb zbývala, popřípadě částku, která mu naopak k jejich úhradě scházela. Následně soud od výsledné finanční pozice žalovaného odečetl výslednou finanční pozici žalobkyně a takto zjištěný rozdíl vydělil dvěma. Výsledkem byla částka, kterou by žalovaný musel žalobkyni poskytnout, aby byla vyrovnána nerovnost mezi disponibilními prostředky obou účastníků řízení. Jinak vyjádřeno, soud od příjmu každého účastníka odečetl jeho uznané pravidelné výdaje a polovinu rozdílu mezi takto vzniklými zůstatky považoval za částku potřebnou k jejich úplnému vyrovnání.

57. Po odečtení pravidelných výdajů od pravidelných příjmů soud zjistil, že žalovanému v jednotlivých měsících rozhodného období zbývaly disponibilní prostředky ve výši 29 040,25 Kč měsíčně za období od března do června 2026, částka 34 510,25 Kč za červenec 2026, částka 27 730,25 Kč za srpen 2026 a částka 28 741,25 Kč za září 2026. Naproti tomu žalobkyni po úhradě jejích pravidelných životních nákladů scházela v měsících březen až květen 2026 částka 15 945 Kč měsíčně, v červnu 2026 částka 18 385 Kč, v červenci a srpnu 2026 částka 18 736 Kč měsíčně a v září 2026 částka 18 816 Kč.

58. Soud následně porovnal výsledné finanční pozice účastníků, tedy rozdíl mezi pravidelnými příjmy a soudem uznanými pravidelnými výdaji každého z nich. Polovinu rozdílu mezi těmito finančními pozicemi představovala za březen až květen 2026 částka 22 492,63 Kč měsíčně, za červen 2026 částka 23 712,63 Kč, za červenec 2026 částka 26 623,13 Kč, za srpen 2026 částka 23 233,13 Kč a za září 2026 částka 23 778,63 Kč. Převodem těchto částek ze strany žalovaného ve prospěch žalobkyně by se v jednotlivých měsících matematicky vyrovnaly výsledné finanční pozice účastníků po odečtení jejich uznaných pravidelných výdajů od pravidelných příjmů.

59. Z uvedeného je zřejmé, že ve všech jednotlivých měsících rozhodného období částka potřebná k vyrovnání životní úrovně účastníků převyšovala žalobkyní požadovaných 15 000 Kč měsíčně. Pokud by žalovaný každý měsíc odevzdal žalobkyni částku 15 000 Kč, i tak by žalobkyně stále nepokryla své měsíční výdaje a žalovaný by byl každý měsíc v kladných číslech. Již samotné porovnání pravidelných příjmů a pravidelných výdajů účastníků tedy odůvodňuje přiznání výživného v žalované výši.

60. Soudem bylo v řízení zjištěno, že žalovaný disponuje vyšším majetkem než žalobkyně, zejména vyšší hodnotou investičních produktů, doplňkového penzijního spoření a stavebního spoření, kdy žalobkyně má takto naspořenu na běžném účtu a v investicích celkem částku 1 133 200,13, zatímco žalovaný na spořícím účtu a běžném účtu Komerční banky, penzijním spoření, investicích a stavebním spoření celkem částku 2 068 340,84 Kč. Tuto okolnost však soud již do konkrétní výše výživného dále nepromítal, neboť by mohla vést výhradně k úvaze o přiznání vyššího výživného. Vzhledem k dispoziční zásadě civilního procesu však soud nemůže překročit žalobní návrh a přiznat více, než čeho se žalobkyně domáhala.

