6 C 103/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení peněžní částky 17 368,59 Kč s příslušenstvím v podobě jak zákonného úroku z prodlení, tak smluveného úroku. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaný a žalobkyně dne 27. 6. 2023 uzavřeli smlouva o nákupu na splátky č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“) za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce [právnická osoba]., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 091 Kč na zaplacení ceny zboží prodejci (viz bod 3 smlouvy). Žalovaný se zavázal splácet peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 18 %. Tento svůj závazek žalovaný nedodržel. V souladu se smlouvou proto přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 20. 3. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dluží na jistině částku 17 168,59 Kč, na kapitalizovaném úroku ke dni zesplatnění částku 1 191,92 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku ve výši 63,69 Kč a kapitalizovaném smluveném úroku ve výši 1 191,92 Kč. Vedle jistiny úvěru a kapitalizovaného smluveného a zákonného úroku pak žalobkyně uplatnila vůči žalovanému i zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluveného úroku ve výši 18 % ročně. Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 091 Kč, přičemž žalovaný je žalobkyni vrátí v měsíčních splátkách spolu s úrokovým navýšením ve výši 18 % ročně. Žalovaný žalobkyni plnil jen částečně. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o nákupu na splátky, opakovaná výzva k úhradě, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě ani žalobkyně žádné informace o majetkových poměrech žalovaného nezjišťovala, ani netvrdila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Lze proto uzavřít, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 17 368,59 Kč, když žalovaný v mezidobí neuhradil ničeho. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 17 368,59 Kč žalobkyni zaplatil. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 16. 11. 2024, když v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 8. 11. 2024 s tím, že do 15. 11. 2024 měl žalovaný splnit závazek žalobkyně.Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako zbytek zaplacení částky zákonného úroku z prodlení ve výši 63,69 Kč, smluvního úroku ve výši 1 191,92 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 168,59 Kč od 21. 3. 2024 do 15. 11. 2024, úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 17 168,59 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 18 % ročně z částky 17 168,59 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení jak sjednaného úroku, tak úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 368,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.