Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 15 103,03 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení v částce 2 960,83 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 2 218,93 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 17 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) došlo dne 24. 2. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], kdy na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 15 798 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 152 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou mezi účastníky, částku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 3 238 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté půjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 12měsíčních splátkách po á 2 984 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 17 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 103,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 218,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 960,83 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, jako nového věřitele.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, v průběhu celého řízení zůstala nečinná.
3. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, předloženými žalující stranou.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 24. 2. 2023, kdy předmětem byla částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 35 798 Kč, která zahrnovala kapitalizované úroky ve výši 9 152 Kč (úroková sazba 15 % ročně), poplatek za zpracování půjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilního splácení 3 238 Kč. Úhrada měla být provedena v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách po 2 984 Kč.
6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu, její čistý měsíční příjem činí 14 659 Kč, další čisté příjmy domácnosti představují 30 000 Kč, externí splátky činí 0 Kč, interní splátky 0 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 2 000 Kč. Příjem byl doložen výplatními páskami za prosinec 2022 a leden 2023.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla tato smlouva uzavřena dne 21. 10. 2024, přičemž dle seznamu postoupených pohledávek byla postoupena i pohledávka za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 10. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem uvedeného data.
9. Z výzvy k plnění z 31. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni před podáním žaloby. Dle podacího lístku [právnická osoba] byla písemnost žalované zaslána dne 31. 12. 2024.
10. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly tyto informace právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány, žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, že žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a ty byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, což bylo uvedeno do zákaznické karty. Zároveň bylo ověřováno, že žalovaná není evidenci insolvenčního rejstříku a jako důkaz byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami a zákaznická karta. Soud konstatuje, že tato listiny byly v minulosti žalobkyní již předloženy a nad rámec výzvy soudu důkazně doloženo nic jiného nebylo.
11. Z provedeného dokazování soud po skutkové stránce zjistil, že mezi právním předchůdcem pohledávky žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 24. 2. 2023, na částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 12měsíčních splátkách, a to včetně navýšení, když žalovaná porušila ustanovení smlouvy tím, že ke dni splatnosti úvěru svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky, včetně navýšení, nedostála, neboť zaplatila pouze částku 6 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou od právní předchůdkyně pohledávky žalobkyně na žalobkyni.
12. Dle § 86 zák. odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, dle odst. 2 téhož ustanovení. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Soud neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje i k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka, na jinou osobu.
18. Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. Po právní stránce soud vzniklý stav posoudil jako smlouvu o úvěru, dle § 2395 o. z., v návaznosti na příslušná ustanovení zák. o spotř. úvěru, kdy se žalobkyně, jež nabyla pohledávku postoupením dle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaná získala.
20. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 o spotř. úvěru, tedy že by před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele, v daném případě žalované.
21. Dle vyjádření žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Pokud jde o konkrétní příjmy žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údaje, že žalovaná je zaměstnána na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 659 Kč a další příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 30 000 Kč, přičemž soudu však nebyl předložen jediný důkaz, kterým by bylo možné uvedené údaje ověřit. Pokud jde o výdajovou stránku věci, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, kde byly odhadované měsíční výdaje stanoveny na částku 2 000 Kč. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření pravdivosti těchto údajů, neboť nebylo zjišťováno, kolik činí faktické výdaje žalované, když žalovanou uvedená částka se jeví jako zcela nereálná, a to obzvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Rovněž je třeba zdůraznit, že zcela absentují položky za stravu, dopravu, osobní potřeby a další běžné náklady, které však nelze pominout.
22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva, která byla s žalovanou uzavřena dle § 580 odst. 1, zák. č. 89/2012 Sb. o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru, dle neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje částku 14 000 Kč (20 000 Kč – 6 000 Kč, tedy částka půjčená žalované a zaplacená žalovanou).
23. V případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle ust. § 87 odst. 2 zák. o spotř. úvěru platí, že je-li spor o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, dle odst. 1 citovaného ustanovení, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud. Dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, když žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]), jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem, uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinna hradit úrok z prodlení.
25. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 14 000 Kč a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně žádala zaplacení částky 29 103,03 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 14 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků ve věci je prakticky totožný, rozhodl soud tak, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.