61. Soud při posouzení hmotné a kulturní úrovně účastníků nevycházel pouze z mechanického porovnání jejich příjmů a výdajů, ale přihlédl rovněž k jejich faktickému způsobu života. Žalobkyně žije sama v nájemním bytě, stravuje se převážně doma, restaurační zařízení nenavštěvuje a její společenské a kulturní aktivity jsou omezeny zejména na návštěvu divadla přibližně jednou za dva měsíce, setkávání se známými a příležitostné návštěvy příbuzných. Vozidlo Opel Meriva používá především k cestám k lékařům, k nákupům a za příbuznými, neboť s ohledem na svůj zdravotní stav považuje cestování veřejnou dopravou za obtížné. Elektrokolo si pořídila v souvislosti se zdravotními obtížemi a na doporučení lékaře jako prostředek přiměřené pohybové aktivity. Uvedené skutečnosti proto samy o sobě nesvědčí o nadstandardní životní úrovni žalobkyně, nýbrž převážně o zajišťování jejích běžných zdravotních, dopravních, společenských a kulturních potřeb.

62. Naproti tomu žalovaný sice formálně udržuje vlastní nájemní byt o dispozici 1+1, avšak v době pracovního volna pobývá převážně v rodinném domě své partnerky, s níž společně nakupuje a hospodaří. S partnerkou přibližně jednou týdně navštěvuje restaurační zařízení, věnuje se veslování, účastní se několika závodů ročně a podniká příležitostné výlety. Současně je schopen pravidelně převádět celkem 6 000 Kč měsíčně na doplňkové penzijní a stavební spoření, přičemž zaměstnavatel mu nadto přispívá na doplňkové penzijní spoření. Soud nepovažuje jednotlivou návštěvu divadla, vlastnictví či užívání automobilu ani pořízení elektrokola žalobkyní za skutečnosti, které by samy o sobě vyrovnávaly rozdíl v životní úrovni účastníků. Rozhodující je celková možnost obou manželů dlouhodobě uspokojovat své běžné, zdravotní, společenské a kulturní potřeby a současně vytvářet majetkové rezervy.

63. Ani skutečnost, že žalobkyně poskytla svému bratrovi půjčku ve výši 40 000 Kč, neprokazuje dlouhodobou schopnost žalobkyně hradit vlastní běžné potřeby z pravidelných příjmů. Šlo o jednorázové nakládání s dříve vytvořenými úsporami, přičemž část půjčky již byla žalobkyni vrácena a ve zbývajícím rozsahu jí svědčí pohledávka vůči bratrovi. Poskytnutí půjčky proto nelze považovat za pravidelný výdaj žalobkyně, současně však samo o sobě nevyvrací zjištění, že její pravidelné příjmy nepostačují k úhradě běžných životních nákladů.

64. Skutečnost, že žalobkyně užívá osobní automobil a byt o větší podlahové ploše než žalovaný, rovněž sama o sobě neprokazuje srovnatelnou životní úroveň účastníků. Vozidlo žalobkyně slouží s ohledem na její zdravotní stav převážně k zajištění dopravy k lékařům a běžných nákupů. Žalobkyně současně vysvětlila, že menší vhodný byt bez architektonických překážek by nebyl podstatně levnější a že do stávajícího nájemního bytu již v minulosti vložila značné prostředky. Naproti tomu žalovaný, ačkoli hradí vlastní nájemní byt, tráví od května 2026 převážnou část pracovního volna v rodinném domě své partnerky. Samotné porovnání výměry nájemních bytů proto nevystihuje skutečné bytové a životní podmínky účastníků.

65. Žalobkyně nedokázala přesně doložit použití celé částky vybrané z investic ani vysvětlit každou jednotlivou změnu hodnoty svého finančního majetku. Z její výpovědi a předložených listin však vyplynulo, že prostředky z investic postupně používala k doplňování běžného účtu a k úhradě běžných i mimořádných výdajů. Tomu odpovídá zejména hotovostní vklad ve výši 30 000 Kč na její běžný účet a doložené platby za elektrokolo, televizor, nedoplatek za plyn a právní služby. Skutečnost, že přesné použití celé vybrané částky nebylo postaveno najisto, nemění závěr o rozsahu vyživovací povinnosti, neboť ten vychází již z porovnání pravidelných příjmů a odůvodněných pravidelných výdajů účastníků. Případné zohlednění dalších prokázaných mimořádných výdajů žalobkyně by přitom nemohlo vést ke snížení takto určeného výživného.

