32 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalované dne 1.8.2023, 15.9.2023, 23.9.2023, 6.10.2023, 15.10.2023, 25. 9. 2023 poskytla úvěr, který žalovaný nesplácí, dlužná částka činí 21 000 Kč na jistině a 8 400 Kč na úroku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno], kde žalovaný zvolil parametry smlouvy, vyplnil registrační formulář, byl mu zřízen uživatelský účet, registrace a vstup do profilu bylo podmíněno souhlasem se smluvní dokumentací, kdy žalovaný vyslovil souhlas přepsáním kódu zaslaného verifikační SMS. K ověření totožnosti žalovaný zaslal kopii svých dokladů. Pro potvrzení své totožnosti žalovaný zaslal rovněž verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu. Samotná smlouva byla podepsána přepsání verifikačního kódu ze zaslané SMS, který žalovaný vložil do webového formuláře, čímž potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Současně se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu v uvedené smlouvě, a to ve výši 0,1 denně z dlužné částky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že smlouva není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalované.

4. Výzvou ze dne 2. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 2. 10. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího lístku.

5. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně disponovala kopiemi dokladů žalované.

6. Z výpisu z účtu [Anonymizováno], [právnická osoba]. a potvrzení o provedení platby [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její účet celkem částku 21 000 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u Mbank a.s. soud zjistil, že účet, kam byla vyplacena uvedená částka, patří žalované.

7. Přípisem ze dne 18. 3. 2024 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru, jak soud zjistil z tohoto přípisu. Zaslání přípisu žalované nicméně nebylo v řízení prokázáno.

8. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Tvrzení o odsouhlasení smlouvy přes webový formulář zůstalo v rovině tvrzení, žalobkyně nijak neprokázala, že by žalované zaslala SMS kód a že by jej žalovaná kdekoli za účelem souhlasu s vázaností smlouvy zadávala. Na smlouvě o úvěru je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou listinu zachycující obsah smlouvy vysázel jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.

9. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

11. Žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 21 000 Kč, přičemž žalovaná uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 2. 10. 2024 nevrátila.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 21 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 21 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Žaloba měla být zamítnuta i pro smluvní pokutu, neboť ani ujednání o smluvní pokutě žalobkyně neprokázala. Smluvní pokutu soud opomněl ve výroku uvést, proto bude ve věci vydán doplňující rozsudek.

14. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení, když dospěl k závěru, že její převažující úspěch je nepatrný, když žalobkyně byla úspěšná z 58,8 % a žalovaná z 41,2 %. Za základ úspěchu vzal soud předmět řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž zohlednil, že žaloba musí být s ohledem na odůvodnění rozsudku zamítnuta i pro smluvní pokutu. Ostatně se jedná pouze o pochybení soudu, kdy tuto částku opomněl vyhlásit v rozsudku, kdy se chystal i pro tuto částku žalobu zamítnout, toto opomenutí tak nelze přenášet na účastníky řízení, a proto soud do rozhodnutí o nákladech zahrnul i smluvní pokutu.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalované dne 1.8.2023, 15.9.2023, 23.9.2023, 6.10.2023, 15.10.2023, 25. 9. 2023 poskytla úvěr, který žalovaný nesplácí, dlužná částka činí 21 000 Kč na jistině a 8 400 Kč na úroku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] kde žalovaný zvolil parametry smlouvy, vyplnil registrační formulář, byl mu zřízen uživatelský účet, registrace a vstup do profilu bylo podmíněno souhlasem se smluvní dokumentací, kdy žalovaný vyslovil souhlas přepsáním kódu zaslaného verifikační SMS. K ověření totožnosti žalovaný zaslal kopii svých dokladů. Pro potvrzení své totožnosti žalovaný zaslal rovněž verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu. Samotná smlouva byla podepsána přepsání verifikačního kódu ze zaslané SMS, který žalovaný vložil do webového formuláře, čímž potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Současně se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu v uvedené smlouvě, a to ve výši 0,1 denně z dlužné částky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. O žalobě soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. června 2025 č. j. 32 C 76/2025 tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 8.10.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), pro částku 8 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 400 Kč od 22.3.2024 do 7.10.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 400 Kč od 8.10.2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 21 000 Kč od 8.10.2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (III.). Soud nicméně v žalobě nerozhodl o smluvní pokutě ve výši 4 074 Kč.

4. Jelikož, jak soud uvedl již v doplňovaném rozsudku, ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že smlouva není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalované.

5. I pro smluvní pokutu tedy platí, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se dle žalobních tvrzení měla žalovaná zavázat uhradit smluvní pokutu, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Tvrzení o odsouhlasení smlouvy přes webový formulář zůstalo v rovině tvrzení, žalobkyně nijak neprokázala, že by žalované zaslala SMS kód a že by jej žalovaná kdekoli za účelem souhlasu s vázaností smlouvy zadávala. Na smlouvě o úvěru je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou listinu zachycující obsah smlouvy vysázel jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.

6. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala.

7. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.

8. Jelikož žalobkyně neprokázala, že se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu, aniž by o smluvní pokutě soud rozhodl v původním rozsudku, soud podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), shora uvedený rozsudek, který ještě nenabyl právní moci, tímto rozsudkem doplnil, a to tak, že žalobu i pro smluvní pokutu zamítl.

9. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku nevznikly účastníkům náklady řízení, bylo o jejich náhradě rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 151 odst. 1, § 142 o. s. ř.).