66. Závěr o rozdílné životní úrovni účastníků podporuje rovněž vývoj jejich finančního majetku. Souhrn prostředků žalobkyně na běžném a investičním účtu se od 30. 11. 2025 do 29. 7. 2026 snížil přibližně o 428 000 Kč. Naproti tomu celková hodnota finančního majetku žalovaného zůstala v průběhu srovnávaného období v zásadě zachována, neboť pokles hodnoty jeho investic byl z převážné části vyvážen nárůstem prostředků na penzijním a stavebním spoření. Žalovaný tak mohl vedle úhrady svých běžných potřeb nadále vytvářet majetkové rezervy, zatímco žalobkyně rozdíl mezi svými pravidelnými příjmy a výdaji kryla postupným čerpáním dříve vytvořeného majetku. Za zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň nelze považovat stav, kdy jeden z manželů může vedle uspokojování svých potřeb pravidelně spořit a v zásadě zachovávat hodnotu svého finančního majetku, zatímco druhý musí k úhradě běžných potřeb svůj majetek postupně spotřebovávat.

67. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, a žalobkyni přiznal výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně od 18. 3. 2026, přičemž poměrné výživné od 18. 3. 2026 do 31. 3. 2026 činí 6 774 Kč.

68. Za období od 18.3.2026 do 30. 9. 2026 tedy dlužné výživné činí 96 774 Kč, soud zohlednil, že v tomto období až do června 2026 žalovaný hradil výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně, žalovaný tedy na výživném uhradil celkem částku 36 000 Kč. Nedoplatek na výživném za období od 18. 3. 2026 do 30. 9. 2026 činí částku 60 774 Kč. Tento nedoplatek na výživném soud uložil dle § 160 o. s. ř uhradit ve splátkách 3 000 Kč spolu s běžným výživným, které s ohledem na výši nedoplatku považuje za adekvátní.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 89 661 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 900 000 Kč (pětinásobek ročního plnění, neboť výživné bylo žalováno na dobu neurčitou) sestávající z částky 11 900 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání podání ze dne 21. 7. 2026, účast na třech jednáních soudu) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 74 100 Kč ve výši 15 561 Kč. Soud podle § 142a odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení i přes to, že nebylo doloženo zaslání předžalobní výzvy, neboť žalovaný po doručení žaloby přestal hradit dosud poskytované výživné, nárok po celou dobu řízení odmítal a navrhoval zamítnutí žaloby, takže výzva by k dobrovolnému plnění nevedla.

70. Jelikož byla žalobkyně jakožto navrhovatelka v řízení o výživném mezi manželi osvobozena od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „z. s. o. p.“), je povinen de § 2 odst. 3 z. s. o. p. soudní poplatek zaplatit žalovaný. Dle § 6 odst. 1 z. s. o. p. je základem poplatku cena předmětu řízení, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, je základem poplatku pětinásobek ročního plnění. Jelikož žalovanému bylo uloženo přispívat žalobkyni na výživném ve výši 15 000 Kč měsíčně od podání žaloby, je žalovaný povinen zaplatit poplatek dle § 2 odst. 3 z. s. o. p. podle výsledku řízení ze základu 180 000 Kč ročně, násobeno pěti lety, tedy ze základu ve výši 900 000 Kč. Jelikož dle položky 7 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí poplatek u výživného přesahujícího 50 000 Kč částku 3 000 Kč a 1 % z částky přesahující 50 000 Kč, nejvýše 15 000 Kč, činí soudní poplatek, který je žalovaný povinen uhradit, částku ve výši 11 500 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací